Návrat dětí do ulic – klasika nového školního roku je letos o to náročnější, že prázdniny se poněkud protáhly. Děti odvykly silničnímu provozu a řidiči odvykli pobíhání dětí. Jestli máte doma prvňáka, asi jste s ním několik posledních dní pilovali přecházecí násobilku. A pravděpodobně to bylo jen opakování toho, co dítěti vštěpujete odmala. Není však na škodu připomenout si pravidla ještě jednou. A hlavně, zamyslet se nad nimi z pohledu dětí, na který dospělí často zapomínají.
Kdo to naučil vaše děti? Nová kampaň Besipu.
Po chodníku nelítej
Když se mluví o dětech a dopravní výchově, často rodiče problém zužují na správné přecházení. Jenomže bezpečí začíná i správnou chůzí po chodníku. Ne po obrubníku, vpravo ve směru chůze a ne během, ale krokem.
A CO DĚTI? Větším dětem se dá vcelku dobře vysvětlit, že na běhání je hřiště a jaká rizika hrozí, když se toto pravidlo nedodržuje.
Rodiče častěji mívají problémy s potomky v období vzdoru – když nechtějí jít po přechodu za ruku, na chodníku se snaží vytrhnout a utíkat...
Aby cesta do školy byla bezpečnáSpolek Pražské matky pořádá každoročně kampaň Pěšky do školy. Její význam je vícenásobný – od toho, že děti mají více pohybu v čistším prostředí, až po ten, že před školou je bezpečněji, protože tam ráno nezastavuje jedno auto za druhým. Letos se akce spojená se soutěží uskuteční od 21. 9. do 26. 10. Informace a registrace na www.peskydoskoly.cz. Pražské matky radí: 1. Nejkratší cesta nemusí být zároveň nejlepší. Najděte takovou, která je opravdu bezpečná. Když se vyhnete rušným ulicím, bude to i zdravější. 2. Cestu do školy s dítětem několikrát projděte. Pečlivě vysvětlujte, kde a na co si má dávat pozor. 3. Pokud si nejste naprosto jistí, že dítě cestu zvládne samo, choďte raději s ním. Společná cesta je skvělá příležitost k prohloubení vzájemných vztahů. Pravidelným opakováním získáte větší jistotu vy i vaše dítě a sami tak nejlépe poznáte, kdy je možné pustit dítě samotné. Můžete jej také doprovodit jen část cesty až tam, odkud už je cesta bezpečná. 4. Pořiďte dítěti oblečení a školní tašku s reflexními prvky, aby bylo vidět za každého počasí. 5. Dbejte na to, aby dítě vyrazilo na cestu do školy včas a nemuselo zbytečně pospíchat. 6. Zkuste s dětmi vymyslet různé situace, které je mohou cestou potkat. Poraďte jim, co mají v jaké situaci dělat. Stanovte „ostrůvky bezpečí“ pro nenadálé situace, tedy místa, kde mohou případně poprosit o pomoc, kdyby bylo potřeba (v obchodě, v knihovně, u sousedů apod.). Zdůrazněte však dítěti, že nikdy nesmí nikam odcházet s cizími lidmi. 7. Je-li cesta ke škole komplikovaná, zkuste opatření, kdy skupinu dětí doprovází jeden dospělý. Na nebezpečných místech také mohou stát rodičovské hlídky, které dětem pomohou přejít. Informujte o takovém místě příslušný úřad a žádejte nápravu. |
Dopravní psycholožka Natália Valdiviezová situaci komentuje: „V klidné části města bych dítě nechala jít samotné, jen bych dbala na to, abych já jako rodič byla na té straně chodníku blíž k vozovce. Na frekventované křižovatce bych však byla nekompromisní a dítě vzala za ruku i přes pláč. Ovšem když se tyto situace řeší až přímo na ulici, je to celkem pozdě. Je potřeba o tom mluvit předem, vysvětlovat na příkladech – v parku nebo u babičky na vesnici můžeš jít sám, ve městě ne, tam je velký provoz...“.
