Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Doškaření je romantika, ale pěkně vydřená, říká poslední mistr řemesla

  12:22
František Pavlica, jediný aktivní doškař v Česku, zachraňuje prastará řemesla. Kromě práce se slámou se doma v Hroznové Lhotě na Hodonínsku ohání i u litografického lisu.

Kousky slámy vystýlají zahradní cestu od zeleninových záhonů až k přístřešku pro zemědělské stroje. Na kupě leží nespotřebované obilí i s klasy. Zpod něj vykukuje stará dřevěná forma, kousek dál stojí rozměrné kovové nůžky na špalku. 

V Hroznové Lhotě na Hodonínsku se nachází království Františka Pavlici, jediného aktivního doškaře v Česku.

Novější stroje při výrobě došků František Pavlica používat nemůže, protože by slámu poškodily a znehodnotily.

Právě tam vzniká materiál na pokrývání historických stavení ve skanzenech a památkově chráněných rezervacích. Ačkoli Pavlica ještě pamatuje několik příležitostných kolegů ve svém řemesle, žádný z nich nemá za sebou tolik pokrytých střech.

Doškařem je přitom jen dva měsíce v roce. „Sezona nám začíná začátkem července. Po svatém Cyrilovi a Metodějovi začínáme síct. Obilí bereme asi deset dní před úplným dozráním. Pak ho stavíme do mandelů, kde dojde. A končíme začátkem září,“ odhaluje Pavlica.

Za tu dobu musí s desítkou brigádníků zvládnout zpracovat obilí a svázat je do snopů, z nichž se po vymlácení postupně dělají došky. Jeho syn s pomocníky pak hotovými došky pokrývá střechy statků a chaloupek.

„Říká se tomu pošívání. Za jedno léto stihneme zpracovat žito, kterému se tu říká réž, asi z pěti hektarů pole. Máme svoje, ale bereme i od dalších zemědělců, abychom nebyli závislí na vlastní úrodě. Zvládneme tím pošít asi 400 metrů čtverečních,“ vysvětluje devětačtyřicetiletý doškař.

Brigádníci se nehrnou

Letos vozil se synem Františkem Pavlicou mladším došky až na Plzeňsko, kde jejich pomocníci dali novou střechu statku U Matoušů. 

„U pošívání je většinou jenom syn, já si doma organizuju brigádníky u vázání došků. Mám tu stroje, na které nedám dopustit. Mlátička je z roku 1925 a samovaz je asi z 50. let. Musím si je opravovat sám, a ačkoli jsem měl za to, že už jsem na samovazu opravoval všechno, vždycky mě překvapí,“ směje se doškař.

Novější stroje používat nemůže, protože by slámu poškodily a znehodnotily. „Je kolem toho hromada práce. Doškaření je romantika, ale pěkně vydřená. Asi i proto se ke mně nehrnou brigádníci do učení. Stačí jim, když si to zkusí,“ krčí rameny Pavlica.

Letošní sezonu končil s pomocníky v polovině září. Zůstali jen ti, kterým to škola umožnila. „Byli jsme kvůli deštivému červenci ve skluzu asi týden. Na úklid už jsme zůstali sami,“ podotýká.

Pavlica odhaduje, že na jednodušší střechu bez výrazných nároží o 400 metrech čtverečních je potřeba asi třicet dní tvrdé výrobní dřiny. Další dva týdny trvá pošívání. Dobře pošitá došková střecha vydrží při pravidelné péči až dvacet let. Jeho práci mohou lidé obdivovat třeba ve strážnickém skanzenu či kroměřížském muzeu.

Zakázky na dva roky dopředu

Pavlica už získal titul Nositel lidové tradice i Mistr tradiční rukodělné výroby. Spolupracuje hlavně s Národním památkovým ústavem a Národním ústavem lidové kultury. Jako jediný český profesionální doškař má zakázky naplánované na dva roky dopředu.

„A to odmítám práce u soukromníků na zahradách. Na to opravdu není čas. Raději jim doporučím rákosové došky, na které se pár firem ze Slovenska nebo Maďarska specializuje,“ líčí.

Cestu k doškařině si prošlapal sám. Řemeslu se naučil odkoukáváním od starší generace. „Vyučit se to nedá už řadu let. Za komunistů se vyráběly došky pro strážnický skanzen v zemědělském družstvu v Lipově. Tam u toho byl i můj otec. Po revoluci přidružené výroby skončily a došky najednou neměl kdo dělat. Odkoupili jsme stroje a pak už to šlo tak nějak samo,“ vzpomíná na začátky.

„Tehdy ještě žil pan Jegla, který ve skanzenu došky vázal jako ukázku řemesla. Od něj jsem to odkoukal a pak se zdokonaloval vlastní prací,“ dodává.

Se slámou je sžitá celá rodina Pavlicových. Syn František letos s otcem pošíval střechy pátým rokem. Manželka Jitka sice střechy nedělá, ale zpracovává to, co z obilí zbylo. 

„Když děláte došky, zůstane spousta odpadu. Zrno prodáváme rybářům nebo do mlýna. Větší kusy odpadní slámy využíváme na věnce, které slouží k aranžím pro dušičkové nebo vánoční vazby. A u toho je právě manželka. Z té nejdrobnější slámy vytváříme peletky, jimiž vytápím dům,“ vypočítává Pavlica.

Královna grafiky

Stačí však, aby přešlo září, a doškařina jde stranou. František Pavlica je většinu roku výtvarník. A i v tomto povolání se zabývá téměř zapomenutým uměním.

