Tatra jede čtyři roky světem. Hladoví lvi učili náčelníka krizový management

Nejděsivější šrám

Tatra zvládla čtyři roky bez velké nehody. „Šrámů je samozřejmě spousta, každý má svůj příběh, který si přesně pamatuju, protože většinu z nich jsem vyrobil během těch víc jak 100 tisíc km za volantem osobně. V etiopské Addis Abebě mi nedal přednost tuktuk, v Tanzanii jsem škrtnul o kozu, v Keni o krávu, naštěstí skutečná bouračka žádná.“

Havlíčkovi za ty dosavadní čtyři roky na cestách doopravdy zatrnulo jen jednou. Nebylo to kvůli covidové panice, která rozmetala původní plány. Nesložila ho ani roztržka se spoluzakladatelem projektu, se kterým neuzavřeli smír, nýbrž nekompromisní „omertu“: ani jeden o tom druhém nesmí mluvit pod hrozbou likvidační pokuty. A nerozhodilo ho ani trestní oznámení za údajně provozování černé cestovky, kvůli kterému policie rok rentgenovala celý projekt včetně účetnictví, než se udání ukázalo jako falešné.

Jediný moment, kdy šéf expedice opravdu dostal strach, nastal za volantem Trajdy v Ugandě. „Připomíná mi to památný šrám, jak jsem tam narazil do svahu při projíždění neustále se zužující cesty, kterou jsme museli prokopávat, abychom projeli. Posádka byla venku, takže je to i nafilmované: jak jsem narazil, auto se zaseklo, motor chcípnul, a v tom začal svah ujíždět z druhé strany. Za volantem jsem se zapotil, ale nesměl jsem hysterčit. Takže znovu nastartovat, uzavřít diferenciál, pomalinku přidávat plyn, zatímco auto pomalu padá dolů. Ale povedlo se projet, až pak se to utrhlo.“

Uf! To se pak jeví i zapadnutí uprostřed íránské solné pláně, tonutí vozu v tanzanském bahně nebo porucha kompresoru v jihoamerické nadmořské výšce 4 800 metrů jako drobnosti. „Ačkoli ta jihoamerická porucha nás v těch vysokánských horách uvěznila na pár dní. Bylo to tak vysoko, že se tam nedalo v tom řídkém vzduchu pobývat moc dlouho, takže bylo nutné opakovaně se vracet na místo několik dní, než jsme Trajdu zase zprovoznili.“

Klíčové náhradní díly, jako právě kompresor nebo poloosu nápravy, zlomenou jindy během nešikovného vyprošťování v Africe, si expedice veze s sebou. Ale občas bylo nutné nechat si nějaký díl kdesi v dálce vyrobit na zakázku. „Svět je naštěstí plný ohromně šikovných lidí.“

4 rekordy za 4 roky

Postřehy Marka Havlíčka

Nejvyšší bod: 4 972 m n. m. v průsmyku Abra del Acay v Argentině. „V Jižní Americe jsme jezdili hodně vysoko, to dává zabrat lidem i autu, v řídkém vzduchu citelně klesá výkon motoru.“

Nejnižší bod: -155 m v Assalské proláklině v africkém Džibutsku. „Tohle místo na východě Afriky je součástí Afarské pánve, je to nejníž položený bod celé Afriky i expedice.“

Nejdražší plavba: 960 tisíc Kč z Jižní Afriky do Brazílie. „Transfery přes oceány jsou ohromně nákladné, proto se Trajda bohužel nepodívá do Austrálie, kde by navíc vůz musel do karantény.“

Nejnižší spotřeba: 26 l / 100 km v Íránu. „Mají tam kvalitní a levnou naftu. Samozřejmě v těžkém terénu je spotřeba násobně vyšší, průměr za expedici máme okolo 36 l / 100 km.“