Harrisův ranč v kalifornském Coalinga je místem mnoha rekordů a rozpačité pověsti. Chlubit se tím, že ze zdejších jatek zamíří na americký trh 68 milionů tun hovězího masa, se ve státě s nejvyšším zastoupením etických veganů asi nehodí. Stejně jako to, že tu prý v restauraci dělají ty nejlepší hamburgery ve Státech. Environmentálně ladění progresivisté místu přezdívají Cowschwitz, v nehezkém připodobnění ke koncentračnímu táboru. Proč jim tolik leží v žaludku?
Současně je totiž Harrisův ranč srdcovou záležitostí všech kalifornských majitelů vozů značky Tesla. Fungovala tu stanice pro výměnu baterií, a hlavně se tu dnes nachází ten největší park stanic se Superchargery – superdobíječkami Tesly. Je jich tu, na jednom fleku, osmadevadesát. Nejvíc v celých Státech, nejvíc na celém světě. Kluby majitelů vozů značky Tesla tu pořádají své srazy, setkávají se tu vyznavači elektrické mobility.
V Číně mají největší dobíjecí stanici světa, dráty v ní má dravá domácí značka |
Paradox toho, že fandové moderní techniky, lidé, kterým záleží na bezemisním provozu a životním prostředí, si dávají dostaveníčka ve stínu zařízení, které produkuje živočišné bílkoviny pro planetu tím emisně nejméně udržitelným způsobem, dráždí.
Důvodů ke kritice Harrisova ranče a zdejšího mega-parku dobíječek je ale víc. Třeba to, odkud se tu bere ona elektrická energie pro celý provoz.
Elektromobily krmené naftou
Vůbec poprvé začal na „rozpory“ tohoto poutního místa fandů Tesly upozorňovat investigativní novinář Edward Niedermeyer. Když si Harrisův ranč poprvé vydobyl světový věhlas stanicí na pohotovou výměnu baterií, poodhalil tu ne zrovna férovou praxi. Něco, co se dost silně rozcházelo s tvrzeními šéfmanažerů automobilového gigantu o udržitelnosti a čisté energii.
V krátkosti, jako majitel elektromobilu Tesla jste tu kolem roku 2015 nemuseli čekat 30–60 minut, než vám dobíječka nakrmí baterku. Místo toho jste mohli se svým vozem nacouvat do servisního boxu, kde vám tým sehraných firemních mechaniků vyměnil prázdnou baterii za plnou v tempu formule 1. Bylo to velmi přesvědčivé a komfortní, ale nedočkalo se zájmu, také proto, že automobilka dokázala stále zkracovat dobu nabíjení. Technicky přeci jen náročnější zařízení na výměnu baterie se tedy neujalo. A v roce 2016 Tesla tento projekt ukončila.
Háček byl také v tom, že příliv baterie měnících Tesla-nadšenců byl takový, že servisní tým musel za zdí Harrisova ranče provozovat desítky naftových agregátů, aby ustál jejich nápor. Hlučící, umaštěné a čmoudící agregáty, stojící za jatky s bučícími kravami čekajícími porážku, tu sytily prázdné baterie pro další použití. Takhle si nejspíš udržitelnou budoucnost a čistou mobilitu nepředstavoval nikdo.
Tesla vás může zabít, v automobilce o tom vědí, potvrzuje únik informací |
Novinář Niedermeyer si tímhle exposé kamarády v Tesle zrovna neudělal. Jeho práce tím neskončila. „Jakmile totiž přestanete Elona Muska nekriticky velebit, jeho pracně budovaný obraz hrdiny a technického revolucionáře se začne hroutit. A odhaluje se tím mnohem temnější realita,“ vysvětluje.
Sám proti elektromobilitě nic nemá. „Ale osobně za největší tragédii Tesly považuji to, do jaké míry dokázala zmanipulovat slušné lidi vizí, že mají co do činění se společností, které jde o veřejné blaho,“ popisuje Niedermeyer. „Ve skutečnosti je posláním Tesly jen extrémní snaha o generování bohatství jakýmikoliv prostředky. Určitě není silou dobra.“
Stejně špinavá elektřina je všude
Když se v roce 2021 stalo zastavení u Harrisova ranče místem s největší koncentrací superdobíječek na světě, změnilo se na emisní bilanci provozu a původu energie pro hladové baterie jen málo. Zdejší elektrárna, fungující s dieselagregáty, se jen trochu víc rozrostla.
Šance, že byste prohlédli, odkud superdobíječky u Harrisova ranče energii berou, je přitom pramalá. I když tu vyzkoušíte mobilní aplikaci TezLab, vyvinutou v Tesle speciálně pro to, abyste mohli zjistit původ elektřiny v dobíječce, nebudete úspěšní. Tady totiž nefunguje.
