„Je zajímavé, že se rozhodli, že budou pancéřované. Masaryk ani Beneš v žádném pancéřovaném autě nejezdili a najednou se soudruzi rozhodli, že jim hrozí takové nebezpečí, že musí jezdit v pancéřovaném autě,“ uvedl ředitel muzea Jiří Junek.
Kdo tento konkrétní automobil používal, není podle Junka možné zjistit. Byl vyráběn v utajeném režimu a zatím se v archivech nepodařilo najít spolehlivé údaje. Obecně je však známo, že například prezidenti Klement Gottwald nebo Antonín Zápotocký vozidlem tohoto typu jezdili.
Pro konstruktéry představoval speciální automobil mnoho komplikací. Využili podvozek Škoda a šestiválcový motor Praga o objemu pět litrů. Karoserie a interiér se vyráběly v bývalé firmě Carrosserie Sodomka ve Vysokém Mýtě, pozdějším podniku Karosa. Kvůli váze vozu se musely vyrábět speciální pneumatiky. Celkem se vyrobilo něco přes 100 kusů tohoto automobilu.
„Byly dvě verze těchto automobilů, takzvané lehké pancéřování o váze 3,6 tuny, kdy ve dveřích a z boku byl jeden pancíř. Těžké verze měly skoro 4,5 tuny, měly dvojitý pancíř a mezi nimi pletivo, aby se změnila dráha případné střely,“ řekl Junek. V těžších vozech měli jezdit představitelé státu, s lehkou verzí se počítalo jako s doprovodnými vozy.
Pancéřované automobily byly určeny pro komunistické představitele v celé Evropě, a to nejen socialistických zemí. Údajně měly být dodávány i předsedům komunistických stran na Západě.
V současnosti je v Česku jedna limuzína v muzeu mladoboleslavské automobilky Škoda Auto a druhá v soukromých rukou v Olomouci, jednu vlastní sběratel na Slovensku.
Podle Junka je jedna limuzína v muzeu v Číně, další v Rumunsku, kde byla později přestavěna na železniční drezínu. Muzeum získalo vůz od soukromé osoby u Kolína za zhruba milion korun. Podle Junka je v dosti zachovalém stavu, nepotřebuje rozsáhlou renovaci a je kompletní včetně ozdobných lišt a poklic. V 70. a 80. letech minulého století sloužil i dobrovolným hasičům.
