Brány kolínského motoveletrhu se právě otevřely a informační embarga střídají sprinty o to, kdo představí své novinky dříve. Jako jediní z Česka jsme kromě pasivního obdivování nádherných nových mašin měli možnost je v předstihu osedlat a dát jim pořádně do těla.
Triumph Bonneville T100 a T100 Black
Klasická sportovně cestovní motorka a základní esence celé produktové řady letos přijíždí v designu, který se ještě více přibližuje svému historickému vzoru z roku 1959. Důkazem jsou loga na nádrži, kolenní protektory nebo třeba tvar podsedlových krytů.
Samozřejmostí je velký kulatý světlomet, který nově po vzoru svých větších příbuzných prezentuje firemní logo na krytu žárovky. Nová je také dvojice analogových budíků shodných s modelem Bonneville T120. Na rozdíl od něj však T100 nenabídne možnost volby jízdních režimů a tempomat jen za příplatek, stejně jako třeba vyhřívané hefty.
Na displejích v cifernících obou budíků je zobrazena například hodnota okamžité a průměrné spotřeby, dojezd, hodiny, ale také ukazatel zařazené rychlosti nebo symbol vypnutí kontroly trakce. Díky novému elektronicky řízenému plynu ride-by-wire a asistentovi vícelamelové spojky umožňuje Bonneville T 100 sametově jemnou jízdu bez škubání.
Základem nového Bonneville T100 je agregát známý z modelu Street Twin. Stojatý řadový dvouválec s klikou přesazenou o 270° nabídne kromě nádherného zvuku také největší potenciál namířený do nízkého a středního spektra otáček, kde to mají klasické cesťáky nejraději.
Stejně jako ostatní motorky z Hinckley nabídne i nová T100 velké množství originálního příslušenství v podobě výměnných krytů a zátek na motoru, různých barevných variant rukojetí a sedel nebo třeba výhřev rukojetí.
Mašina bude k dostání v několika barevných variantách včetně dvoubarevné, ručně linkované nádrže. Pro vyznavače temného designu byla vytvořena i varianta T100 Black, kompletně potažená kombinací matné a lesklé černi. A to včetně výfuků, motoru a ráfků s drátěným výpletem.
Mimochodem, speciálně pro motocykly Triumph Bonneville byly výrobcem pneumatik Pirelli vyvinuty pneumatiky s názvem Phantom Sportscomp s unikátním vzorkem. Gumy nejenže dobře vypadají, ale také výraznou měrou přispívají k dobré ovladatelnosti britských klasiků. A jak se později ukáže, vydrží skutečně moc.
V rámci přiblížení motocyklů co nejširšímu spektru zákazníků bude Triumph od jara 2017 nabízet sadu pro přizpůsobení výkonu motocyklu tak, aby jej mohli sedlat také evropští majitelé řidičských průkazů A2.
Triumph Street Cup
O co více je T100 namířen do pohodového jízdního stylu, o to více je nový pouliční závoďák vyladěn do sportovna. Dvojici analogových budíků kryje stylový štítek v barvě motorky. Ochranu před větrem nečekejte. Je to klasický závoďák z konce padesátých let, takže všechno pěkně nahrubo.
Zabrání ale nánosům mrtvých hmyzích těl na zadní straně palubní desky a to také není k zahození. Však je také tento kousek plastu v anglickém jazyce nazýván „fly screen“.
Závodní, dopředu nakopnutý posaz udělují jezdci dolů ohnutá řídítka. Říká se jim „Ace bar“ a v případě Street Cupu je nedrží nějaké odlitky z hliníku. Kolem celých horních brýlí je pěkně poctivě namotaná klasická trubka jako kdysi. Řídítka tvoří nádherný detail, který je umocněn zpětnými zrcátky na koncích heftů.
Na úzkou dvanáctilitrovou nádrž proudnicového tvaru navazuje pohodlné sedlo s povrchem z broušené kůže. Post spolujezdce je už od výroby zakryt krovkou v barvě mašiny s náznaky polí pro startovní čísla. Duralové stupačky nadělil svému mladému kolegovi ostřílený matador Thruxton R. Leskle černé ráfky z lehkých slitin jsou nazdobeny tenkou linkou v barvě mašiny. Nový je také přední dvoupístkový brzdič Nissin, který obepíná jeden plovoucí kotouč.
