Jízda motorových veteránů Chotovinské zatáčky měla v loňském covidovém roce štěstí. První srpnovou sobotu, kdy se akce tradičně koná, neomezovala společenský život žádná protiepidemická opatření. Toho dne od Muzea Janecký v Chotovinách vystartovalo 156 posádek a zamířilo do Petrovic na Sedlčansku.
V koloně se nedal přehlédnout modrý kabriolet Aero 30. Stroj řídil muž s šedým plnovousem, který se mu za jízdy vlnil ve vlahém povětří. Byl to Václav Janecký, hlavní organizátor jízdy, s nímž si nyní povídáme v jeho muzeu.
„Loni provázela Chotovinské zatáčky jedinečná atmosféra,“ říká veteránista. „Lidé si chtěli vynahradit předchozí období zákazů a už se asi obávali dalšího nouzového stavu. Proto vítali každou příležitost k zábavě,“ vzpomíná.
Václav Janecký(68 let) Narodil se 29. září 1952 v Benešově, pochází ze Starých Mitrovic, žije v Chotovinách. Vyučil se pokrývačem, pracoval v Zemědělském stavebním sdružení Benešov u Prahy, později v Zemědělských stavbách Praha. Od roku 1991 je OSVČ. Podniká v oblasti pokrývačství, tesařství a klempířství, provozuje autodopravu a pneuservis. Sbírá, opravuje a repasuje auto a motoveterány. Se svým bratrem zprovozňuje staré stabilní motory. Muzeum v Chotovinách otevřel roku 2014. S přáteli organizuje jízdy veteránů Chotovinské zatáčky. Je ženatý, s manželkou Libuší mají dvě dcery – Moniku a Lenku. |
Tu jim Janecký se svými přáteli zorganizoval v Petrovicích na návsi, kde se konala i výstava vozidel. Zastávka vtipně připomněla, že tamní kraj je spjatý s osobností rybníkáře Jakuba Krčína. „Hasiči napustili vodu do kádě a deset metrů od ní se posadili dva figuranti s nohama v lavorech. Každý soutěžící dostal podběrák, ve kterém vězel hrnec. Pomocí podběráku musel splnit na čas následující úkoly: nabrat vodu do hrnce, doběhnout k figurantovi a zalít mu nohy nad vyznačenou rysku.“
Pak účastníci vyrazili zpátky do Chotovin. Budovou stodoly, v níž sídlí muzeum, projely automobily a motocykly jako cílem, zaznělo vyhlášení výsledků a pokračoval zábavný program. Veteránisté si se zájmem prohlíželi exponáty muzea. Hlavním tahákem jsou tu právě historická vozidla.
„V současnosti máme 43 aut z 20. až 80. let minulého století, 44 motorek ze 30. až 70. let, nákladní vůz Tatra 805 a dva staré traktory,“ představuje Janecký svůj vozový park.
Spolu s těmito stroji si mohou návštěvníci prohlédnout deset stabilních motorů, mlátičky a také nepřeberné množství historických předmětů, které se běžně používaly v domácnostech. Těmi je stodola naplněná od podlahy až po půdu.
„Když se mě lidé ptají na nějaké jednotící hledisko exponátů, říkám jim, že naše muzeum se zaměřuje na staré věci od F,“ směje se muzejník. Písmeno F znamená „f-šechno“. Po této odpovědi se ho návštěvníci většinou ptají, odkdy se věnuje sběratelství.
„Jako malý kluk jsem sbíral jenom známky a nálepky z krabiček od sirek, ale poměrně brzy jsem toho nechal,“ vzpomíná Václav Janecký. Nicméně jedna záliba z dětství mu zůstala po celý život a předurčila i vznik muzea. Odmalička ho přitahovaly stroje, s nimiž se dá jezdit.
„V necelých deseti letech jsem vyměnil jízdní kolo za pionýra předělaného na krosku. Jezdil jsem i na tátově motorce, pak mi půjčil motorku brácha. Ve čtrnácti letech jsem prvně seděl na motocyklu, kterému se už tehdy dalo říkat veterán. Kamarádův strejda dal mně a kamarádovi Jawu 500 zvanou Rumpál ze začátku 30. let,“ upřesňuje.