Niedermeyer se, spolu s kolegy novináři ze žurnálu SFGATE, pokusil zkontaktovat s žádostí o odpověď přímo vývojáře TezLab.
„Veškerá elektřina je vytvářena a okamžitě využívána kombinací zdrojů, které jsou připojeny k síti,“ zněla odpověď Bena Perlmana, tiskového mluvčí TezLab. „Energie, která se používá v superdobíječkách u Harrisova ranče je stejná energie, která se používá kdekoli v rámci pokrytí kalifornské rozvodné sítě. Téměř všechny superdobíječky, ale také domácnosti, podniky v Kalifornii využívají stejné zdroje energie.“
Perlman ještě dodal, že v Kalifornii opravdu není možné podívat se na jednu konkrétní nabíječku a říct: „Ach, raději pojedu pět minut k další, protože ta využívá čistší zdroj. Všechny jsou totiž velmi pravděpodobně připojeny ke stejné síti.“
Pomáháme planetě prodejem aut
Neznamená to vlastně nic jiného, než že v Kalifornii se žádný majitel tesly nemůže holedbat udržitelností a ochranou ovzduší nebo klimatu. Pokud dobíjí, získává totiž energii pocházející z mixu mnoha zdrojů. Včetně uhlí a nafty, které za udržitelné ani ekologické považovány nejsou. Byť možná právě proto, aby se vyhnul spotřebě fosilních paliv, si Teslu pořídil.
Prohlášení, že ve všech superdobíječkách severoamerického kontinentu bude do konce roku 2021 jen čistá energie, je jen dalším nenaplněným závazkem společnosti. Tesla takových učinila opravdu mnoho. Skutečnost je ale o dost odlišná a z líbivých slibů o tom, jak „Misí společnosti Tesla je akcelerovat přechod světa k bezemisním technologiím a čisté obnovitelné energii“ zůstává v realitě naplněno pramálo.
Že s něčím takovým vlastně ani moc nepospíchají, dokládá i jejich vlastní Zpráva o dopadech z roku 2022. Když se, vybaveni nadlidskou trpělivostí, začtete do této 224 stránek dlouhé brožury a budete pátrat, jak konkrétně vlastně Tesla hodlá k těm bezemisním technologiím a čisté obnovitelné energii dojít, dozvíte se pravdu až na straně 204, v kapitolce O úsporách emisí.
Emise totiž automobilka Tesla šetří jen tím, že dodává na trh produkt neprodukující emise. Počet vozů značky Tesla pak porovnává s průměrným množstvím emisí vyprodukovaných kalifornskými vozy se spalovacím motorem – zrovna Kalifornie má v tomto dost špatnou bilanci kvůli velkému zastoupení registrovaných nákladních vozů a tahačů – a na základě této velmi vágní srovnávačky kalkuluje, že tím světu „ušetří“ 11,8 milionů tun oxidu uhličitého. A to je všechno.
Ani slovo o tom, jakou energií jsou zásobovány dobíječky, nebo jak neekologická a závadná je samotná výroba elektromobilů a baterií. Ani zmínka o tom, kolik pokut už automobilka Tesla dostala za znečišťování ovzduší a vodních zdrojů. Tesla prostě šetří životní prostředí a emise tím, že vyrábí a prodává. A na vás je, abyste kupovali víc, a tím pomáhali planetě Zemi.
Toxická Tesla. Vizionářská značka trpí a není to kvůli tweetům Elona Muska |
Jen hezký obrázek
„Pokud vám takové školácké výpočty a nepodložená prohlášení přijdou přitažené za vlasy, není to náhoda, ale záměr,“ uzavírá Niedermeyer. „V Tesle si to mohou dovolit. Lidé totiž chtějí věřit, že Tesla je jejich zachránce, a proto se k ní pořád chovají jako k nějaké charitativní neziskovce.“
Za blyštivou fasádou a slovy udržitelné budoucnosti se skrývá jen tvrdý byznys, postavený na chytlavém marketingu. Je to vlastně stejné jako rekordní shluk superdobíječek u Harrisova ranče.
Než se tu řidičům dobije jejich vůz k další ekologicky šetrné cestě, mohou si zajít na „pravý farmářský steak“, vypěstovaný „naprosto udržitelně“, hezky ze zelené pastviny přímo na vidličku. Realitu bourárny jatek přitom v restauraci, která je 57. nejvytíženějším podnikem ve Státech, nevnímají. Na talíři to ve finále vypadá ekologicky, a ještě se zelenou oblohou. A stejné je to i s faktem, že jejich moderní tesly budou během jízdy vypouštět jen minimum emisí právě proto, že si tady „plnou“ dotankovaly u naftového agregátu.