Jak vás vůbec napadlo vybudovat v Nové Bystřici na jihu Čech muzeum amerických aut?
Vlastně to bylo jen zapadnutí několika logických souvislostí do sebe. Pocházím z Nové Bystřice a město objekt bývalé textilní továrny, kde se nyní muzeum nachází, koupilo dávno předtím, než jsem začal sbírat auta. Představy města, jak s objektem naložit, zůstaly nenaplněny, byl využíván z jedné třetiny a dvě třetiny poměrně významně chátraly. A protože mi zrovna končila nájemní smlouva tam, kde jsem měl auta v té době uložena, zašel jsem za starostou, zaklepal na dveře a povídám: „Pane starosto, něco pro vás mám.“
Neměl jsem pro něj však nic víc než slova. Měl jsem nápad, měl jsem auta, víceméně jsem nevěděl, kam s nimi, a obec měla objekt a také nevěděla, co s ním. Vidím to, jako by to bylo dnes, seděli jsme na radnici sami dva a asi hodinu jsem mu svou myšlenku vykládal. Všechno to byly jen představy, neměl jsem k tomu vůbec nic. Ani obrázek, vizualizaci, nic. A on tomu uvěřil, dal na svou intuici a mé myšlence důvěru. S realizací jsem začal v poměrně velké naivitě, což dnes vidím u dalších projektů, které mají mnohem lepší zázemí a aranžmá při obhajování. Naše představy se ale od počátku výrazně rozcházely, na což jsme přišli velmi záhy, už po několika krátkých schůzkách. Na místě stavby jsme si řekli, že nemá cenu, abychom si do svých představ vzájemně mluvili, a celé to spadlo na mě. Existoval koncept, ale designérský nebo architektonický návrh nikoli. To se opravdu rodilo s tužkou v ruce při návštěvách stavby a za bezesných nocí.
Nákup nových Lincolnů není sběratelství, ale spíše detektivní práce.