Opravy střech ho přivedly ke sběratelství
Václav Janecký pochází z vesnice Staré Mitrovice poblíž Sedlce-Prčic a tam nikdo neřešil, že kluci jezdí po polních cestách bez řidičáku. Když se po základní škole rozhodovalo o jeho budoucí profesi, chtěl být automechanikem. Jenže se psal rok 1969, kdy po krátké době politického tání začala takzvaná normalizace. „A můj táta předchozího roku vystoupil ze strany. Já jsem se jako jeho syn nesměl dostat ani na učňovský obor automechanik, protože zřejmě patřil k prestižním povoláním. Vyučil jsem se pokrývačem a vůbec mi ta práce nevadila. Motorky a auta jsem se naučil opravovat sám.“
Následoval běžný životní příběh mladého muže té doby. Vojna, pak svatba a otázka: Kde si vybudujeme rodinné hnízdo? „Dočasně jsme bydleli u manželčiných rodičů v Mezně. Když jsme se poohlíželi po vlastním bydlení, manželka řekla, že by chtěla do paneláku. A já prohlásil: Tam nikdy, to už budu radši bydlet ve stodole. A vidíte, já v té stodole teď trochu bydlím,“ připojuje s nadsázkou.
Manželé Janečtí si postavili dům v Chotovinách, zabydleli se tam roku 1979. Václav opravoval střechy a vlastně díky nim se dostal ke sběratelství. „V roce 1982 jsem získal první historickou motorku. Opravoval jsem střechu v Borotíně a tam mi kamarád řekl, že ví o místním občanovi, který má Jawu 175 Special.“
Muzeum je jen koníček
Motocykl z roku 1934 byl zdevastovaný a přeražený na dva kusy. Přesto ho koupil a opravil. Náhradní díly sháněl po burzách, kde se setkal s nadšenci do restaurování historických vozidel. Jejich přístup ho nadchl. V tom okamžiku mu osud začal přihrávat do cesty další stroje, které by bylo hříchem nezachránit.
„Mluvili bychom hodiny o tom, co všechno jsem často náhodou sehnal a pak opravil. Čtenáři si ty stroje mohou prohlédnout v muzeu. Budu vám alespoň vyprávět o svém nejmilejším autoveteránu,“ říká a při procházce muzeem ukáže na elegantní vůz, v němž se rád účastní výjezdů.
„Aero 30. Stálo ve stodole v Haškovcově Lhotě. Mělo sundané haubny a vyndané svíčky. Nad autem byla ve střeše odkrytá taška a při dešti kapala voda přesně do motoru. Rozebral jsem vůz do šroubku a celý ho opravil. Zabralo to čtyři roky. A pak jsem podle čísla motoru zjistil, jaký mám unikát. Vozy tohoto typu vyráběla továrna Aero ve Vysočanech v letech 1934 až 1947. Celkem vzniklo 7 964 kusů. Moje aerovka je jedna z prvních, vyrobená mezi červencem a zářím 1934.“
Zachránil ji v osmadevadesátém roce. Téhož roku si v Chotovinách pronajal stodolu pro svou firmu a o rok později objekt koupil. Zároveň si tam nastěhoval sběratelské úlovky. Brzy se začali ozývat organizátoři chotovinských akcí, zda by návštěvníkům ukázal své historické stroje jako součást doprovodného programu. Rád vyhověl.
„Před patnácti lety místní zahrádkáři pořádali výstavu květin. Během tří dní se ke mně přišlo podívat 1 600 lidí. Pak jsem byl zavalený nabídkami na prodej i darování nejrůznějších starých věcí. Stodola se zaplnila a já v ní vytvořil muzeum, které pro veřejnost funguje od roku 2014. Ve stejném roce jsme také zahájili každoroční historické jízdy Chotovinské zatáčky,“ popisuje.
I nadále podniká v oblasti pokrývačství, autodopravy a dalších činností. Muzeum je pro něj vlastně stále koníčkem. „A nejspíš se to nezmění,“ doplňuje. „Vstupné totiž pokryje jen část provozních nákladů. Když jsem v práci, zaskakuje tu za mě dcera Lenka. Ta také vede účetnictví a společně s přáteli zajišťuje agendu Chotovinských zatáček,“ vysvětluje.
Majitel muzea promýšlí program nadcházejícího 8. ročníku této akce pro veteránisty. Na sobotu 7. srpna plánuje jízdu do Mladé Vožice. „Start i cíl budou standardně v Chotovinách u muzea. Těším se na všechny příznivce historických vozidel a starých věcí. Muzeum pro ně bude dokořán,“ zve Václav Janecký.
