VŠE O FRANKFURTSKÉM AUTOSALONU 2007 ZDE
"Autosalon je pro mě vždycky svátkem. Přiznám se, když jsem byl poprvé ve Frankfurtu, byl to pro mě neuvěřitelný zážitek. Všude mumraj lidí, spousta televizních kamer a všudypřítomní Asiaté s metrem, kteří přeměřují každý díl nejprodávanějších aut," říká motoristický nadšenec Zdeněk Lokaj.
Návštěvnice autosalonů Barbora Dubská to ale vidí jinak: "Jsem sice návštěvnicí autosalónů často a až na výjimky pravidelnou, to však neznamená, že dobrovolnou. Vzhledem k tomu, že jsem si vzala muže závislého na autech a motorkách, účastním se zásadně jako doprovod do počtu."
"V počátcích našeho vztahu, a tedy i při prvních ročnících nejrůznějších automobilových akcí, jsem rozlišovala auta pouze podle barvy. Po několikaletém cviku jsem víceméně mimoděk vstřebala i několik údajů technického charakteru, kterými se však dají ohromit pouze méně znalé kamarádky. Muži obvykle mé chatrné znalosti odhalí během několika málo minut."
"Autosalony pro mě dál zůstávají nepochopenými a v podstatě nepochopitelnými událostmi," říká Barbora Dubská. "Upřímně se mi těžko daří nacházet smysl, nebo dokonce potěšení, v celodenním courání mezi nablýskanými auty, z nichž mi žádné nebude nikdy patřit."
"Vnadné blondýnky oblečené v minisukních velikosti poštovní známky vyvedené ve firemních barvách ve mně probouzí střídavě záchvaty deprese a chuti štípnout je do tváře, abych zjistila, jestli jde o permanentní úsměv, nebo jizvu."
Zdeněk Lokaj to vidí jinak: "Občas si jako správný muž vzpomenete, že už vás tam netáhnou ani tolik auta, jako spíš krásné modelky, které k autům patří a k autosalonům obzvlášť. Rázem se vám vybavuje, že u alfy měly dívky krásné červené bundy a velmi přiléhavé černé kalhoty (na barvu auta, u kterého stály, si ale už většinou nevzpomenete) a jedna slečna u škodovky měla zase křivé nohy."
Milovník aut vzpomíná, jak na autosalonech občas vídá zpod vystaveného auta jen čouhat nohy: "Holt se musí všechno důkladně prozkoumat a dostatečně zaznamenat do tabulek, kterých mají asijští špioni nepřeberné množství."
Jenže autosalony jsou především o autech, kterých je nejen ve Frankfurtu neuvěřitelná spousta. Kdo nepředstavuje žádnou novinku, snaží se aspoň nějakým poutavým způsobem představit modely současné. Někdo tahá smarta na kladce tak, že visí kolmo k zemi, jiní zase přejíždějí teréňákem připravený horizont, který je pořádně strmý, anebo prostě autem přijedou mezi dav zvědavců, kteří si pořád říkají, kde že je ta očekávaná novinka.
Pro nucenou návštěvnici autosalonů je spíše nepochopitelné, proč je třeba projít stanoviště všech značek, je potřeba obhlédnout vůz ze všech stran, kdyby ta pravá byla náhodou jiná než levá.
"Jako naprosto nezbytné se jeví zírat několik minut pod kapotu a přitom vést nekonečné diskuse o tom, jestli je na tom motoru něco, co stojí za diskusi," popisuje s ironií Dubská.
"Pro mě je vždycky největším zážitkem, když si můžu sednout do mé vysněné X pětky nebo si představit, jaké to je, vézt se v ‚eSkovém‘ mercedesu na zadní sedačce se slovy: ‚Do klubu, Alfréde!‘. A zážitek s maybachem, který otevírá hlídač v bílých rukavicích, to už je opravdu hodně veliká utopie. Přesto jsem všechno tohle zažil. Navíc během jednoho dne," popisuje Zdeněk Lokaj.
