Rebelské kupé z Japonska má v současné nabídce na trhu až téměř disidentský rozměr, v bruselských tabulkách je až někde pod čarou. Zhoršuje totiž emisní bilanci značky na starém kontinentu. Koncem léta přiveze loď do Evropy poslední várku, a potom bude již definitivní konec.
Na první pohled druhé vydání BRZ působí jako facelift. Vychází totiž z první generace, což odhaluje i boční profil. Celková silueta je opět japonské kupé jak z učebnice a vzadu nechybí obří koncovky výfuku.
„Placaté“ subaru, které je opět konstrukčně spřízněné s Toyotou GR86, působí již méně agresivně a oplácaněji. Ve druhém vydání je nepatrně delší, byť o mizivých 2,5 cm, ale také o 1 cm nižší. Celková silueta je prostě japonské kupé jak z učebnice. Úpravy vnějšího vzhledu se odehrály zejména s ohledem na aerodynamiku, a vzadu nechybí mohutné koncovky výfuku. Kvůli odlehčení má BRZ nově kapotu, přední blatníky a střechu z hliníku. Těhlice přední nápravy jsou nově z hliníkové slitiny a lehkou dietou prošla i přední sedadla. Bez řidiče tak má japonský sporťák hmotnost 1 275 kg.
Nové kupé Subaru je venku, má jen pohon zadních kol |
S duchem rebela
Z volantem sedíte jen kousek nad silnicí, poloha je výborná. V Subaru BRZ se sedí asi nejníže z dnešní automobilové produkce, při vystupování si zvyknete se opřít vnější rukou o práh, je to pak jednodušší. Do tuhé sedačky s příjemným semišovým potahem se ale musíte nasoukat. Láskyplně vás obejme a v zatáčkách nepustí. Pořád cítíte, jak jste s autem v těsném kontaktu.
Vše potřebné máte hezky po ruce, řadičku i páku ruční brzdy. Palubní deska působí hodnotněji než dřív a displej v přístrojovém štítu s dominujícím otáčkoměrem a rychloměrem uprostřed, máte dobře na očích. Kaplička by ale mohla být ještě přehlednější a přímočařeji pojatá. Středový displej je o mezigeneračně o kus dál a pod ním umístěné mechanické ovladače ventilace u sporťáku oceníte, ovládáte je téměř poslepu. Plasty jsou ale tvrdé a na středovém panelu nadále najdete předpotopní tlačítka. Zpracování auta je typicky japonsky precizní a celkový dojem je o trochu lepší než dřív.
Subaru začínalo se stíhačkou a motorkami. Pohon všech kol přidalo později |
Ze sporťáků je vždycky špatně vidět, tady ještě hodně překáží velké aerodynamické kryty vnějších zpětných zrcátek, které zhoršují výhled při vjíždění do křižovatky. Široké C-sloupky zase vytvářejí hodně slepý prostor směrem vzad, při couvání pomůže parkovací kamera. Zadní sedadla bez hlavových opěrek jsou jen opravdu nouzová, za řidičem již nezbývá místo pro nohy. Nouzově se tam dá po připoutání odvézt to, co se nevejde do nízkého zavazadelníku o objemu 237 litrů a s malým vstupním otvorem. Na rodinné auto si BRZ tedy rozhodně nehraje, i když nějaký menší skládací kočárek byste v něm odvezli.
Strojovna se nezapře
Změť pod kapotou snoubí japonskou inženýrskou preciznost cizelovanou Toyotou s punkem motorsportu v podání Subaru. Izolační páskou omotaných hadic a kabelů je ale na vkus puristů skoro až moc. Při jízdě vnímáte lehké vibrace od motoru, což jízdě dodává na bezprostřednosti. Čtyřválec ale nemá příliš hlas, na nějaké koncertování se standardními výfuky ostatně subaru nikdy moc nebyly. Rachot boxeru je sice charakteristický, ale požitkářský zvukový projev přeci jen vypadá trochu jinak.
