Šestice členů baví lidi svými stand-up výstupy, což je druh komiky, kdy vystupující stojí za mikrofonem sám a rozesmává publikum jen svým monologem. „Občas si při svém výstupu vytáhnu někoho z publika na pódium a musím na něj pohotově reagovat, abych ho co nejobratněji přivedl do rozpaků. Mám připraveny spolehlivé cesty, jak toho dosáhnout,“ popisuje jeden z komiků Jan Grolich.
Diváky rozesmál třeba výstupem o ezoterapii. „Nechápu měření biorytmů pro štěstí, zdraví a sex v procentech. Hlavně u toho sexu. Co to je 56 procent? Má smysl se vůbec sprchovat?“ oslovuje návštěvníky Grolich.
Je super vidět okamžitou reakci, pochvaluje si komik
První vystoupení pořadu NaMikrofon se odehrálo na jaře 2008, takže letos na podzim šestice komiků vstoupí už do desáté sezony.
Zaznělo NaMikrofon ... o genderové vyváženosti ... o historii stand-upu ... o nakupování ... o nočních můrách ... o zahrádkaření ... o posilovně ... o cestování vlakem |
Zpět ale k počátkům, kdy dnes už populární baviče s věčně vyprodanými představeními v Brně ještě nikdo neznal. Za organizací show NaMikrofon stál od počátku Jiří Harnach, kterému se už na první díl podařilo přemluvit k vystoupení spolužáka ze základní školy Pavla Tomeše.
„Vždycky mě bavilo vymýšlet a psát vtipné věci, při stand-upu si to rovnou můžu otestovat na živém publiku. Je super, že vidím okamžitou reakci, ať už je jakákoliv,“ popisuje Tomeš.
Základem jsou pro NaMikrofon pravidelné večery, jež se už dávno z menších prostor přesunuly do Metro Music Baru. A konalo se jich už 64. „Od začátku jsme věděli, co je to skleróza, proto si kmenové díly pro jistotu číslujeme,“ říká zakladatel Harnach.
Každý z těchto dílů se musí alespoň z poloviny skládat z vystoupení, která účinkující ještě nikdy a nikde neuvedli. „Nechceme, aby lidé chodili do klubu pořád na to samé,“ popisuje Harnach. Kromě toho ale skupinka Brnu i zbytku republiky předvedla i desítky dalších show.
A během té doby také získala ustálené složení členů. „V začátcích jsme byli rádi doslova za kohokoliv, kdo byl ochotný vystoupit. Málokdo je schopný si stoupnout před lidi a riskovat ztrapnění, je to těžký adrenalin,“ vypráví Harnach.
V šatně nesmí chybět šampaňské a pivo na trému
Sestava tak nyní tráví čas společně i mimo představení. „Po skončení vystoupení tam zůstáváme a bavíme se. Občas si jdeme třeba opéct špekáčky a domlouváme se na dalších akcích,“ líčí Tomeš.
„Abychom odbourali trému, tak si nějaké to pivko musíme dát i před vystoupením. Adéla má zásadně v zákulisí šampaňské,“ popisuje Tomeš s narážkou na jedinou ženu v partě – Adélu Elbel. Ta večery moderuje, je ale známá také z hudební skupiny Čokovoko.
Rozšiřovat základnu o další posily zatím komici nemají v plánu. „Panuje u nás demokracie, přičemž šest lidí je podle mě maximální počet, co tenhle systém jakž takž unese,“ vysvětluje Adéla Elbel.
„Adéla naší partě kluků dělá tu správnou holčičí protiváhu, řeší ženská témata a krotí testosteron,“ směje se Tomeš.
Rivalita s Na stojáka nemá smysl
Moderátorka skupiny kromě usměrňování jednotlivých vystupujících také účinkuje se svými stand-upy. „Kluci a okolnosti mě donutili začít dělat k moderování i vlastní výstupy. Stand-upy jsou taky fajn, jen se je člověk musí učit, což se mi moc nechce,“ přiznává Elbel.
