Kulaté dvoudveřové autíčko s motorem vzadu a pohonem zadních kol v té době nebylo jediným stále vyráběným pamětníkem zlaté éry poválečného motorismu, takový Renault 4, Citroën 2CV nebo Volkswagen Brouk přežily ještě déle.
V Itálii se „šestistovka“ vyráběla 15 let, během kterých opustilo bránu turínské automobilky skoro 2,7 milionu exemplářů, další stovky tisíc pak vznikly v jiných zemích. Ať už v Německu v továrně NSU/Neckar, argentinské pobočce Fiatu, nebo španělské automobilce Seat, od jejího vzniku svázané s Fiatem.
Podobné to bylo také v Titově Jugoslávii, která si pár let po roztržce se Sovětským svazem partnera pro vybudování automobilového průmyslu našla právě v Turíně (jak to probíhalo čtěte zde).
Jugoslávci nejprve začali montovat stokusové série větších vozů Fiat 1100 a Fiat 1400, po představení Fiatu 600 se ale jejich pozornost obrátila právě k tomuto malému a podstatně lacinějšímu vozu. Prvních pětadvacet kusů ručně sestavili ještě do konce roku 1955, v dalších letech produkce pomalu rostla, k velkosériové výrobě – navíc s velkým podílem domácích dílů – ale mohla továrna Crvena zastava (Rudá vlajka) přejít až po vybudování nových výrobních hal začátkem 60. let.
Sériová produkce Zastavy 750, což byla jugoslávská varianta modernizovaného Fiatu 600D (měl mimo jiné větší motor o objemu 767 kubíků), začala v Kragujevaci v roce 1962 a pokračovala další čtvrtstoletí. Během let se auto měnilo, přicházelo třeba o chromované díly, do interiéru se dostaly komponenty z Fiatu 126, a v roce 1980 rozšířila výrobní program Zastava 850, která měla pod kapotou silnější motor z Fiatu 850. Úplně poslední kus „fići“, jak se autu přezdívalo, byl ovšem Zastava 750.
Zastava 750 Fića
Jugoslávská továrna vyrobila téměř 925 000 vozů, které v zemi sloužily nejen rodinám, ale vozili se v nich také policisté a nemohly chybět ani v autoškolách.
Se započítáním produkce v Itálii, Německu, Argentině a Španělsku tak během tří dekád vzniklo na pět milionů kusů Fiat 600 či jeho variant. Skoro o milion více než menšího Fiatu 500 a podobně jako Citroënu 2CV. Jiné dlouhověké vozy byly ale úspěšnější, Renaultovy „čtyřky“ se prodalo přes osm milionů, původních Brouků pak 21,5 milionu.
Fiat 600, ze kterého je dnes i díky roztomilému designu oblíbený veterán a ceny zachovalých kusů se pohybují ve statisících korun, dal vzniknout i několika odvozeným modelům. Nejznámější je mezi nimi verze Multipla s trambusovým řešením přídě, představená roku 1956. Prapředek kategorie MPV měl čtyři dveře a dokonce šest míst k sezení. Čtyřdveřovou verzi – ovšem tradičnějšího vzhledu – vyráběl také Seat. Existovala i „ostrá“ verze Abarth nebo malá dodávka Fiat 600T.
Fiat Multipla (1955) - První multipla byla v prodeji ve třech provedeních. Jako čtyř- až pětimístná verze, šestimístná a taxi.
Italská legendaFiat 600: vůz, který doslova dostal Itálii na silnice, byl uveden roku 1955. Itálie se právě chystala začít novou éru politické a sociální historie: život se vracel zpět do normálních kolejí po tragické válce, která za sebou nechala přítomnost plnou nejistoty a stejně tak pochybné budoucnosti. Záleželo pouze na silné vůli a představách Italů, aby dosáhli obtížného, ale možného znovunarození. V takové situaci se zrodil “velký malý” Fiat 600, vůz malý ve své velikosti, ale s ohromným potenciálem. Vůz vytvořil známý inženýr Dante Giacosa. Od roku 1951 nepřetržitě pracoval na návrhu čtyřmístného fiatu s motorem vzadu, který by byl jak lehký, tak pevný. A navíc za cenu, která by byla dostupná lidem, kteří jej vytvořili. Ve Fiatu byl projekt znám jako “100” a cílem bylo změnit tvář Itálie. Mezitím bylo investováno 300 miliard lir do továrny v Mirafiori, vytvořily se nové výrobní linky, které mohly uspokojit neustále rostoucí poptávku: výroba se zvýšila ze 100 000 kusů v roce 1950 na 500 000 v roce 1960. Po čtyřech letech vývoje a testování byl Fiat 600 dokončen. Dante Giacosa se objevil v tisku a jak řekl o pár let později: “V roce 1957 jsem byl pozván, abych přednášel v Institutu strojních inženýrů (Instituition of Mechanical Enginners), což je britská historická asociace. Byl jsem přijat s velkým nadšením v prestižní londýnské centrále a moje přednáška byla na téma "Problémy malého vozu". Posluchači naplnili dvě velké haly, vysvětloval jsem jim, jak byly vyřešeny na 600. Přednáška vzbudila velký zájem a to tak, že o ní psaly i Timesy.” Dvoudveřový fiat pro čtyři cestující se představil veřejnosti v roce 1955 na ženevském autosalonu. Zadní kola šestistovky poháněl čtyřválcový motor o objemu 633 cm3 a výkonu 21,5 koně, umístěný za zadními sedadly. Rok po představení byly na trh uvedeny další dvě verze. První byla vybavena plátěnou střechou. Druhá byla o moc zajímavější, světu se představilo pravděpodobně první MPV světa – Multipla. Uvnitř byly tři řady sedadel, auto tedy odvezlo až šest cestujících. Dva zadní páry bylo možné sklápět k podlaze, čímž se zvětšil prostor pro náklad. Vzhledem ke zvýšené hmotnosti byly posíleny brzdy, tlumiče a řízení. V roce 1960 se představil typ 600D, který měl zvýšený objem motoru na 767 cm3 (výkon 29 koní). Změn se dočkala také karoserie (okna dveří jsou posuvná a kryt kufru zdobí chladící mřížky). Stejné změny byly provedeny i u multiply. Dvoudveřová "šestistovka" měla zpočátku dveře otevírající se proti směru jízdy, což se změnilo v roce 1964. V roce 1965 fiátek dostává nová přední světla a větší palivovou nádrž. Fiat 600 v číslech
|
