Přepracované mini (věděli jste, že dalo jméno minisukni? Čtěte zde) přijíždí v tradičním britsko-německém stylu, navíc vylepšené plátěnou stahovací střechou. „Osobnost“ auta dotváří designové lampy. Typické čelní kulatiny návrháři okořenili světlovodným LED páskem s integrovaným blinkrem.
Dědictví původní značky zakomponovala mateřská automobilka BMW do zadních světlometů. Hra světel ve stylu vlajky Spojeného království je nejtypičtějším prvkem nového provedení.
Usednutí za volant Mini vždy vyvolá úsměv. Mravenčení v prstech nutí pohladit kulaté vnitřní prvky. Kam se podíváte, vidíte důraz na styl. Obří středový panel ukrývá softwarové rozhraní známé z modelů značky BMW. Intuitivní ovládání otočným touchpadem se vám za chvíli dostane pod kůži.
Přes kompaktní rozměry auta se konstruktérům podařilo dostat do interiéru líbivé a funkční prvky. Jde o armádu reproduktorů nebo ovladače, které vypadají jako z helikoptéry. Hlavová konzole ukrývá ten nejlepší přepínač vůbec. Je to páčka na ovládání střechy. Stačí ji držet a za osmnáct sekund se otevře nový svět.
Další dávku emocí dostanete hned po nastartování. Decentní, ale zvučný projev dává najevo, že se pod kapotou schovává něco mocného. Cooper S je vybaven benzinovým dvoulitrovým přeplňovaným čtyřválcem kypícím výkonem. Rovných 192 koňských sil čeká na sešlápnutí plynového pedálu.
Vysokootáčková symfonie
První metry jsem nechápal, proč má posilovač řízení nezvyklý zpětný odpor. Hned za křižovatkou mi to po svižném startu došlo. Příval 320 Nm točivého momentu na rozjezdu zamává s předními koly. A to i když nezapnete dynamický režim motoru.
Přeplňovaný motor vyniká výbušností. Když autu takzvaně „naložíte“, máte zhruba sekundu čas, než automatická převodovka podřadí a turbodmychadlo dosáhne citelného plnícího tlaku. Posléze se rozvášněný čtyřválec ujme svojí role naplno. Přeřazení sedmirychlostní skříně s motorem v zápřahu doprovází dunivý zvuk. Se staženou střechou zřetelně slyšíte i laděný výfuk s dvojitou koncovkou uprostřed.
Dnes působí agresivně spousta aut. Málokteré však po vzoru ostrého vzhledu jede. Mini ve verzi Cooper S má také k dispozici sportovní jízdní režim. Ten dvojnásobně navýší dávku adrenalinu kolujícího v žilách.
Se staženou střechou a sluncem nad hlavou uháním dálniční stotřicítkou. Mini rozráží vzduch, který obtéká okolo auta a čechrá mi vlasy. Cílem je Lipsko, dvanácté největší město Německa. Po překročení hranic nařízenou šedesátkou za hodinu přepínám na sportovní režim.
Legislativa našich sousedů umožní jet po některých úsecích neomezenou rychlostí. A Mini beze střechy zvládne bez zadýchání frčet i dvoustovkou. Mimo většího aerodynamického hluku zůstává auto krásně čitelné a ovladatelné. Tady se zúročí zmíněný tuhý posilovač řízení. Jenže jízda bez střechy by měla být primárně o pohodovém kochání se krajinou. Dálnice tak není zrovna domácím revírem kabrioletů.
Vestavěná palubní navigace přijímá aktuální informace o dopravě, proto mě během cesty několikrát svedla na okresní silnice plné kroutících se zatáček. Tam přichází to pravé potěšení ze sportovního auta a otevřeného nebe nad hlavou. Konstruktéři vyladili dynamicky také podvozek. V zatáčce se vnitřní kolo téměř zakousne do asfaltu a vnější opisuje kružnici. Výsledek? Čistá radost z jízdy.
Stroj na zážitky
Parkujeme na odpočívadle kousek před Lipskem. Auto bez střechy vyniká nad šedí tradičních karoserií. Všichni kolemjdoucí si kabriolet zvědavě prohlíží. Říká se, že dobré auto poznáte tak, že se za ním po zaparkování otočíte. Správný sporťák po usednutí za volant navodí dojem, že je vám zase deset. A přesně takové pocity Mini Cooper S dává.
Němečtí inženýři nezapomněli na praktickou stránku věci. I po složení střechy dáte do kufru dvě malé cestovní tašky, osobní počítač, foťák a další drobnosti. Interiér je plný odkládacích přihrádek a nosičů na nápoje. Co víc potřebujete na dovolenou?
Královská dávka grácie má svoji cenu. V základu stojí „esko“ necelých 800 tisíc korun. Auto se staženou střechou průměrně spotřebuje osm litrů benzinu na sto kilometrů. Malá nádrž vystačí zhruba na ujetí 400 km, potom vás hladové oko zažene k benzince.
Much jsme našli jen několik. V režimu kabriolet není ve středovém zpětném zrcátku vidět dozadu. Chromové lemování přístrojového štítu odráží sluneční záření, které místy oslňuje. Zadní sedadla jsou tady spíš na ozdobu. Pokud měříte jako já 192 centimetrů a máte dlouhé nohy, posadíte dozadu maximálně domácího mazlíčka nebo malé děti v autosedačce. Na nohy už zkrátka nezbylo místo.
Letní výletování znepříjemňuje všudypřítomný hmyz. Po osmi stech kilometrech se příď auta proměnila ve vítěze každoročního „muchobraní“. Pokud jedete se staženou střechou a trochu víc čouháte z auta, jezděte se zavřenými ústy.
Jízda v kabrioletu je bezpochyby stylová, ale Mini posunuje zážitek o třídu výš. Auto spojuje německé technologie a klasický design. Se sluncem na zátylku a nadupaným dvoulitrem pod kapotou se rutinní trasa stane zábavnou. A dovolená? Úmorná několikahodinová cesta se může změnit v přehlídku jízdních emocí. Stačí jen stáhnout střechu a sjet z dálnice, tu nechte migrujícím dovolenkářům s řízky a plechovkami piva v kufru.
