Brněnský autosalon 2003 se mi jako takový líbil. Byl bezesporu lepší než předchozí ročníky. Napsal bych však něco ohledně jednoho záporu. Snad nejvíce do očí bijícím mínusem byla expozice Ferrari a Maserati. Kromě otevřeného modelu Enzo na točící se plošině, postrádala tato expozice jakékoliv emoce a vzrušení, pro tuto značku tolik typických. Modely stály daleko za provázkem, který vymezoval pohyb návštěvníků. To si ty vozy raději prohlédnu ze všech stran na parkovišti a uvidím mnohem více. Taktéž jsem postrádal někoho, kdo by byl schopen podat k vozům technické informace či alespoň trochu potěšit běžného fanouška, a to přesto že jsem autosalon navštívil v den vyhrazený odborné veřejnosti. Chápu že do těchto vyjímečných vozů si nemůže sednout každý návštěvník (ikyž proč ne, když vstupné v ten den bylo 500 Kč), ale aby si návštěvníci automobily prohlédli jen z uctivé vzdálenosti je snad trochu moc. Možná, kdybych přišel jako milionář ověšený zlatem a projevil zájem, možná by se mě někdo ujal a něco by mi ukázal. Já si ale na nic hrát nechtěl a proto mě jejich expozice velmi zklamala. Byla to vyslovená muzeární nuda; Enzo Ferrari se musel obrátit v hrobě. Pokud si tento příspěvek přečte pan Holubovský či někdo jiný od vedení dealerské firmy, prosím něchť mi napíše své zdůvodnění proč byla jejich brněnská expozice taková, jaká právě byla. (hradmi@email.cz)