Renault Fuego: oheň, který nikdo nerozfoukal

Svou podobou měl blízko k Porsche, prostorností se blížil k rodinným autům. Jeho zaoblená elegantní karosérie byla ve své době malým zjevením. Přesto se Renault Fuego nikdy nedočkal toho nejdůležitějšího - prodejního úspěchu.

Renault Fuego - Třídveřové kupé Fuego konstrukčně vycházelo ze sedanu Renault 18, včetně podvozku a podélně uložených motorů. | foto: Renault

Když v roce 1985 automobilka oznámila po pěti letech konec jeho výroby, denní produkce dosahovala jen padesáti kusů.

Fuego, španělsky oheň, skončilo dřív, než se na světě stačilo rozkoukat.

Navzdory tomu však byl Renault Fuego pozoruhodným modelem, který dodnes ukazuje, jak dobře na tom byl francouzský design v 70. a počátkem 80. let minulého století.

Značka v té době slavila triumf s modelem R5, ale neméně oblíbené byly i kupé R15 a 17, na které fuego navazovalo.

Ještě coby prototyp mělo na zadní kapotě nápis Renault 19, výrobce se ale na poslední chvíli rozhodl pro "ohnivý" název. V roce 1980 to byl od Renaultu vskutku revoluční krok. Číslice jako označení jeho modelů měla dlouhou tradici a u jiných renaultovských modelů vydržela až do 90. let.

Další prvenství fuega bylo už z řádu těch světových. Když se v roce 1983 objevil pod jeho kapotou turbodieselový motor, stalo se z něj nejrychlejší sériové naftové auto na světě. Čtyřválec pod kapotou měl objem 2068 cm3, maximální výkon 65 kW/94 k, a fuego s ním jelo až 175 kilometrů v hodině. Na stovku zrychlilo za 13, 2 vteřiny.

Že to automobilka myslí s fuegem vážně, ukázala ještě na podzim téhož roku. Pod jeho kapotu namontovala znovu turbo, tentokrát ale ve spojení s benzínovou šestnáctistovkou. S ním mělo fuego výkon 96 kW/134k, jelo 200 km/h a na stovku zrychlilo za 9,9 vteřiny. Stalo se tak rovnocenným soupeřem pro Porsche 924, které automobilka uváděla jako svého konkurenta. "Devětsetdvacetčtyřka" tehdy jela 206 km/h a stokilometrové rychlosti dosáhla za 9,6 vteřiny.

Špičkové provedené fuega stálo 89 000 francouzských franků, v přepočtu asi 395 000 korun. Pro srovnání: Renault 5TL se v té době v Československu prodával za 164 000 Kčs, Fiat Uno stál 22 000 tuzexových korun (asi 110 000 Kčs) a nová Škoda 105 se dala pořídit za 55 000 Kčs. 

Na rozdíl od německého rivala nepřestalo fuego nikdy myslet na rodinu. Kdo zvedl zadní výklopné okno u porsche, naložil do zavazadlového prostoru maximálně příruční kufřík a možná ještě kabát.

Fuego mělo výklopné okno velmi podobné, na rozdíl od porsche však byl pod ním rozměrný kufr, který se dal ještě zvětšit sklopením dělených zadních opěradel. Ve fuegu nebyl problém přestěhovat pračku, lednici, nebo menší skříň.

I když na to renault nevypadal, žádný ze čtyřech cestujících se v něm nemusel mačkat. Na zadních sedadlech bylo dost místa i pro nohy, což u podobných aut nebylo pravidlem ani před čtvrt stoletím.

Zatímco elegantní karosérie fuega by obstála ještě dnes, plastová přístrojová deska a její ležérní zpracování jsou odrazem své doby.

Jako výrobce "lidových" aut nedokázal Renault překročit svůj stín a použité materiály nedosahovaly úrovně renomovaných německých a italských značek.

Ani chování fuega na silnici nebylo čistě sportovní, podvozek převzatý ze sedanu Renault 18 byl naladěn spíše komfortně. Jistá nevyhraněnost fuega byla možná příčinou jeho neúspěchu. Pro milovníky sporťáků byl moc rodinný, pro rodiny zase málo praktický.

Případní zájemci o jeden z nejkrásnějších modelů v historii Renaultu by si však měli pospíšit. Najít exemplář ve slušném stavu je dvacet let po skončení výroby nesnadný úkol. K fuegu se jeho majitelé nikdy nechovali jako ke kultovnímu autu. Tomu často odpovídala i péče, věnovaná jeho údržbě.

