Bez Wrangleru by značka Jeep možná vůbec nebyla. Nebo by aspoň neměla současnou neotřesitelnou pozici mezi milovníky terénních aut. Jasně, dohromady se prodá víc luxusních „grand čerokézů“, kompaktních compassů nebo malých renegadů – ale těm všem dodává Wrangler něco jako punc legitimity.
Prostě – když Jeep vyrábí nejdrsnější offroad na světě, všichni předpokládáme, že se technologie a zkušenosti promítnou do všech jeho modelů.
80. narozeniny JeepuSpeciál k výročí Jeep vzbudil hned po druhé světové válce vášeň pro terénní auta. A daří se mu to pořád lépe: ještě v 80. letech vyráběla automobilka ročně zhruba 200 tisíc aut, v roce 2008 půl milionu – momentálně je to víc než 1,5 milionu. O historii a současnosti legendární značky čtěte ve speciálním vydání magazínu Auto DNES, který vychází s deníkem MF DNES 23. března 2021 noviny koupíte zde. |
Zatím poslední variaci na wrangleří téma představila značka před třemi roky, kdy se objevila čtvrtá generace JL. Čekali jsme ji s velkými obavami, násobenými vědomím, že všichni drsní konkurenti vyměkli, vzdali se nosného rámu a pevných náprav ve prospěch elektroniky – i ta přece v terénu leccos zvládne a na silnici je jízda s nezávislým zavěšením o tolik příjemnější!
Jeep naštěstí nevyměkl a z Wrangleru se SUV nestalo ani náhodou. Zvnějšku jen uhladil hrany a posunul se v tom, co doteď chybělo – hlavně dostal rozumné motory a moderní interiér. Základ však zůstal stejný a offroadový svět tak má stále svého krále. Vše, co dělá Wrangler tak populárním, zůstává: klasická maska s kulatými světlomety a hranatá zadní světla (obojí nově s LED technologií), odnímatelná střecha, poprvé může být i elektricky ovládaná. Neskládá se do kufru jako klasický plátěný softtop, zato ji za jízdy odhrnete a vytvoříte si polokabriolet. Což je nesmírně praktické.
Uzávěrky i úsporné motory
Wrangler je výjimečný tím, že má stále žebřinový rám, takže se karoserie v těžkém terénu nekroutí. I na silnici jezdí jinak, kupodivu velmi pohodlně – podvozek spolkne úplně všechny díry, však je taky stavěný na jinačí zátěž. Kdo čeká nepohodlný trakař, je velmi překvapen.
Zůstávají také tuhé nápravy, a ve verzi Rubicon má ty možná nejlepší terénní schopnosti ze sériově vyráběných aut. Skvělé jsou elektronicky ovládané uzávěrky předního i zadního diferenciálu, lahůdkou pak možnost odpojení předního stabilizátoru z místa řidiče.
Jeep Wrangler Rubicon
Ale hlavně byl vyřešen jeden letitý problém – motory. Chce se říci konečně, protože v předchozích generacích byly na výběr jen velkoobjemové benziny, které žraly i trávu kolem cesty; první diesel se objevil až v roce 2007. A i tenhle čtyřválec měl zbytečně velký objem 2,8 litru, nepříliš kultivovaný chod a spotřebu kolem 11 při klidné jízdě.
Teď je základním – a do příchodu částečně elektrického pohonu i jediným – motorem v nabídce dvoulitrový přeplňovaný benzin 2.0T s výkonem rovných 200 kilowattů. A právě ten jsme mohli vyzkoušet. Skvělá náhoda – sotva udeřily letošní třeskuté mrazy a z oblohy se začaly valit tuny sněhu, měli jsme v kalendáři naplánovaný test nejlepší verze – Rubiconu.
Užívali jsme si ho tak, že se nám ho ani nechtělo vracet. Z téměř dvou tisícovek kilometrů dost velkou část po dálnici, což nově není pro „wránu“ žádný problém – díky osmistupňovému automatu řadí na českém maximu jen lehce přes dva tisíce otáček na „osmičku“.
Na tu jede i při okreskové devadesátce při 1 500 otáčkách. Není divu, že normálním tempem jsme jezdili za průměrných 8,4 litru; dálniční jízda pak vyhnala apetyt na 10,5 litru. Celkový třítýdenní průměr se zastavil na 11,1 litru – což je na auto s aerodynamikou cihly výborná cifra; s předchozím Wranglerem JK 2.8 CRD jezdíme průměrně kolem 12 litrů.
A nutno přiznat, že úplně s jinou dynamikou. Motor je na rozdíl od staršího nafťáku živý, okamžitě jde za plynem, je tichý a kultivovaný. Však má taky 200 kW a 350 newtonmetrů. Loni jsme vyzkoušeli i 2,2litrový nafťák, který ještě v doprodeji u některých dealerů seženete. I ten je skvělý – krouťák má ještě vyšší, 450 Nm, výkon 147 kW. Ve Wrangleru se předvádí v nejlepším světle, výborně funguje v terénu i ve spojení s osmistupňovým automatem. Na silnici má spotřebu kolem osmi litrů, v terénu jsme odečetli 11,4 – u předchozí generace to s přehledem bývá 15.
Uvnitř je všechno jinak
A ještě jedna věc posouvá tradicionalistického „wraníka“ do současnosti – interiér. Už od koupi Jeepu Fiatem se začala úroveň kabiny zlepšovat, naposledy pak wrangler dostal barevné panely palubní desky, velký 8,5“ displej infotainmentu, moderní volant a špičkové zpracování s hojným využitím kůže. Uvnitř se tak cítíte jako v opravdu moderním voze, ovšem stále s příchutí robustní klasiky, což je jinde nevídaná kombinace.
Nově přibývají také asistenční systémy – není jich přehnaně mnoho, na autonomní jízdu se v Jeepu správně „vybodli“ a nasadili pouze užitečné prvky: couvací kameru s varováním před přijíždějícím autem, detekci slepých úhlů, stabilizační systém s ochranou proti převrácení. To je tak akorát správný mix, jímž nepohrdne ani offroadový tvrďák.
