Dámy na prskoletech: Vespa je láska i životní styl

Může mít člověk pěkný vztah k vose? Ano, pokud ji bude oslovovat italsky, přidá dvě kola, elegantní design a pohodlný posez na cestování. A celoživotní pouto je na světě. Čtyři ženy se vyznávají z celoživotní lásky k malému italskému skútru Vespa.

Archeoložka a cestovatelka Jennifer Parker

Jennifer v Kalifornii ve Vespa Motorsports

Poprvé seděla Jennifer na motorce v devíti letech v rodné Kalifornii. První vespu si pořídila roku 1983. Skútry a životní styl, spojený s kulturou takzvaných mods, která má kořeny ve Velké Británii, naprosto pohltil ji, bratra i otce.

Jeden čas měli dohromady v garáži 24 skútrů. Na lambrettě vozila na srazy i svého (dnes už dospělého) syna, se kterým později absolvovala i cestu na skútru po Anglii.

Roku 2009 jí pracovní úraz a série operací změnily život. Už jako rentiérka se pak rozhodla objevovat svět. Prahu si vybrala spontánně: „Jdu to vygooglit! Tolik historie! A mají vespa klub! A podniky, kde hraje northern soul! Jedu do Prahy!“ shrnuje Jennifer a dodává, že už si nedovede představit žít jinde. 

Vespa je pro ni parťákem: „Žiju a cestuju v zemích, kde angličtina není rodným jazykem. Ale vespa mluví všemi řečmi!“

V Praze má ještě Lambrettu Special 125, která dostala jméno Star. Třpytivě modrý veterán jí pomohl překonat těžké období po smrti otce.

Svoje cesty napříč Evropou ale podniká na zánovní Vespě GTS 300: „Loni jsem absolvovala šest srazů během šesti víkendů: Kolín nad Rýnem, České Budějovice, Cáchy, španělský Abejar, Belfast, zpět na sraz PragoVespa a odtud do Rumunska.“ 

Já a vespa

Jennifer Parker. Archeoložka a cestovatelka. Pracovala jako hlavní archeolog v kalifornských státních parcích a dnes na zelené vespě křižuje Evropu.

• Modely: Vespa GTS 300 Super Sport (2017) – jméno: Envy; Lambretta Special
• Nejčastější cesty: Vespa je moje auto – cestuju s ní po Evropě, hlavně po památkách a vespa srazech.
• Za rok najedu: Tisíce kilometrů. Aktuálně plánuji výlet přes Itálii až do Tuniska a zpět přes Balkán.
• Nejdelší cesta: 900 km na jeden zátah. Zmeškala jsem trajekt přes Severní moře a pospíchala do Prahy na úřad vyřídit trvalý pobyt.
• Co umím opravit: Vyměnit svíčku, pojistky, lanko brzdy a spojky, olej. Na střední jsem si udělala kurz automechanika.
• Rada řidičům: Na cestách potřebujete kvalitní a skladnou výbavu do deště. Já používám nepromoky Nano od značky Tucanourbano. A pak  – víte, na co jsou gumové rukavice na nádobí? Aby vaše ruce za jízdy na vespě zůstaly v suchu!

Překladatelka a výtvarnice Eva Liliana Vlachová

Eva - v pruhovaných šatech - na srazu PragoVespa

Svoji první vespu, dvoutaktní model PK50XL, si Eva pořídila před šesti lety v Berlíně. „Pékáčko“ koupila na inzerát v místě bydliště, ale ze samého respektu z jízdy je celou cestu domů tlačila.

„Abych se náhodou nějak neztrapnila, koupila jsem si kanystr, na kole jsem ho dojela k benzínce naplnit a doma pak v klidu přelila do nádrže.“

Časem překonala počáteční fobii z odbočování doleva na rušných křižovatkách: „Složité plánování trasy bez levotočivých zatáček a pohybování se po městě v soustředných kružnicích bylo neefektivní,“ glosuje Eva.

Když se po letech v zahraničí stěhovala zpět do Prahy, vespa šla s ní. Přivedla jí do života i jejího muže, rovněž vášnivého vespaře. S ním a partou přátel pak vyrazila na osmisetkilometrovou cestu na sraz vesp do Terstu.

„Ta euforie v cíli i nezapomenutelné výjezdy na slovinská sedla Mangart a Vršič za to stály. Ale na začátku mi znepříjemňovala cestu nová helma,“ vzpomíná Eva.

Já a vespa

Eva Liliana Vlachová. Překladatelka a výtvarnice. Svůj život, práci i roli matky s nadhledem glosuje na Instagramu jako @liska_v_kurniku

• Model: světle modrá Vespa Primavera 125 (2018), předtím Vespa PK50XL (1991)
• Jméno Vespy: Vzhledem k počtu vesp v domácnosti se označují barvami. Předchozí Vespa ale byla Princezna – s leopardím čalouněním sedla a červenou mašličkou vzadu.
• Nejdelší cesta: Na sraz vesp do Terstu, to byl místy hraniční zážitek.
• Za rok najedu: Teď to nestojí za řeč, ale v létě snad seženeme hlídání pro syna Toníka a vyrazíme na delší výlet.
• Nejčastější cesty: Kdyby existovalo mistrovství světa v nakládání vespy rodinným nákupem, umístila bych se na prvních příčkách.
• Co umím opravit: U první vespy jsem měnila svíčky a opravovala kontakty pomocí jídelního nože a šroubováku. U nových strojů jsou ale takové zásahy téměř nemožné.
• Rada řidičům: Předpokládejte, že šoféři okolo udělají tu největší možnou blbost. Ve spoustě případů ji totiž opravdu udělají a je dobré být připraven.