Renault Fuego v číslech
Délka	4350 mm
Šířka	1690 mm
Výška	1200 mm
Rozvor	2430 mm
Rozchod kol vpředu/vzadu	1345 mm
Hmotnost	970-1165 kg

Tip pro sběratele: Fuego 2.0 GTX

Nepřeplňovaný dvoulitrový čtyřválec byl pro malý úspěch stažen z výroby už v roce 1983 a nahrazen "Turbem" - s odstupem času se však ukázal jako nejtrvanlivější motor z těch, které dokázaly zároveň poskytnout i sportovní svezení. Měl tehdy moderní bezdotykové elektronické zapalování  se samočinným seřízením předstihu, výkon 81 kW/110 k, zrychlení na sto kilometrů za 11 vteřin a maximální rychlost 190 km/h. To vše při rozumné spotřebě kolem 8 litrů benzínu.

Výbava GTX je tou nejlepší, kterou může zájemce od fuega chtít. A to nejen díky příjemnostem typu "čtyramenný, kůží obšitý volant". Ale také třeba centrálnímu zamykání, elektrickému ovládáním předních oken, samonavíjecími pásy i na zadních sedadlech,  a 14" hliníkovými koly. Spolu s verzí GTS se fuego pyšnilo i takovými vymoženostmi, jako byla výklopná zadní boční okna nebo halogenové světlomety.

Na přání bylo možné získat i elektricky ovládanou plátěnou střechou, se kterou se jízda ve fuegu přiblížila zážitkům známým z kabrioletů. Ovšem včetně negativních doprovodných jevů. Na zadních sedadlech se při rychlé jízdě kvůli proudu vzduchu prakticky nedá sedět a případný zájemce o fuego s plátěnou střechu musí počítat i se silným aerodynamickým hlukem při rychlostech nad 100 km/h.

Kromě přiměřeného luxusu je však celkem zbytečné pátrat po opěrkách hlavy pro cestující vzadu nebo klimatizaci. A i když by to u sportovního auta dneska už sotvakdo čekal, na zadních kolech jsou k vidění bubnové brzdy.

Fuego patří ještě do doby, kdy koroze byla běžnou součástí karosérie. Rez u fuega nejčastěji napadal lemy blatníků a dveří, později prahy a ještě později nosníky. Typické jsou i puchýřky kolem těsnění předního okna.

K běžným "kouskům" fuega patřily úniky oleje z motoru, zlobily i synchrony druhého rychlostního stupně převodovky. Málo trvanlivá byla ložiska předních kol. Pokud se při jízdě ozýval hukot, na vině zpravidla nebyla převodovka, ale právě ložiska.

Službu občas vypověděl termostat, netěsný býval chladicí i brzdový systém. Právě s brzdami měli majitelé sportovního renaultu největší problémy. Na vině byla často právě koroze, která způsobila, že každé kolo brzdilo s jinou intenzitou.

Fuego se dnes dá koupit za cenu šrotu, zachovalé exempláře se ale mohou přiblížit v přepočtu i stotisícové hranici. Nejméně ceněná je verze s motorem 1397 cm3, která má ke sportovnímu autu hodně daleko. Model Turbo bývá nákladný na opravu, totéž platí dvojnásobně o turbodieselu. Dieselové fuego je ale pro svého majitele natolik vzácným a exotickým zjevem, že se na trhu s ojetinami prakticky neobjevuje.

Historie Renaultu Fuego se začala psát na jarním ženevském autosalónu v roce 1980. Do začátku dostalo kupé tři benzínové motory 1397, 1647 a 1995 cm3, s výkonem 64, 71 a 110 koní.

Úroveň výbavy se lišila podle typu motoru, celkem jich bylo k dispozici šest. Stejně tak to bylo i s převodovkami. Nejchudší verze měly mechanickou čtyřstupňovou, ale většina byla vybavena pětistupňovou. K mání byla i verze s automatickou třístupňovou převodovkou.

V roce 1983 skončila výroba dvoulitrového modelu, byla nahrazena přeplňovaným motorem 1565 cm3 s výkonem 134 koní. Objevuje se také turbodiesel 2068 cm3 s výkonem 94 koní.

Pro malý zájem se však dieselová verze udržela ve výrobě jen rok, skončila v roce 1984. A rok nato zastavil Renault výrobu fuega definitivně. Produkce skončila na čísle 250 016 kusů. Fuego našlo své zákazníky i v USA, kam Renault svá auta v 80. letech vyvážel.