Představte si, že byste si mohli vybrat auto čistě podle toho, jaké byste si přáli. Ne podle peněz, zavazadlového prostoru nebo minimální spotřeby. Jak by asi vypadalo?
Podle vědců Vídeňské univerzity by s velkou pravděpodobností přední část vámi vysněného miláčka vypadala podobně jako váš obličej. Alespoň takové jsou výsledky studie, kterou výzkumníci zveřejnili letos v časopise Swiss Journal of Psychology.
Přesně podle přání
Minulý rok jste mohli na internetu narazit na podobnou studii Japonce Sadahika Nakadžimy. Ten pro změnu tvrdí, že podle svých obličejů si vybíráme psy. A právě tento výzkum se stal inspirací i pro vědce z Vídně. "Nápad se zrodil právě při čtení této vědecké práce," říká Stefan Stiegar. "Říkal jsem si, že by se pokus mohl zopakovat, akorát by se psi mohli nahradit auty."
Některá auta díky svým majitelům skutečně připomínají lidské bytosti.
Stiegar společně s kolegou Martinem Vorackem vybrali 30 majitelů aut a vyrobili černobílé fotografie jejich obličejů společně s předními částmi jejich vozidel. Jednou z důležitých podmínek výzkumu bylo, že majitelé aut si museli vozy sami koupit a ne je například dostat jako dar nebo v dědickém řízení.
Výzkumnici poté vytvořili 30 kartiček ke každému vozu a na každou z nich umístili celkem šest různých obličejů, mezi kterými byl i skutečný majitel; 160 dobrovolníků pak mělo očíslovat obličeje podle toho, kdo si myslí, že vůz skutečně vlastní. Dobrovolníkům se pak velice často podařilo označit skutečného majitele.
Výzkumníci test zopakovali ještě jednou, ale tentokrát na karty umístili boční fotku automobilu. V tomto případě se dobrovolníkům nedařilo určit majitele natolik přesně, a výzkumníci tak došli k jednoduchému závěru: vozidlo si vybíráme podle toho, nakolik se jeho přední část podobá našim obličejům.
Živoucí bytosti
To, že předek automobilů vnímáme jako lidský obličej, není pro vědce žádným překvapením. Například antropoložka Sonja Windhagerová ve svém výzkumu dokázala, že pokud se podíváme na auto zepředu, v mysli si představujeme, že na nás zírá tvář. Čelní sklo v nás prý evokuje čelo, světlomety oči, boční zrcátka uši, mřížku chladiče vnímáme podobně jako nos.
Asi nejznámějším doplňkem, který podobný přístup názorně ilustruje, jsou přídavné lišty u světlometů, kterým se u nás říkalo výstižně mračítka. Auto díky nim získalo přísnější vzhled a přidalo mu to na ostrosti. V oblibě tento prvek mají hlavně mladí tuneři.
Škoda 120 se mračí na účastníky tuningového srazu.
Nebo si můžete vzpomenout na populární animovanou komedii Auta z roku 2006, kde podobné charakteristiky skvěle využili animátoři studia Pixar.
Ať už jste blázni do aut, nebo ne a na tváře automobilů nevěříte, neznamená to, že ve vaší mysli se podobné přirovnání skutečně neodehrává. Autům dokonce dokážeme přiřazovat určité charakterové vlastnosti. Podle Sonji Windhagerové prý například vnímáme VW brouk jako veselé auto, Honda Civic se naopak tváří neuroticky a například BMW 6 se prý pyšní dominantním a zlým vzhledem.
Otázkou tedy zůstává, pokud mají vědci pravdu, proč například na fanouškovských srazech nenarazíte na stejně vypadající lidi. Poznáte třeba na první pohled majitele Mercedesu SL nebo Ferrari California?
