To si ta stejná auta spolu chodíte i kupovat?
Ondráček: Většinou je to tak, že já si něco koupím, Miloš kolem toho chvíli chodí, nechá se povozit a pak do toho jde taky. Domluvili jsme se na jediném: naše auta nesmějí mít stejnou barvu. To už by si to pak někdo mohl vykládat i jinak. (smích)
Proč jste se rozhodli pro touaregy?
Ondráček: Předtím jsme jezdili v passatech a nedávno přišla nabídka na tohle. Je ale potřeba říct, že jsem nikdy nebyl velký fanda terénních aut. Nejsem žádný horal. Uvažoval jsem spíš o Audi A6 s pohonem všech kol. To jsem si jednou půjčil do Beskyd a mile mě překvapilo. Audi vyjelo i tam, kde jiná auta končila.
Jak jste si na velkého volkswagena zvykali?
Pokorný: Není delší ani širší než kombík passata. Přesto jsme první cestu v touaregu z Domažlic absolvovali snad jen padesátkou. Nové auto, sedíte vysoko, všude nějaký tlačítka... Samozřejmě jsme si jako největší telata hned nastavili navigaci, abychom pak s napětím sledovali, jestli nás opravdu dovede do Prahy. No hrůza! (smích)
Jaký jste si vybrali motor?
Pokorný: Diesel o objemu dva a půl litru. Nabízeli nám i silnější, ale to už nám přišlo zbytečné. Jedině snad, že bychom na přívěsu tahali jachtu.
Sporťák vás neláká?
Ondráček: S Milošem jsme si říkali, že jestli budeme zdraví, tak si v padesáti jen tak pro radost nadělíme ojeté porsche. S Leošem Marešem jsem třeba domluvený, že protáhneme jeho ferrari. Chci si to zkusit. Ale doma to mít nemusím. Už jsem ve věku, kdy chci zabouchnout dveře, pustit si muziku a mít kolem sebe pohodlí. Do sporťáku se sotva nasoukáte a slyšíte jen řev motoru.
Vyzkoušeli jste někdy terénní schopnosti touarega?
Pokorný: Na chatě jsem s ním projížděl brod, lesní cesty i pole. Všude jsem projel. Viset jsem zůstal jen v čerstvě zoraném poli, kde jsem při venčení psa zaparkoval. Kdybych nezastavil, projel bych to. Jenže jak jsem zastavil, klesali jsme jako do bažiny.
Ondráček: Já si to nejvíc užívám na horách. Tam jste s tímhle autem král. Ale upřímně: využiju to tak dvakrát za rok.
Máte automatickou převodovku. Měnili byste ještě?
Ondráček: Já už ne. Trošku víc to žere, ale na jedné nádrži jde zhruba o dva litry. To je nic. A takový ty řeči, jak někdo rád ovládá ty koníčky pod kapotou, jak si díky řazení s autem víc rozumí... To je blbost. Mně jde především a hlavně o pohodlí.
Jaká jste měli auta?
Ondráček: Začínal jsem s bratrovou Škodou Popular, měli jsme wartburga, pak Peugeota 205, žigulíka, Opela Corsu, vectru, zafiru, Volkswagena Passat a touarega. Ještě se mi strašně líbila Mazda 6.
Pokorný: V téhle mazdě jsem se svezl a příjemně mě překvapila. Ale ve finále bych si stejně koupil německé auto.
Ta často bývají oproti asijským autům dražší...
Ondráček: To bohužel platí třeba i o škodovkách. Mám kamaráda, který si chtěl koupit Octavii Combi. Jenže se slušným motorem a střední výbavou se pořád pohyboval mezi sedmi a osmi sty tisíc korun. A to je pro většinu lidí moc. Ti si pak radši vyberou levnější a líp vybavené auto. Třeba z Koreje.
Jaké bude vaše další auto?
Pokorný: Teď mám velkého favorita v podobě Audi Q7.
Ondráček: Mě už se to asi týkat nebude. Líbí se mi, ale bude za něj potřeba vysolit dva miliony. To už je moc.
Nachytali jste někdy přes rádio nějakého motoristu?
Pokorný: Ještě v době, kdy se na škodovky dělaly pořadníky, jsme volali nějaké paní s tím, že pro ni máme tu objednanou Škodu Favorit. Jenže je kanárkově žlutá a má jen třístupňovou převodovku. Chvíli něco namítala, ale když jsme přitvrdili a řekli jí, že pokud to nevezme, půjde na konec pořadníku, tak změkla. Nakonec souhlasila s tím, že si to odveze.
Jezdíte na motorce?
Pokorný: Motorku jsem nikdy nechtěl. Bojím se toho. Kvůli tragické dopravě v Praze ale uvažuju o skútru.
Ondráček: Já jsem si skútr zkusil na Krétě. To mi stačilo. Jel jsem s manželkou a asi z horka jsem na vteřinu usnul. Jeli jsme se koupat, takže jsme byli jen v pantoflíčkách, kraťasech a tričku. Skončilo to solidním silničním lišejem, já měl navíc zlomenou klíční kost. Když jsme přiletěli obvázání a o berlích, na letišti to vypadalo jako návrat polního lazaretu.
 SPOLEČNĚ VŽDY A VŠUDE Nerozlučná dvojice je tak spojená, že i auta si oba vybrali stejná |
