Silniční svodidla pomáhají snižovat počet smrtelných a vážných dopravních nehod. Jsou totiž instalována na rizikové úseky či silnice, kde se v blízkosti nachází pevná překážka, například stromy. Než se inovovaný nebo nový typ svodidla z výroby dostane na silnice, musí projít praktickým testováním a úspěšnou bariérovou zkouškou – crashtestem.
Ten v reálné situaci prověří schopnosti tohoto pasivního bezpečnostního prvku a po úspěšné zkoušce může získat potřebnou certifikaci. Při kontrolách silničních staveb specialisté huti v minulosti odhalili řadu případů padělaných součástí záchytných systémů. Proto huť jako ochranu před paděláním průběžně mění značení dílů svodidel.
„Dlouhodobě spolupracujeme se správci komunikací a snažíme se svodidla kontrolovat,“ uvádí Richard Toman, odborník z ostravské huti, podle kterého jsou problémem právě necertifikované padělky a chybná montáž. „Vyvineme a otestujeme svodidlo, ale pokud se špatně nainstaluje, má jiné parametry a může být nebezpečné. Může například dojít k jeho protržení,“ popisuje pro iDNES.cz. Pro montáž svodidel jsou předepsané výšky, utahovací momenty nebo způsob seskládání. „Často se setkáváme s improvizací, například použitím více distančních dílů,“ uvádí.
Specialisté huti proto provádějí podle zadání ŘSD a správců komunikací kontrolu staveb a také namátkové kontroly instalovaných systémů a při zjištění nebezpečnosti podávají podnět správcům příslušných pozemních komunikací a ČOI.
Crashtest
Při nejnovější bariérové zkoušce, kterou na letišti v Kameni u Pacova exkluzivně sledoval štáb iDNES.cz, provedli technici na letišti dva nárazy dálkově řízenými motorovými vozidly. Crashtesty mají různé varianty, například lehkým a těžkým osobním automobilem, lehkým nebo těžkým nákladním vozem či autobusem, v závislosti na požadované úrovni zadržení, která určuje hmotnost vozidla a jeho rychlost při nárazu.
„Především vozidlo nesmí svodidlo prorazit. Měří se průhyb svodidla, dynamický i statický, a podle něho se vypočte pracovní šířka svodidla,“ vysvětluje specialista na testy svodidel Roman Ondruška.
„Testuje se podle evropských norem, které předepisují, jak se musí svodidlo otestovat a jaké musí mít parametry. Každé svodidlo se navrhuje podle toho, k čemu je určeno, zda má zadržet osobní auto, autobus nebo kamion,“ popisuje Richard Toman.
Většina certifikovaných nárazových zkoušek probíhá v rychlostech kolem 65 až 110 km/h a úhlech nárazu od 8 až po 20 stupňů. V tomto případě, kdy se testovala svodidla s úrovní zadržení H3, byly pro náraz použity lehký osobní automobil o hmotnosti 900 kilogramů a nákladní automobil o hmotnosti 16 tun.
„Novost tohoto svodidla je v tom, že se ho snažíme vyvíjet tak, aby bylo stále lepší, lehčí, levnější a zároveň bezpečnější. Jeho předchůdce je relativně těžký a má horší parametry. Připravili jsme tedy nový design,“ vysvětluje Toman.
Při nárazu musí svodidlo zadržet a přesměrovat vozidlo a zároveň zajistit přiměřenou bezpečnost. Během nárazu vytvoří záchytný systém takzvanou kapsu, která utlumí energii nárazu a vyvede vozidlo zpět do jízdního pruhu ve směru jízdy.
„Důležitá je pracovní šířka, tedy vzdálenost za svodidlem. Je třeba, aby byla co nejmenší, protože ta definuje volný prostor, který musí za svodidlem zůstat, a teprve za ním může být pevná překážka, jako například strom nebo mostní pilíře,“ vysvětluje Toman.
Prvky záchytného systému se nesmí v těchto případech přetrhnout a žádná část nesmí vniknout do kabiny vozidla. V průběhu nárazu ani po něm nesmí vozidlo svodidlo překonat. Sledují se však také další technické parametry, jako například dynamický průhyb svodidla, pracovní šířka svodidla nebo index prudkosti nárazu, tedy míra nebezpečného zrychlení pro osoby uvnitř vozidla během nárazu, která se ověřuje pomocí figuríny na pozici řidiče.
Úspěšnost svodidel, která vyvinula huť Liberty Ostrava, se při bariérových zkouškách pohybuje kolem devadesáti procent. U každého nového či inovovaného typu svodidel se nejprve provádějí počítačové simulace nárazu. Šetří se tak čas i peníze při vývoji.
Za posledních patnáct let provedla ostravská huť na svodidlech čtyřicet bariérových zkoušek, což obnášelo asi osmdesát nárazů. Každá taková zkouška vyjde podle typu svodidla na 4,5–6,5 milionu korun.
Tisíc kilometrů svodidel za rok z Ostravy
Liberty Ostrava patří k největším výrobcům trasových ocelových svodidel. Přes čtyři desetiletí byla huť jediným výrobcem ocelových svodidel v Česku vůbec. Většina svodidel na českých silnicích vyšších tříd a dálnicích pochází z Ostravy. Každý rok vyrobí huť přibližně tisíc kilometrů ocelových silničních svodidel. Od roku 1968 jich vyrobila více než čtyřicet pět tisíc kilometrů. Přes padesát procent produkce svodidel z Ostravy se použije v Česku, ale znají je také na Slovensku nebo třeba v Litvě.
Nejrozšířenějším typem silničních svodidel na českých silnicích je typ NH4, který se v huti vyrábí od 10. července 1968. Novější typy svodidel se proto vyrábějí tak, aby je bylo možno na svodidla NH4 napojit přímo, případně se napojují pomocí přechodových dílů.
„Nejčastější jsou trasová svodidla, je po nich největší poptávka. Mostní svodidla se liší uchycením a je vyžadována větší úroveň zadržení,“ uvádí Richard Toman.
Huť, která patří do globální ocelářské a těžební skupiny Liberty Steel, vyrábí pět typů svodidel, mezi něž patří jednostranná a oboustranná trasová svodidla, mostní a zábradelní svodidla a svodidla se zvýšenou ochranou pro motorkáře. Kromě tvarování se inovuje také materiál, z něhož se svodidla vyrábějí, používá se například mikrolegovaná ocel, která má vyšší pevnost, a proto umožňuje vyrobit svodidla tenčí a až o padesát procent lehčí. Díky vyšší pevnosti je lehčí svodidlo stejně bezpečné a mnohdy dosahuje i lepších parametrů, uvádí konstruktéři.
Novinkou posledních let je „motorkářské“ svodidlo, které je vybaveno spodní pásnicí. Ta brání podjetí motocyklisty, které bývá příčinou vážných zranění, a zároveň při nehodě zmírní účinky nárazu motorkáře do svodidla pohlcením části jeho kinetické energie.
Ve spolupráci s univerzitou v Zaragoze se ostravská huť podílela na vývoji svodidla se zabudovanými senzory, které jsou schopny vyhodnotit vážnost nehody, a následně i na přípravě svodidla, které při nehodě dokáže navíc zajistit aktivaci dronu pro snímání a vysílání aktuální situace záchranným složkám.