„Moderování je právě skvělé v tom, že okamžitě reagujete na to, co říkají ostatní – na opilého diváka v publiku, na krásnou divačku, na zvonící telefon, prskající kávovar nebo drzého diváka. Takže při mém moderování jde spíš o pohotovost než o přípravu,“ popisuje Elbel.
Lidé mohou vtipnou skupinku vidět kromě živých vystoupení i v televizi v pořadu Comedy Club na Prima Comedy Central, který bude od září vysílat i Prima.
Rivalita mezi skupinou NaMikrofon a hvězdnou partou Na stojáka prý nepanuje. „Standupová scéna je v Česku tak malá, že rivalita nemá smysl. U větších projektů, jako je třeba teď natáčení pořadu Comedy Club, se sejdou skoro všichni. Samozřejmě má i tento žánr několik hvězd. Rozhodně to ale nejsou desítky lidí,“ vysvětluje další člen skupiny Zbyněk Vičar.
O fanoušky ale brněnská partička nouzi nemá. „Máme i jednoho, který chodí na téměř všechny díly. Což je vytrvalostní výkon. Když nepřijde, tak jsme i trošku nervózní,“ směje se Vičar.
„Nejdřív je trénink, pak teprv polibek tvůj“
Vystupováním na pódiu se ale šestice neživí, mají ho jako zábavu. „Stand-upem se uživit asi dá. My všichni ho ale máme jako koníček a přivýdělek. Živí nás naše povolání. Jsme velice různorodá parta spousty řemesel,“ říká Lukáš Hemala.
„Jirka je právník, Zbyněk s Pavlem jsou reklamní textaři, Adéla pracuje jako překladatelka a Honza je starosta Velatic,“ přibližuje Hemala, který se sám živí jako kulturní pracovník.
Představení nejsou většinou improvizovaná. „Dobrý stand-up vzniká pečlivou domácí přípravou a hlavně pak pilováním na představeních, kde člověk odstraňuje slabá místa. Pro improvizaci je ve stand-upu samozřejmě prostor, člověk musí na publikum reagovat, ale není pro něj klíčová. Takže přesně jak zpívá Jirka Korn: ‚Nejdřív je trénink, pak teprv polibek tvůj‘,“ říká se smíchem Tomeš.
Témata, jimiž se skupina zabývá, jsou pestrá. „Obecně nejlíp fungují věci, které řeší každodenně všichni. Humor je v podstatě škodolibost s pointou. Jak ale dopadne konkrétní vystoupení, to nikdy nevíte,“ upozorňuje Vičar.
Někomu gen trapnosti chybí, jiní jej mají hypertrofovaný
„Faktorů je hromada. Kolik fórů ve stand-upu máte, v kolik hodin vystoupení je, jaké je počasí, jakou máte náladu, jaké je složení publika, jaká je dispozice a podmínky sálu, jak funguje mikrofon, jestli se zrovna neotvírá raut nebo na firemních akcích všichni před chvílí nedostali menší odměny, než čekali. Profíci musí všechny nepříznivé vlivy přerazit svojí energií,“ popisuje Vičar, co všechno se do představení promítá.
Jednomu se ale skupina snaží vyhýbat – politice. „Ta už je srandovní sama o sobě a není moc co přidat. Snažíme se také šetřit vulgarismy, ale jen pokud to nezkazí tu správnou srandu,“ směje se Hemala.
Stand-up chce i odvahu. A ne každý ji najde. „Obecně je práh pro vstup účinkujícího do stand-upu velmi vysoko, protože čelíte riziku ztrapnění před poměrně velkým publikem,“ sděluje Grolich.
„Jsou samozřejmě lidé, kteří stand-up za každou cenu chtějí dělat, i když jim třeba moc nejde. Chybí jim gen trapnosti. Naopak někteří mají gen trapnosti hypertrofovaný a pořád uvažují, že s tím seknou,“ vysvětluje Grolich.
