Obě knihy zastupují úctyhodnou hromádku českých básnických sbírek pro děti, které pro tuto zásadní skupinu příjemců poezie vystavěly dechberoucí pomník kráse českého jazyka.
"Kdyby mohly, žížaly/ jablíčka by chroupaly,/ jenomže chrup nemají,/ tak ze žalu křížaly/ žížaly jen žužlají.// A když zuby oželí/ mají život žouželí," píše Šrut v básničce Žížaly a křížaly.
na kafiDiář Jany Soukupové |
Celé Česko čtě dětem
Stěžovala si minulý týden ve svém článku Rudl a natvrdlej kocour (Tohle mám číst dětem?) kolegyně Jana Blažková, že ani v rámci právě vypuknuvší kampaně Celé Česko čte dětem není snadné najít slušné knihy pro děti.
Má samozřejmě pravdu, svaté přesvědčení velkého počtu autorů dětské literatury, že co dítě, to blb, plodí občas knihy pod hranicí únosnosti a dobrého vkusu. Zvlášť příšernou knížečku sponzorovala například pojišťovna Vitalitas s Oborovou zdravotní pojišťovnou. Navíc ji zdarma rozdávají matkám malých dětí.
Tuším, že i naprostý laik rozezná rozdíl v kvalitě předchozích veršů například s básní Čuník, která ani není podepsaná, a budí tedy podezření, že ji v přestávce na oběd sepsal místní advertising manager (tedy nějaký zdejší čičmunda přes reklamu): "Prach a bláto všude stříká,/ copak je to za čuníka?// To je přece prase Véna!/ Ten je pořád samá špína." Ojojoj! A to kromě veršů, o kterých v rodině říkáme, že "se rýmují na tvrdé fň", provázejí ony zlotřilé řádky pokud možno ještě odpudivější kresbičky (pro jistotu opět bez uvedení autora).
Vyznačují se nulovou invencí a zářivou barevností, o kterých natvrdlejší osoby soudí, že právě něco takového si běžné dítě žádá.
Nepsala bych o této záležitosti tak rozezleně, kdyby nešlo o cosi v mých očích naprosto zásadního. Protože už většina úplně maličkých dítek ztichne a zpozorní, uslyší-li řeč vázanou, nejlépe rýmovanou i rytmizovanou. Očividně v té chvíli pojímá čerstvý mozek do svých nepopsaných neuronových spojů mustr, podle kterého se bude řídit vkus a možná i citové pochody nového člověka.
Takže nekoupí-li mu rodina zrovna Šruta nebo Hrubína, bude se halt dítku předčítat ze Zvířecích říkanek, které dostane zdarma od pojišťovny.
Hey Diddle Diddle
Kdoví, jestli počínající intelektuální a citová propast mezi lidmi nezačíná už ve chvíli, kdy má prcek možnost slyšet namísto zmíněného čuněcího škváru třeba kongeniální Šrutův překlad nonsensové anglické říkačky Hey Diddle Diddle: "Fidli fidli lidičky/ kočka ladí housličky,/ kráva skáče po měsíci,/ talíř vyhnal z domu lžíci,/ fidli fidli fidli/ stůl tancuje s židlí/ a náš pejsek za chvilinku/ z téhle psiny chytí psinku." Uh, klobouk dolů.
A teď si vezměte, že jsou rodiny, kde opravdu neplánují (nebo nemůžou) utratit za Šruta 149 korun. Takže jejich děti jsou odsouzeny ke kontaminované duševní stravě s tupým obsahem (zato zdarma): "Na okraji rybníku/ sedí žába v šatníku.// Přestože je pořád nahá/ tváří se jak velká dáma."
Jak píše J. K. Rowlingová ve svém komentáři k cenzorskému přepracování jedné z bajek barda Beedleho od inkvizitorky Beatrix Bloxamové: "Už v několika generacích kouzelnických dětí vyvolává tutéž reakci: neodolatelné nutkání zvracet následované okamžitým požadavkem, aby rodiče knihu odnesli a hodili do stoupy." Platí to bohužel i pro velkou kupu současných výtvorů pro nejmenší.
