Automobilky hledají různé alternativní cesty, jak používat spalovací motory i v nadcházející „bezemisní“ době. Ty evropské hodně sázejí na syntetická paliva, japonská Toyota (která teď rozjela i elektrickou ofenzívu) zase pracuje s vodíkem, který používá nejen v palivových článcích, ale také právě ve spalovacích motorech (zatím experimentálně). Čínská automobilka GAC teď přišla s další alternativou, která vlastně ve světě motorů není ničím zas tak novým, ale která doposud pro osobní automobily využitelná nebyla. Tou alternativou je čpavek neboli amoniak (chemický vzorec NH3).
Tento bezbarvý, štiplavý a silně toxický plyn lehčí než vzduch, který při vdechování poškozuje sliznici, slouží v průmyslu zejména pro výrobu hnojiv, podle představ čínské GAC by ale mohl být použit i jako palivo. Nový motor, který společnost vyvinula, má přitom slibné, byť nijak ohromující parametry: při objemu dva litry dává solidní výkon 120 kW a slibuje celkové snížení emisí CO2 o 90 procent (automobilka toto nijak nevysvětlila, spálením samotného čpavku CO2 nevzniká, může jít o emise v celém procesu včetně výroby paliva).
GAC se podle svých slov také vypořádala se zvýšenou tvorbou emisí oxidů dusíku, která je logickým důsledkem využití čpavku. Firma prý také vyřešila poněkud „líné“ hoření čpavku, kvůli kterému se zatím tento plyn pro pohon rychloběžných motorů osobních aut příliš nehodil.
Potenciál čpavku coby paliva je přitom znám již dlouhou dobu a různé větší či menší experimenty s ním proběhly a probíhají. Některé firmy ho například zkoušely coby zdroj samotného vodíku pro palivové články, americký startup Amogy tak loni předvedl traktor poháněný palivovým článkem, přičemž potřebný vodík vznikal na palubě vozidla právě krakováním amoniaku. Pak ještě firma předvedla nákladní vůz s pohonem na čpavek a letos tento startup představil projekt lodního pohonu na čpavek. Vždy na stejném principu, tedy že ze čpavku získává daný stroj na palubě vodík a ten pak v palivovém článku přeměňuje na elektřinu potřebnou k pohonu.
Se čpavkem už ovšem probíhaly v minulosti experimenty i ve spalovacích motorech. Například jedna norská univerzita zkoumá možnosti využití čpavku v leteckých motorech. A co se automobilové dopravy týče, sahají experimenty s amoniakem až do druhé světové války. V roce 1943 se totiž v Belgii objevila stovka autobusů s nádržemi na kapalný amoniak, který sloužil jako palivo místo tehdy nedostatkových běžných pohonných hmot.
Čpavek má coby nositel energie oproti jiným zdrojům řadu výhod, ale také některá úskalí. K úskalím patří již zmiňovaná toxicita, ale také výroba náročná na spotřebu energie. Nicméně díky dobré energetické hustotě, dobře zaběhnutým výrobním postupům a daleko snazšímu skladování a transportu než třeba u vodíku může být amoniak skutečně alternativou k pohonu vozů. Zatím se však v praxi příliš neprosadil a je otázkou, zda tomu impuls v podobě nového čínského motoru pomůže.