„Chováním za volantem člověk ukazuje, jaký je,“ říká Jindřich Komárek z policejní akademie ČR. Agresivita podle Komárka úzce souvisí s hustotou provozu. V Česku je 55 tisíc kilometrů silnic a nijak výrazně jejich délka neroste, naopak počet vozidel a objem ujetých kilometrů roste výrazně. „Agresivita roste s množstvím aut,“ vysvětluje expert.
Podle dopravních odborníků může agresivita až za polovinu nehod a úmrtí na silnicích.
Agresivní jízda není v českých předpisech definována, zákon vyžaduje ohleduplnost. Odborníci mluví podle Komárka o agresivním způsobu jízdy jako o sobeckém, ctižádostivém, netrpělivém. Jedna z definic říká, že agresivní jízda je taková, kdy se řidič dopustí kombinace dopravních přestupků tak, že dojde k ohrožení jiných osob nebo majetku.
Dopravní psychologové kategorizují agresivní chování za volantem do čtyř skupin. Od toho nejméně závažného, kam patří nesprávné parkování, nevypínání dálkových světel, nepoužívání směrovek přes poškozování vozovky a závodění až po ty nejhorší způsoby bezohledné jízdy a fyzické útoky.
„Chování řidiče lze za agresivní označit jednoduše tehdy, pokud zvyšuje riziko kolize a je motivováno netrpělivostí, nepřátelstvím nebo pouze snahou o získání času, přáním dorazit k cíli dříve než ti ostatní,“ uvádí Centrum dopravního výzkumu.
Podle dopravních odborníků a psychologů navíc agresivita řidičů stále vzrůstá a hrozí, že se stane celosvětovým problémem.
„V zahraničí znají i útok motorovým vozidlem a je to trestný čin,“ říká Komárek. V Česku má policie efektivně postihovat už „myškování“ nebo nedodržování bezpečného odstupu mezi vozy. Přitom nedodržení bezpečného odstupu je v Česku jedním z nejčastějších projevů agresivní jízdy.
Lepení se na nárazník auta před sebou nebo kličkování není možné podle Komárka v Česku efektivně systematicky postihovat. „V USA nebo Německu to jde,“ dodává expert z policejní akademie.
Podle výzkumu ČVUT zveřejněného v roce 2010 lze nebezpečného šoféra potkat na každých 16 kilometrech. Podle policejních statistik ujede v Česku ročně 14 tisíc lidí od nehody.
„Na zbraň potřebujete psychologické vyšetření, na řízení auta, které může být mnohem nebezpečnější, ho mít nemusíte,“ uzavírá Komárek.
Asi nejznámější případ agrese na našich silnicích:
1. dubna 2010 |