Nádherným hlubokým tónem duní zkrácené výfukové koncovky. Ty jsou zcela nově vyvinuty výhradně pro model Street Cup. Kombinace černého povrchu s broušenými nerezovými prvky vypadá stejně dobře, jako zní.
Také Street Cup ukrývá dvouválcovou devítistovku z loňského modelu Street Twin. V případě pouličního závoďáku je však výkonová křivka posunuta do vyšších otáček. Konkrétně pak krouticí moment byl posílen o osmnáct procent a výkon ve středních otáčkách dokonce o 22 procent. Vrchol krouticího momentu přichází v 3 200 otáčkách s hodnotou 80 Nm. Ale i tak jeho největší potenciál zůstává v brutálním zátahu odspodu, kde jen těžko hledá konkurenci.
Na vlastní kůži
Když jsem poprvé stiskl v ruce hefty Street Cupu, stál na startovním roštu testovacího okruhu. Po prvním opatrném seznamovacím kolečku postupně padají zábrany a koleno se pomalu, ale jistě blíží k zemi.
Na nekonečně dlouhé rovině nachází motor výkonovou špičku. V okamžiku, kdy se rovina sklopí do technické pasáže zatáček, přichází moje chvíle.
Převodovka pálí kvalty dolů, tahám za plyn a mohutný spodek prostřelí mašinu sérií zatáček. V první třetině posledního táhlého oblouku před nájezdem zpátky na rovinu zarazím plyn do dorazu a kvalty se zase sypou nahoru. Snažím se zalehnout za ten titěrný štítek a ručička rychloměru mlsně olizuje dvoustovku.
Přichází okamžik, kdy je třeba sáhnout po brzdách. Přední třistadesítka s novým dvoupístkovým brzdičem má plynulý nástup a výborně se dávkuje. Brzdy jsou nezáludné a v nouzi nejvyšší je připraven přispěchat na pomoc elektronický asistent v podobě ABS, který patří do standardní výbavy, stejně jako vypínatelná kontrola trakce.
V rámci testu mám také možnost porovnání novinky se stávajícím modelem Thruxton 900. Posaz je téměř stejný. Odezva plynu je v případě Thruxtonu méně citlivá. Street Cup totiž stejně jako ostatní novinky používá systém elektronicky řízeného plynu. Díky tomu je možné jej v rámci příplatkové výbavy doplnit o tempomat. Také zátah motoru od nuly má umírněnější průběh.
V rovných pasážích vyletí dvouválec starší konstrukce do otáček s o něco větším elánem než nováček. Je to dáno rozdílnou konstrukcí klikové hřídele.
V průběhu testovacích jízd se mi v sedle Thruxtonu podaří dojet zahraničního kolegu kroužícího v sedle Street Cupu. Stačí jeden náznak předjetí v zatáčce a krátká výměna pohledů a na několik následujících okruhů jdeme mašinám až na kost.
Domněnky se potvrzují v praxi. Na táhlých rovných úsecích Thruxton mírně vítězí „na motor“. V technických částech trati mám pak dostatek času pozorovat zadní světlo Streeta, který za mohutného dunění zatáčkami proletí jako dělová koule. V místech, kde Thruxton podřazuje, stačí u Streetu jen mírně přidat plyn a mohutný točivý moment už zbytek práce udělá za jezdce. A dostat tak Street Cup do pětistupňové převodovky o kolečko navíc, jeho starší bratranec by neměl šanci.
Pohodář
Po adrenalinových orgiích se odcházím odreagovat do širokého pohodlného sedla Bonnevillu T100. Mašina jezdce přivítá přátelskou pohodovou atmosférou, kde si připadáte, jako když potkáte starého přítele.
Všechny ovladače okamžitě perfektně padnou do ruky a motorka se na turisticky laděném podvozku majestátně nese krajinou. Doutníkové koncovky výfuků dávají jízdě příjemný basový doprovod a dvouválcová devítistovka příjemně duní v pravidelném rytmu.
Vášně chladnou pomalu, a tak Bonnieho vracím s mírně ubroušenými stupačkami. I pohodář si totiž umí pěkně vykročit do zatáček. Trubkový rám precizně drží stopu a podvozek navzdory komfortnímu ladění nenechá přední tlumiče ponořit ani při hodně radikálním brzdění.
Ale ze všeho nejvíce mám chuť napakovat na Bonnevilla bagáž a v tom pohodovém rytmu a prosluněném dni vyrazit na cestu domů po ose. Škoda ničit tak hezký zážitek letadlem.
