Úzká šestnáctipalcová kola (175/65 R16) s pneumatikami se šípovým vzorem se prokousávají bahnem, jímž předtím projel obrovský hummer. Gazella nemá žádný problém, má ho ale její posádka: odpružení nenaloženého auta je minimální, skáčeme jako "nudle v bandě".
Uměle navezené hromady hlíny na tankodromu v Milovicích ovšem nejsou pro gazellu žádnou překážkou. Prudká stoupání v rozbředlé hlíně zvládá suverénně, přes vrchol kopce se přenese díky dobrým přechodovým úhlům bez škobrtnutí, jen dole škrtne o zem tažným zařízením, je hodně dlouhá.
GAZ GAZelle
Dokonce funguje i rozjezd z poloviny strmého svahu, přestože "gazík" nemá uzávěrku žádného z nápravových diferenciálů, "pouze" stálou čtyřkolku, ovšem s redukcí. Málokterá dodávka nebo valníček může ruskému stroji konkurovat, protože náhon na všechna čtyři kola je v této automobilové třídě dost raritní, a když, tak je hodně drahý. To gazella není. A taky: auto je plně mechanické, takže v těžkých podmínkách dobře obstojí a servis zvládne každá menší dílna. Gazelly uvezou až 1,5 tuny nákladu, na všechny modifikace přitom stačí řidičák na osobní auta skupiny B.
Letos prošly gazelly zásadní modifikací, dostaly přes 200 nových dílů, a to těch zásadních. Kromě zmíněného amerického dieselu taky třeba kardanové hřídele má nově bezúdržbové se zapouzdřenými ložisky, nové převodovky, chladiče, ale také nárazníky nebo přední masky. Nový je rovněž design interiéru, ale pořád to není žádná sláva. Nehledáme prémiovou kvalitu, ale přece jen, ovládací prvky z tenkého plastu jako druhdy ve Škodě 1203 se už dneska nenosí; výplně dveří, sedadla ani třeba zrcátka nebo dveřní kličky nevypadají příliš bytelně, což je horší. Volanty nemají airbag, což je u západní konkurence už dnes standardem.
Motory pocházejí od známé značky Cummins, jednoho z největších světových producentů turbodieselů. V USA pohánějí většinu legendárních trucků, offroady, lodě... a teď se domluvili i s ruským Gazem. Motor samotný sice nemá bůhvíjak oslnivé hodnoty: z obsahu 2,8 litru vydoluje jen 88 kilowattů a 270 newtonmetrů (například 2.0 TDI koncernu VW v Transporteru má výkon 103 kW a 340 Nm točivého momentu), ale v praxi se projevuje solidním a plynulým zátahem.
Zpřevodování je poměrně krátké, takže auto docela živě zrychluje; pro pohyb v terénu je samozřejmě k dispozici redukční převodovka. Naše svezení bylo příliš krátké na to, abychom zjistili, "za kolik" gazella jezdí. Výrobce ale uvádí údaje kolem 10 litrů při rychlosti 80 km/h. K mání jsou teoreticky i benzinové motory z produkce samotného GAZu, třeba i už z výroby uzpůsobené na spalování propan-butanu, nedovážejí se ale běžně, pouze na individuální objednávku.
Hlavními zákazníky pro gazelly jsou stavební a energetické firmy, ale také například hasiči. K mání jsou kromě dodávek a valníků také jen samotné podvozky, s krátkým nebo s prodlouženým rozvorem; "dvoukolky" se prodávají od 418 tisíc Kč, čtyřkolky od 480 tisíc. V Liberci pak na podvozky namontuje dovozce podle přání téměř cokoliv, od valníku s hydraulickou rukou (4×4 za 726 tisíc) přes skříňové nástavby (4×4 od 613 tisíc) až třeba po montážní plošinu (4×4 od 877 tisíc Kč).
Sadko
V Milovicích se krátce představil i 3,5tunový náklaďáček Sadko. Vzhledově hodně povedený stroj, konkurence pro třeba Mercedes Unimog, ale za úplně jiné peníze. Zatím se do Česka nedováží, ale zastoupení GAZu se k tomu chystá. Cena by se měla pohybovat zhruba kolem 800 tisíc korun, unimog se dá sehnat minimálně za dvojnásobek...
A konkurence? Třeba dodávky od VW přestavované rakouským specialistou Achleitnerem, ale ty jsou popravdě řečeno hlavně cenou někde jinde (skříňový Crafter 4×4 přijde na 1,5 milionu); Transporter 4×4 se čtyřkolkou od VW přijde v kombi verzi na 725 tisíc, obdobná gazella na 500 tisíc korun. Je ovšem fakt, že ačkoli technická kvalita ruských strojů je možná dobrá, když se posadíte za volant, z volkswagenu se vám chtít nebude, gazella je opravdu jen užitková.
GAZ SADKO
Přesto mají ruské automobilky slušné sebevědomí, jež čerpají z pozice na svém domácím trhu. GAZ tam ročně prodá 90 tisíc gazel, jsou nejprodávanějšími lehkými "užitkáči", drží kolem 50 procent tamního trhu. Zbylých deset tisíc kusů udá ve světě. Ruské ceny jsou ještě nižší než při dovozu do ČR, zatíženém 16procentním clem; takže šestimístná gazela 4×4 s valníkem stojí v Rusku 470 tisíc korun, zatímco v Česku 580 tisíc.
Gazy (podle sídla továrny: Gorkovský automobilový závod) dováží do Česka stejnojmenná firma GAZ ČR. Coby jediný oficiální dealer značky má i podporu mateřského ruského závodu, jehož zástupce Denis Cvětov přijel na prezentaci do Milovic osobně. S prodejem má liberecká společnost už letité zkušenosti, protože gaziky dovážela ještě pod názvem Eltrans od roku 2004. Do roku 2009 byl odbyt slušný, ročně se prodalo kolem 150 aut; pak ale přišla emisní norma Euro 5, přes niž dosavadní motory "nepřelezly".
O rok později přestal ruské automobilce dodávat motory rakouský Steyer. Kombinací těchto okolností se stalo, že prodeje v Česku spadly na třetinu původního počtu. Od nástupu "cumminsů" si české zastoupení slibuje nárůst prodejních čísel, návrat na původní čísla a ještě víc: plán je kolem 250 vozů. Servisní síť je docela slušná, GAZ má nyní k dispozici 20 servisů po celém Česku a plánuje další rozšíření.