Burleskní tanečnice Miss Cool Cat

Miss Cool Cat pózuje na vespě před divadlem

Po vespě pokukovala dlouhé roky. „A pak mi jeden dobrý kamarád řekl: Tak si ji prostě pořiď, k tobě se bude skvěle hodit! Začala jsem si googlovat dostupné modely, zjistila jsem, že Primavera slaví 50. narozeniny, a už víc neváhala,“ vypráví Terézia alias Miss Cool Cat.

V jejích vespařských začátcích pro ni byla dost limitující výška: „Špatně dosáhnu na zem a občas mi to prostě spadne,“ krčí rameny umělkyně.

Nikdo ji jezdit neučil, ani v autoškole, vždyť na skútr o objemu 125 ccm u nás stačí řidičák na auto.

„Jediné, na co jsem si trochu zvykala, byla hmotnost: vespa přece jen něco váží a není to jako seskočit z kola. Na začátku jsem měla respekt, ale hned jsem zjistila, že se na ní jezdí božsky, takže jsem se nebála a vše se naučila sama.“ Teď už přemýšlí, že by vespu zakomponovala i do svého představení.

Já a vespa

Miss Cool Cat. Burleskní tanečnice. Každý pátek vystupuje v pražském divadle Royal v představení Hollywood Babylon. Společně se Sonnym Vargasem také produkuje Prague Burlesque Festival, podílí se na chystané show v karlovarském hotelu Pupp a umění burlesky vyučuje v Prague Burlesque Academy.

• Model: Vespa Primavera 125 (2018). Jméno nemá.
• Za rok najedu: Za necelý rok 2 800 km
• Co umím opravit: Vystačím si s tankováním.
• Nejdelší cesta: Asi do Aquaparku Čestlice na lekci free divingu.
• Rada řidičům: Být holkou na vespě přináší v městském provozu mnoho výhod – lidé vás s úsměvem pustí a nesnaží se vás ohrozit. Někteří dokonce stahují okýnka a říkají, jak mi to na ní sluší a že je to cool.

Herečka Anna Schmidtmajerová

Anna v kostýmu z představení Spal jsem s Marilyn

Loni v zimě byla Anna s kamarádkou Janou na Bali, kde je hlavním dopravním prostředkem skútr. Díky ní se naučila stroj ovládat a po návratu do Prahy už pročítala inzeráty. Vespu nakonec koupila na doporučení kamaráda.

„Jakmile jsem ji měla doma, tak mě Jana vytáhla na noční jízdu Prahou. A bylo hotovo, zamilovala jsem se,“ říká Anna. Prskolet je pro Annu životním stylem, módním doplňkem, ale hlavně rychlým dopravním prostředkem v ucpaném městě. Poznala díky němu i spoustu nových lidí.

„Když se řekne vespa, hned se mi to spojí s fajn partičkou kolem Vespa Clubu Praha, s Massimem Canepou a jeho obchodem Vespisti Veri.“

Červené „étéčko“ zatím Annu vždycky dovezlo do cíle, ale jednu historku přece jen má: „Když jsem si Prskolet pořídila, koupila jsem i novou baterku. Všechno bylo v pořádku až do chladného podzimu. Baterka po ránu nenaskočila, tak jsem zkoušela všechno možné: třepání, vymontování a nabíjení… došlo to tak daleko, že jsem na ni před startem přikládala ohřívací láhev! Massimo pak shledal, že to bude vadný kus, a vyměnil mi ji,“ směje se Anna.

Já a vespa

Anna Schmidtmajerová. Herečka. Hraje v Dejvickém divadle, Cirku La Putyka nebo v představení Spal jsem s Marilyn a také v seriálu Zkáza Dejvického divadla.

• Model: Vespa ET (2001)
• Jméno Vespy: Prskolet, familiárně Prskouš
• Za rok najedu: Od dubna 2018, kdy jsem si vespu pořídila, zatím 6000 km.
• Co umím opravit: Zkontrolovat hadičku vstřikování benzinu, už mi jednou vypadla. Taky umím vyndat baterku, dobít a vrátit zpět. 
• Nejčastější cesty: Jezdím každý den – vyjma dny se sněhem či námrazou – do práce, ale i na výletíčky.
• Nejdelší cesta: V listopadu jsem vyrazila na Jičínsko za svým klukem.
• Rada řidičům: Snažím se jezdit opatrně a ohleduplně. Jakmile člověk otupí, stávají se drobné chyby a ty můžou bolet.