Kolem roku 2020 budou zdejší motory buď příliš slabé na to, aby tradiční koráb silnic utáhly, anebo budou poháněny alternativními palivy, což tyto vozy výrazně prodraží.
Podle zákona schváleného Senátem by měla všechna vozidla vyráběná jedním koncernem za třináct let ujet 35 mil na jeden galon benzinu namísto současných 17 mil.
Že se to nezdá jako příliš dramatická změna? Použijme evropská měřítka. Zatímco dnes mají nové vozy v USA průměrnou spotřebu cca 14 litrů na sto kilometrů, ve dvacátých letech tohoto století by to mělo být jen něco přes šest litrů.
A navíc výroba paliv s příměsí lihu, která mají výhledově nahradit pohonné látky z ropy, by do roku 2022 podle Senátu měla vzrůst na 137 milionů litrů ročně, což je sedminásobek současné produkce.
Při takovém nastavení podmínek se zdá, že americké silnice budou od těch evropských brzy k nerozeznání.
Nemá to žádný styl!
Kam se vlastně poděly slavné "ameriky“? Ještě v 70. letech se zdálo, že americký vůz se má k evropskému asi jako kosmická loď ke koňskému povozu.
Platila pro něj úplně jiná měřítka. Nezáleželo na tom, kolik spotřeboval paliva, ale jak prostorný byl interiér. Po silnicích se nekodrcal, nýbrž plul.
Na jízdní vlastnosti se až tak moc nehledělo. Od korábu lze čekat ledacos, ale nikoli to, že bude na milimetry přesně sledovat stopu a reagovat na každý záchvěv volantu.
Především však byly koráby všude, protože díky hospodářskému zázraku 50. a 60. let si je mohl dovolit kdokoli ze střední třídy. To se změnilo po ropné krizi v roce 1973.
John Updike v románu Králík je bohatý popisuje, jak se na konci osmdesátých let všude vynořovaly prodejny firmy Toyota se směšně malými modely Corolla (i tak byly sotva menší než dnešní Škoda Fabia). "Nemá to žádný styl,“ stěžoval si trpce jeden z hrdinů románu.
V osmdesátých letech spotřeba vozů prodávaných v USA prudce klesla, ale v 90. letech se pokles zastavil. Objevily se totiž SUV neboli sportovně užitkové vozy.
Ty dodnes okupují přední příčky žebříčku prodeje a jsou také posledním charakteristickým rysem, který vizuálně odlišuje americké silnice od evropských.
A právě ty se mají stát poslední obětí tažení za nízkou spotřebu. Pakliže se ovšem automobilky nespojí s ropnými magnáty, nezahájí masivní lobbovací akci a nesmetou společně senátní zákon ze stolu.