"Druhý den ráno spěcháte zpátky na výstaviště, abyste se přesvědčili, že ta krásná blondýna u lancie (která tam mimochodem je pokaždé a já si ji také pokaždé fotím) ještě nikam nezmizela a že i dnes potkáte slečny, které na sobě nosí LCD displeje s reklamou na jednoho z vystavovatelů," popisuje Lokaj.
"Vždycky jsem rád, když vidím, že se přes noc nic nezměnilo. Dokonce i auta jsou pořád stejně naleštěná." Od toho tam jsou leštiči, kteří se na auto vrhají s hadrem hned potom, co jste se auta byť jen dotkli konečky prstů. "Sisyfovská práce, občas mi jich bylo až líto. Ale bez lesklých aut a krásných holek by to prostě nebyl ten správný autosalon."
| ANKETA: Jezdíte na autosalony? Proč? |
|
Votruba Jiří (37), obkladač
Na autosalony nechodím, ale pokud třeba dostal volnou vstupenku podívat bych se tam šel. zajímali by mě hlavně noviny, které bych tam čekal nejvíc.
|
|
Jindřich Piš (22), student
Spíš vyrážím na motosalony než na autosalony, hlavně jdu za novinkami a možností vidět to živě.
|
|
Jaroslav Židlický (33), vedoucí pobočky
Na autosalony vyrážím, hlavně mě zajímají teréní automobily.Koukám hlavně po novinkách
|
|
Jiří Šála (30), student
Na autosalony nechodím a pokud bych tam vyrazil, tak jedině za modelkama (holkama), protože mě auta nezajímají.
|
|
Jan Rybnikář (40), podnikatel
Na autosalon se podívám rád, ale že bych to sledoval pravidelně, to ne. Chodím tam za celou atmosférou. Hezká auta jsou doplněna hezkou dámskou společností.
|
"V průběhu let jsem se naučila, že k návštěvě autosalonu jakéhokoli druhu i velikosti jsou zcela nezbytné pohodlné boty, dostatek tekutin a nekonečná trpělivost," radí Dubská.
"Nedávno se však vyskytl úplně nový problém. Jsou kladeny záludné doplňující a zjišťovací otázky, které mají prověřit mou pozornost a paměť. Chce se po mně, abych identifikovala evo devítku od eva desítky (sportovní verze Mitsubishi Lancer - pozn. red.), vyžaduje se po mně názor na nového focuse a mám říct, co si myslím o BMW," říká Barbora Dubská.
"Nemyslím si nic. Nejdůležitější pro mě je, jestli má spojku, se kterou se dokážu rozjet, jestli mi jeho spotřeba zruinuje měsíční rozpočet a že s ním vzhledem k velikosti nedokáži zaparkovat do řady."
Smysl návštěv autosalonu pro ženu, která autům "hoví" jen z donucení, zůstává nadále utajen: "Připomíná mi to vztah nakupování oblečení a módních přehlídek. Z nakupování pro mě plyne nějaký konkrétní výsledek, případně potěšení, na módní přehlídky nechodím, protože vím, že mi žádný z předváděných modelů velmi pravděpodobně nikdy nebude patřit a z modelek s permanentním úsměvem mám depresi." Ale muži to mají očividně jinak...
| A jak vypadá takový běžný den na autosalonu z pohledu novináře?
|
|
První den jste plní elánu a chcete proběhnout všechny pavilony, podívat se na všechny novinky a stihnout veškerá představení. Kolem poledního už vám začínají tuhnout nohy a začínají se prověšovat ruce pod tíhou reklamních materiálů. Zkušení autosalonáři se poznají většinou tak, že nemají v rukách nic, nebo si vozí reklamní prospekty v kolečkových brašnách, které získali, když zalichotili jedné slečně u citroënu nebo seatu. K večeru už jste tak unavení a všechny zážitky se vám mísí dohromady, že si cestou na hotel rozmýšlíte, jestli má vůbec cenu druhý den v prohlídce pokračovat. Ještě před tím, než si ale půjdete nechat zdát o zážitcích s novými auty, pokusíte se vytvořit si plán na další den. Sice ho stejně nakonec nedodržíte, ale už pro ten pocit, že jste si vybrali jen to, co vás zajímá, se to vyplatí. |