Atmosféricky plněný ležatý čtyřválec s protiběžnými písty má místo dvou litrů objem 2,4 litru a zvýšil se i výkon ze 147 kW (200 k) na 172 kW (234 k). Průběh točivého momentu je nově pozvolnější a maximum 245 Nm (+45 Nm oproti minulé generaci) je dispozici je již od 3700 otáček, zatímco u první generace jste se ho dočkali až o 2 700 otáček výše.
Boxer je synonymem pro Subaru. Slaví padesát let |
Motor se hrčivě probírá do otáček, nejde mu to zrovna zlehka, cítíte v tom sílu, ne dravý hlad. Když se roztočí, je to jiná písnička, od nějakých dvou tisíc se do otáček žene freneticky, rychle reaguje na plyn a skvěle se dávkuje. Musíte prostě držet plochý čtyřválec v otáčkách, ideálně nad hranicí 4 500 otáček. Tak to má být, výkon si musíte zasloužit. Šipka na displeji se vás sice snaží přesvědčit k tomu, abyste v padesátce zařadili pětku a hned potom šestku, ale nesmíte se nechat přemluvit. Spotřeba není u podobných aut priorita. Při normálním ježdění ale jen lehce přesáhne 9 litrů, pokud na plyn šlapete razantněji, tak samozřejmě roste.
Spojka je hodně ostrá a tuhá, musíte se s ní trochu poprat, i proto je rozjíždění takové trhavé. Jste zkrátka ve sporťáku, který si na nic nehraje. Vibrace od motoru cítíte i v řadicí páce manuální šestistupňové převodovky, která v kulise lehce zadrhává a nejde jako po másle, ale to k subaru také již jaksi patří. Komu by to vadilo, pro toho je v nabídce automat. Neohrnujte nad ním nos. Přesně tahle kombinace byla v předchozí generaci tajným tipem – dělala z něj dokonalé náčiní.
Opravdová řidičská nirvána
Strmé řízení je žiletkově přesné. Kam auto namíříte, tam jede. A zadní pohon tomuto kupé dodává na hravosti. Zadkem si pohodí na vyžádání, těch čtyřiatřicet koní ze čtyř deci objemu navíc je znát. Abyste si jízdu užili, tak nemusíte jezdit ani nějak extra rychle.
Subaru BRZ s nízkoprofilovými osmnáctkami připomíná motokáru, a to i svým odpružením. Nejvíce si tedy jízdu užijete na pěkné silnici plné zatáček. Podvozek je totiž stejně jako u jiných subaru tuhý a pevný, ale stále ještě elasticky pohlcující nerovnosti. Tlumiče musíte při jízdě po rozbité okresce trochu rozpumpovat, aby začaly pracovat, jak mají. Potom to můžete pálit hlava nehlava. Auto se napojí na vaše nervová zakončení, a jako byste seděli na zadní nápravě. Přesně víte, co se děje a co se stane. A na dobře dávkovatelné brzdy se můžete spolehnout.
Ze zámku do kláštera. Úzké serpentiny jsou pro Subaru BRZ dokonalé teritorium |
Subaru BRZ je ukázkovou zadokolkou se samosvorem. Hezky sedí na silnici, do smyku ho ale dostanete docela rychle. Takovou přetáčivou radost dnes jiné auto nenabídne. A to ani nemusíte zapínat režim Track s částečně vypnutou stabilizací.
Na podzim se Subaru BRZ v Evropě rozloučí, neboť se již nevejde do bruselských tabulek. Kdo má zájem, nesmí váhat, žádné pokračování totiž už nebude, což je rozhodně škoda. Takové auto dnes nikdo jiný nenabídne, a když už, tak alespoň za trojnásobek. Cena lehce nad milionovou hranicí je na dnešní poměry vlastně hodně výhodná. Kdo by to ještě nedávno řekl, že podobné auto může být i docela zajímavou investicí! Takovým modrým Mauriciem pro automobilové fandy, kteří mají rádi vůni benzinu a termín elektromobil je pro ně sprosté slovo.