„Mám už deset let litografickou dílnu. Další dvě jsou jen v Praze, na Slovensku už není žádná,“ povídá Pavlica už v místnosti obsypané jeho vlastními obrazy, které dominuje rozměrný lis.

Svou práci štěpí na dvě větve. V té první se setkává s umělci z Moravy i ciziny, pro které míchá barvy a tiskne jejich práce na grafické listy. 

„Litografie je královna grafiky, je to práce na dlouhé lokty, která se nedá vysvětlit v pár větách. Základem je vápencový kámen, na který se kreslí mastnou tužkou. A barvy se přes lis nanášejí odděleně, každá vrstva je na papír tisknutá zvlášť,“ snaží se popsat náročnou techniku.

Když „nedělá službu“, jak spolupráci s umělci říká, je sám sobě pánem. Zachycuje život na vesnici, tradice i zajímavá místa ve městech či krajině. 

„Používám spoustu barev, podle nálady a toho, jak to cítím. Právě cit pro barvu je nesmírně důležitý a nejde se mu jen tak naučit,“ říká umělec a prsty přejíždí přes jedno ze svých děl. Na papíru jsou cítit jednotlivé vrstvy tak, jak se v lisu na papír otiskly.

Z jeho obrazů vyzařuje láska a úcta k tradicím i místu, kde tráví celý život. „Žiju tady, kde působil Joža Uprka. On zachycoval mizející svět, já to stavím spíš na pocitech a dojmech. Ve folkloru se vracím ke kořenům, nacházím tam příběhy. Stará řemesla a zvyky mi vždycky dávaly smysl. Měl jsem i období, kdy jsem portrétoval generaci lidí, kteří se narodili ještě před první světovou válkou. Rád jsem naslouchal jejich vyprávění a hodně se z toho naučil,“ vypráví.

Ačkoli by se mohlo zdát, že v domácnosti Pavlicových není prostor na oddech, oba manželé se už roky věnují i divadlu. Se skupinou ochotníků hrají autorské hry Jitky Pavlicové. „Začalo to už v mládí, pak jsme pořádali opožděné silvestry v únoru. A teď objíždíme vyprodaná představení,“ těší Pavlicu.

  • Nejčtenější

Chtěl ho Baník, říkají místní o chlapci, jehož zabila branka. Stav hřiště je štve

2. května 2024  15:02

Premium Z tragédie se vzpamatovávají lidé z břeclavského sídliště Na Valtické. Ve středu večer tam spadla...

Cyklista vjel do křoví a hlavou narazil do stromu. Přilbu měl, přesto zemřel

5. května 2024  12:07,  aktualizováno  13:52

V sobotu v podvečer řešili jihomoravští policisté dvě dopravní nehody. Na Znojemsku naboural řidič...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dárkyně odkázala babyboxům majetek za miliony, pojmenovali po ní holčičku

9. května 2024  11:29

Garáž v Brně, zhruba milion korun a domek na Blanensku určený k rekonstrukci po sobě jako dar síti...

V Brně začala výstavba prémiových bytů, jeden vyjde v průměru na 16 milionů

3. května 2024  17:56

Jako o prázdninách, které trvají 365 dnů v roce, si mají v budoucnu připadat rezidenti žijící v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Místo přání dostala prodavačka ránu kladivem, další zastřelil falešný prodejce

5. května 2024

Premium Takřka dokonaný mord mladičké prodavačky v brněnském obchodě s moukou se v roce 1909 odehrál na...

Města krotí developery. Nové zásady jim pomáhají při plnění rozpočtů

10. května 2024  5:27

Stačilo se pustit do stavebních úprav a původně velký rodinný dům se rázem stal malou bytovkou. Z...

Na to si přijdeš sám, radil Petr Štěpánek novému Jiříkovi v moderní Zlatovlásce

9. května 2024  17:35

Lákavou a zároveň zrádnou výzvu zdolává začínající herec Tomáš Weber. V nové verzi filmové...

Sedm kachňat napadalo do kanálu, strážníci je vylovili rybářským podběrákem

9. května 2024  15:26

Procházka kachní rodinky zaměstnala v úterý na jihu Brna tamní strážníky. Přivolala je žena, která...

Ať se dočká plných tribun, přejí si v Břeclavi. Zápasem uctí zemřelého hocha

9. května 2024  12:55

Poslední poctu svému spoluhráči Jakubu Pospíšilovi, který minulý týden zemřel poté, co na něj...

Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby
Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby

Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...

V 59 letech zemřela herečka Simona Postlerová, ještě v sobotu zkoušela

Zemřela divadelní a filmová herečka Simona Postlerová, bylo jí 59 let. Zprávu o úmrtí potvrdil nadační fond Dvojka...

Titěrné sukně i míčky na podpatcích. Zendaya vzkřísila trend tenniscore

S nadsázkou bychom mohli říct, že největší tenisovou událostí tohoto roku je premiéra snímku Rivalové. Aspoň co se módy...

Zpěvačka Tereza Kerndlová měla autonehodu. Poslala vzkaz ze záchranky

Tereza Kerndlová (37) a její manžel René Mayer (53) měli v úterý ráno autonehodu. Na mokré vozovce do nich zezadu...

První světová válka zničila část Francie natolik, že tu stále řádí smrt

Řídkým rozvolněným lesem pokrytá pahorkatina u francouzského Soissons, Compiégne, Lens či Cambrai přirozeně svádí k...

Kamion před nehodou vůbec nebrzdil, moderní tahač by tragédii zabránil

Policie obvinila řidiče za smrtelnou nehodu na D1. Litevský kamioňák narazil do osobního auta a natlačil ho na tahač s...