Místo splněného singapurského snu následovalo procitnutí. Auto pro vlastní...

Místo splněného singapurského snu následovalo procitnutí. Auto pro vlastní potřebu si tu už dovolit lidé nemohou. | foto: Profimedia.cz

Auto je v Singapuru jen pro opravdové boháče. Mít ho je dražší než byt

  • 20
Samotné vlastnictví auta nyní přijde obyvatele Singapuru až čtyřikrát dráž než pořízení zánovního vozu. Poděkovat za to mohou tzv. COE. Dokumentu, který v roce 1990 přijali k regulaci dopravy. Svou roli nyní sehrává blahobyt střední třídy, která si teď znovu musí zvykat na život bez aut.

Toyota Camry Hybrid patřila ještě donedávna k oblíbeným značkám zánovních vozů, které si obyvatelé Singapuru pořizovali. S tím je však konec, protože jejich po pandemii opětovně nastartovaná ekonomika zvýšila příjmy obyvatel a tím i poptávku po osobní mobilitě.

Že v růstu příjmů a zvýšené poptávce po osobních automobilech nespatřujete komplikace? Vítejte v Singapuru. Městě, kde je všechno trochu jinak a kde za svolení jezdit svým již zakoupeným vozem musíte zaplatit v přepočtu 2,5 milionu korun.

S vysvětlením téhle obskurnosti je třeba začít u drobného geografického exkurzu.

U toho, že město Singapur, respektive Singapurská republika je celá usazena na třiašedesáti ostrůvcích. Které jsou v součtu celé své rozlohy souše asi jen o polovinu větší než Praha. Přesto tu nyní trvale žije 5,9 milionů obyvatel. Plyne z toho, že je tu víc než drobet těsno.

Metropole totiž musí balancovat přírůstky obyvatelstva, a k nové zástavbě tu místo není. Dopravní infrastruktura, ať už vyasfaltované silnice anebo parkoviště, je tu dlouhodobě chápána spíše jako břemeno, ubírající z potenciálně zastavitelného prostoru. Auta jsou vnějším symptomem zdejší choroby, plynoucí z nedostatku místa na mořem obstoupeném ostrovním městě.

Proto k 1. květnu 1990 zavedlo Dopravní oddělení singapurského Ministerstva veřejných prací kvóty na počet osobních automobilů, které se na ulicích metropole mohou dohromady objevit.

Opatření přijatá v roce 1990 měla zredukovat zácpy na silnicích a nahnat řidiče zpoza volantů do MHD.

Hlavním nástrojem téhle kvóty se stal tzv. COE osvědčení o oprávnění. Dokument stvrzující, že se svým vozem můžete po singapurských silnicích jezdit. A současně dokument, za který je třeba tučně zaplatit. Protože jeho hlavním a jediným účelem je regulace dopravy.

Čím víc, tím dráž

Kolik to bude stát?

Na to mají singapurští úředníci z odboru dopravy tajnou zbraň. Vzorečky a tabulky.

Z nich vyčtou, kolik COE registrovaných osobních vozů v Singapuru jezdí. Také to, kolik z nich letos registraci COE pozbude. Přihodí k tomu zastropovaná čísla – maximum je kolem čísla 950 000 vozů – a výsledkem je suma, na které vás vaše COE přijde.

V obecné rovině platí, že čím víc osobních vozů už v Singapuru jezdí, tím dražší to pro vás bude. Suma se ale v rámci průměru pohybovala v posledních letech okolo 30 000 amerických dolarů. Takže k provozování auta pořízeného za řekněme 700 000 korun jste museli na úřadu zaplatit dalších 700 000 korun.

Jízdní řád nerůstu. Benzin na příděl, zákaz létání a bourání silnic

Pak jste měli od singapurského odboru dopravy na deset let pokoj, než se to celé zopakovalo. Mohli jste si také pořídit lacinější COE s pětiletou lhůtou. Ale ta se už nedala znovu prolongovat. To je mimochodem odpovědí na to, proč má Singapur tak „zánovní“ flotilu silničních vozů a proč z této metropole do celé Asie tak masivně proudí relativně zánovní ojetiny.

Není totiž moc vozů, které by se vyplatilo dvojnásobně „přeplácet“ po dvě dekády.

Dotace i pokuty. Plán Kanady na povinnou elektromobilitu není vtip, bohužel

Pro úplnost je třeba dodat, že v květnu 1990 ony kvóty COE nedrtily průměrného obyvatele Singapuru. Dopadaly jen na vyšší střední třídu a velké boháče.

Běžní smrtelníci totiž na pořízení auta a na osvědčení o oprávnění zkrátka neměli peníze.

Růst střední třídy je problém

Ekonomická situace místních se ovšem za třicet let dost proměnila. K lepšímu. A jen máloco dokládá nárůst počtu lidí spadajících do střední ekonomické vrstvy tak dobře, jako zvýšená poptávka po nových vozech.

Když se po překonání pandemie v roce 2020 místní otřepali, byl nárůst registrací nových automobilů enormní. Spolu s tím pak vystřelila až k nebesům cena COE. Jež nově začala být oprávnění – kvůli vysoké poptávce – nabízena v rámci aukcí. Které pochopitelně mohou vyšroubovat ceny ještě výše.

Aktuálně se základní „vyvolávací“ suma, na kterou dnes osvědčení o oprávnění přijde, blíží v přepočtu 2,5 milionům korun. V přebíjené aukci pak můžete připlatit i jednou tolik. A ještě je k tomu třeba připočíst další registrační poplatky a daně.

Toyota Camry Hybrid. Vůz, který sice nestojí mnoho, ale na nějž běžní Singapuřané kvůli COE nedosáhnou.

Takže ta donedávna ještě tolik populární Toyota Camry Hybrid, kterou tu bylo možné pořídit v přepočtu za přibližně 680 000 korun, teď přijde Singapuřana nejméně na 4,2 milionu korun.

Jen pro porovnání, ve stísněném Singapuru, kde strop bourají i ceny nemovitostí, vyjde jednopokojový vládou dotovaný byt na 2,8 milionů korun. Singapur se tím zapsal do historie jako místo, kde je vlastnictví vozu vůbec nejdražší na světě. Potažmo jako místo, kde vás vyjde levněji bydlení než vlastnictví auta.

Pro zdejší obyvatele, kteří se vydrápali v ekonomickém žebříčku na úroveň střední třídy a chtěli si žít svůj vlastní singapurský sen, mít dost peněz, byt a k tomu auto, nyní nastává fáze bolavého procitnutí do reality. Nejsou totiž tak movití, aby si tu mohli dovolit auto vlastnit a provozovat. Cenová dostupnost COE je teď diktována jen tempem, jakým dochází k de-registracím starších vozů.

Singapurskému systému nelze upřít efektivitu. Současně se ovšem nedá říct, že by z něj byli místní obyvatelé nějak nadšení. Až po třiceti letech jim došlo, jaký bič si na sebe upletli.