I na přechodu opatrně
Až bude dítě chodit do školy samo, trvejte na tom, aby přecházelo jedině po přechodu, ideálně řízeném semaforem, či použilo podchod/nadchod. I kdyby si kvůli tomu mělo pár metrů zajít. Někde však je k dispozici přechod „jen“ namalovaný – tam sice mají chodci přednost, ale ta není absolutní! Tramvaj nebo auto „s houkačkou“ mají přednost vždy a ani obyčejnému vozu nesmí nikdo do cesty vstoupit nečekaně – s tím mají mnohdy problém i dospělí.
A CO DĚTI? Měly by vědět, že mnozí řidiči parkují (špatně) blízko u přechodu či křižovatky. Zatímco dospělého přijíždějící řidič vidí, dítě je za parkujícím autem celé schované, a když najednou vstoupí do silnice... Takže je třeba se důkladně rozhlédnout.
Velkým rizikem jsou při přecházení i dva jízdní pruhy v jednom směru. První řidič zastaví, dítě jde, řidič v druhém pruhu ho nevidí, jede... Rozhlédnutí tedy patří i do půlky přechodu, když míjíte první auto, které zastavilo. Naučte dítě dívat se na řidiče a v cestě pokračovat, až když vidí, že i on ho vidí.
Levá, pravá
Rozhlížení má jasná pravidla. Doleva, doprava a znovu doleva – co když se mezitím objevilo auto! A v půlce vozovky ještě pro jistotu jedna kontrola vpravo. Pozor na jednosměrky – tam toto pravidlo neplatí stoprocentně. Pokud máte na cestě do školy místo, kde auta přijíždějí jen zprava, vysvětlete dítěti, že tady jezdí auta jen z jedné strany a kontrolní ohlédnutí vlevo by mohlo znamenat, že se mezitím zprava přiřítí vozidlo...
Chodce na přechodu může překvapit nejen auto, ale i cyklista, koloběžkář či jezdec na hoverboardu. A do toho ještě elektromobily – nezvykle tiché, ačkoli při pomalých rychlostech musí vydávat zvuky. „Soustřeďme se na přecházení, to by mělo být vždy naprosto vědomé – když telefonujeme, odmlčme se, když posloucháme hudbu, sundejme sluchátka. Když přecházení nevěnujeme plnou pozornost, je víc pravděpodobné, že situaci vyhodnotíme špatně či něco přehlédneme,“ doplňuje psycholožka.
A CO DĚTI? Říkat doleva a doprava nestačí (s tím mají mnohdy problém i větší jedinci než předškoláci), je potřeba vybudovat podmíněný reflex – ideální je, když se rodič rozhlíží odmala spolu s dítětem a slovní pokyn doplňují správným pohybem.
Jak je auto daleko
I dospělý má mnohdy problém poznat, jestli může do vozovky vstoupit nebo ne – počítáme s tím, že v obci jedou auta padesátkou, když se někdo courá, stojíme na přechodu zbytečně, nebo naopak kvílí brzdy, když řidič jel rychleji, než dovolují pravidla...
A CO DĚTI? Dítě nemá naši zkušenost. Neví, jak rychle se auto přiblíží. Trénujte s ním. „Vyzvěte dítě, aby samo vyhodnotilo situaci, zda můžete jít, či ne,“ doporučuje metodička dopravní výchovy Markéta Novotná z projektu Markétina dopravní výchova.
Neběhej a nevracej se
Když už vstoupíme do vozovky, máme jít. Nejhorší jsou „váhaví střelci“, udělají dva kroky vpřed a jeden vzad. Asi jste to už zažili jako řidiči a víte, jak je nepříjemné, když nevíte, co ten druhý udělá.
A CO DĚTI? Toto pravidlo jim obzvlášť zdůrazňujte. Děti totiž nemají náš nadhled (výškový ani zkušenostní), jsou nejisté, rozhodují se impulzivně. Když vstoupí na přechod a zelený panáček po třech krocích zhasne, mohou zpanikařit – učíme je přece, že na červenou se nechodí. Připravte je na tu situaci.
 |
Ať jsi vidět i v noci
Předpisy nařizují, že chodec, který jde po neosvětlené vozovce má být vybaven reflexním prvkem. Zpřísněte toto pravidlo pro sebe i své děti – mějte jako chodci reflexní prvek vždy. Ani ve městě nevíte, kdy v ulici zrovna nebudou svítit světla nebo budete muset obcházet výkop.
