Chcete, aby váš diesel splňoval emisní normy? Pak se nejspíš neobejdete bez přídavku AUS 32, deionizovaného vodného roztoku syntetické močoviny. Známějšího spíše pod svým produktovým názvem, AdBlue. Směsi, která se používá pro selektivní redukci výfukových plynů.
AdBlue totiž funguje jako tekutý katalyzátor. Je vstřikován do filtru, kde chemickou reakcí přeměňuje zdraví a životnímu prostředí závadné oxidy dusíku na relativně neškodné látky. Snižuje jejich koncentraci až o 80 procent. Tedy za předpokladu, že funguje.
Doplnění AdBlue je hračka. Pokud kapalina dojde, auto nepojede |
Chod vznětového motoru se podle emisní normy EURO IV bez automaticky vstřikované kapaliny AdBlue do výfukového systému neobejde. A jakmile obsah tekutého katalyzátoru v nádrži poklesne pod určitou hladinku, začne integrovaný software vozu, dbající limitů provozních emisí, stávkovat. Taktně vás upozorní, že se omezuje předpokládaný dojezd vozidla. A s prázdnou nádrží AdBlue takový vůz ani nenastartujete, dokud tekutý katalyzátor znovu nedoplníte.
Software vám to zkrátka nedovolí.
Háček je v tom, že tento na první pohled dokonalý kontrolní mechanismus nepatří k nejspolehlivějším.
Zázračný AdBlue a jeho nedostatky
Nedostatky plynou především z charakteru chemického složení směsi AUS 32. Toho, že AdBlue má tendence přirozeně stárnout, a tím ztrácet na kvalitě. A také, že při teplotách nad pětadvacet stupňů Celsia začíná degradovat. Přesněji tedy krystalizovat či sedimentovat.
Pokud jste předem nekontrovali datum spotřeby AdBlue, nechali ho v nádrži svého dieselu víc než třicet měsíců, případně si ho na benzince vybrali z venkovního regálu, kde se do něj opíralo horké slunce, nebude nejspíš fungovat tak, jak si představujete. Působí také korozivně na lak, a jím potřísněné příslušenství pak čpí močí. Řidiči s tím musejí počítat předem.
Ovšem problematická reakce kolem vznětových motorů vozů vyrobených po roce 2013 v automobilkách bývalého Groupe PSA – nynějšího Stellantisu – se nesly v jiném duchu.
Jejich kontrolní systém hlásil chybu i po doplnění čerstvého AdBlue. Opakovaně selhával, a směrem k řidiči komunikoval hlášky o tom, že vozidlo trpí „emisní závadou“. Potažmo varoval, že přejde do režimu nižší výkonnosti, a za určitý počet najetých kilometrů automaticky znemožní opakované nastartování.
Zkrátka, automatizované mechanismy kontrolující emise tu neplnily svoji roli.
Software ve vozech značek Opel, Peugeot a Citroën také nahodile a nesprávně indikoval, že nádrž na AdBlue je téměř nebo zcela prázdná. Náležitě vyplašení řidiči proto mířili do autorizovaných servisů, aby jim tam „emisní závadu“ odstranili.
Oprava je levně nevyšla.
Tisíce eur. Ale za co?
Francouzské Sdružení na ochranu spotřebitelů, UFC-Que Choisir, eviduje 1731 takových případů, při nichž minimální taxou bylo 921 eur. Nicméně některé platby za odborné odstranění závady se vyšplhaly nad tři tisícovky.
O to větší zklamání řidičům uchystalo, že oprava v přepočtu za 70 tisíc korun nepřinesla očekávaný výsledek, a porucha se po čase projevila opět.
Neduh se přitom neomezoval jen na Francii.
Na ústředí Evropské organizace spotřebitelů se v posledních letech sbíhaly stížnosti z asociací spotřebitelů a řidičů Itálie, Španělska, Belgie. Zrovna v Belgii těch draze placených „emisních závad“ na dieselech bylo 2411.
Jak ukázalo předběžné šetření, chyba v těchto případech skutečně nevězela v podání nekvalitní směsi AdBlue. Mohly za ni konstrukční a výrobní vady. Na nádržích a softwaru AdBlue, instalovaných ve vozech od Groupe PSA.
Závěrem spotřebitelských asociací – italské Altroconsumo, španělské OCU a francouzské UFC-Que Choisir – tedy bylo, že za takovou chybu v konstrukci by neměli platit majitelé vozů, ale jejich výrobci. A podali oficiální podnět evropským kontrolním úřadům. S podezřením na porušení zákona o nekalých obchodních praktikách.
Nepřišlo jim totiž ani za mák pravděpodobné, že by si toho v koncernu Group PSA za ta léta stížností řidičů na hlášenou „emisní závadu“ nevšimli. Předpokládají, že na rádoby opravách této vtělené chyby výrobci cíleně přes autorizované servisy vydělávali.
Poškození spotřebitelé nyní žádají, aby byl zahájen celoevropský průzkum postupů výrobců automobilů všude tam, kde je v procesu čištění výfukových plynů užíván AdBlue. Existují prý indicie, že by se selhání nemuselo týkat jen koncernu Group PSA. Dále žádají, aby výrobci závadu odstranili, bezplatně provedli opravu každé hlášené poruchy a odškodnili spotřebitele, kteří už museli v minulosti opravy financovat.
Tedy za předpokladu, že se podaří dotčeným automobilkám záměr nekalé obchodní praktiky prokázat. Pokud ano, bude to další evropský diesel-skandál.