A CO DĚTI? Tady nejspíš nebudete mít problém s malými školáky, výrazné oblečení a reflexní prvky se jim obvykle líbí. Horší to může být s dětmi v drsňáckém období černých triček a očních linek. Ukažte jim v noci názorně, na jakou vzdálenost na silnici jako řidič uvidíte postavu bez odrazek a na jakou s odrazkami. Vysvětlete, že světlo mobilu pro bezpečnost nestačí–je slabé a snadno se stane, že dojde baterie... Ostatně, reflexní nažehlovačky seženete i v podobě lebek, draků či vlčích hlav.
Táta šel na červenou!
„Dopravní výchovu nelze chápat jako memorování názvů dopravních značek či učení se, kdo projede první křižovatkou. Je to především o chování, zodpovědnosti v dopravě, předvídání. A tady jsou rodiče dětem vzorem už od prvních krůčků,“ zdůrazňuje metodička Markéta Novotná.
Pokud budete přecházet na přechodu, vždy v nejkratším směru, vždy počkáte na zelenou (jako chodec i jako řidič), vždy zastavíte a rozhlédnete se, ... nejspíš se nebudete muset bát, že by vaše dítě házelo dopravní předpisy za hlavu. Budou pro něj zcela přirozené, třeba jako mytí rukou či čištění zubů.
Správné chování v dopravě si děti osvojují nejčastěji nápodobou od rodičů. Ilustrační foto.
Otestujte se spolu s dětmiOznačte odpovědi a za každou správnou započtěte bod. Získejte jich 10! Dělejte si test spolu s dětmi, povídejte si, proč je které řešení správné, či ne... 1. Při přecházení se rozhlédnu a) vlevo – vpravo b) vpravo – vlevo c) vlevo – vpravo – vlevo d) vpravo – vlevo – vpravo 2.Když vstoupím na přechod a padne červená a) rychle dokončím přecházení b) zůstanu stát c) rychle se musím vrátit 3.Když je na semaforu zelená a) mohu jít, nemusím nic řešit, vždyť mám přednost b) před vstupem do vozovky se beztak podívám vlevo, zkontroluji, že auta zastavují 4.Mohu přecházet silnici i mimo přechod? a) ano, přecházet mohu i kdekoli mimo vyznačený přechod b) když je přechod (či podchod, nadchod) dále než 50 metrů, je možné přejít mimo něj, vždy však musím přes silnici jít nejkratší cestou (kolmo) a obzvlášť opatrně 5. Doporučuje se navázat s řidičem oční kontakt. Co to ale znamená? a) mám se pozorně dívat na barvu přijíždějícího auta b) nic takového není třeba, na přechodu mám vždy přednost c) dívat se na řidiče a sledovat, zda opětuje můj pohled a před přechodem brzdí 6.Je-li na přechodu uprostřed ostrůvek a) u přechodů se semaforem ostrůvek slouží pro ty, kdo nestihli přejít na zelenou, zastavím se na něm, dokud nepadne další zelená b) je to jen architektonický prvek, není třeba nic dělat, normálně pokračuji v chůzi 7. Máš jako chodec na přechodu bez semaforu přednost před tramvají? a) ano, chodec má na přechodu vždy přednost b) ne, tramvajím, ale i třeba houkající sanitce, policii či požárnímu vozidlu musím dát přednost 8.Je třeba se na přechodu se semaforem rozhlížet? a) ano, vždy se rozhlédnu, je to bezpečnější, ne všichni řidiči řídí podle pravidel b) není to třeba, ale musím vždy počkat na zelenou a pak teprve vstoupit do vozovky 9. Vystoupíš z autobusu a potřebuješ přejít na druhou stranu ulice. a) jdu před autobus a přejdu b) jdu za autobus a přejdu c) počkám, až autobus odjede, a pak přejdu, ideálně na nejbližším značeném přechodu 10. Na přechodu má chodec přednost před auty. a) ano, na vyznačeném přechodu mám přednost vždy, nemusím se rozhlížet ani nijak mávat na řidiče b) chodec sice má přednost, ale zároveň nesmí na přechod vstoupit nečekaně, takže se vždy musí rozhlédnout, přecházet může, až když vidí, že auto zastavuje. Správné odpovědi: 1c, 2a, 3b, 4b, 5c, 6a, 7b, 8a, 9c, 10b |
2. září 2019 |
