Moře kopřiv pohlcující staré embéčko, Škoda Tudor s přední maskou bez reflektorů, která vypadá jako oslepená tvář, a další auta se zuboženou karosérií zbarvenou namísto metalízy už jen rzí... Jsou to pohledy až apokalyptické a přitom svým způsobem krásné.
"Ty káry měly kdysi obrovskou hodnotu a najednou tady hnijí na zarostlé mezi. Odžily si svá zlatá léta a v jejich vráskách lze číst historii. Je to jako s člověkem," hodnotí Vladimír Cettl duchovní rozměr vraku a zdůrazňuje zároveň i jeho výtvarnou hodnotu.
"Každý výtvarník ví, že vytvoří hodnotnější a zajímavější obraz, když portrétuje starou vráščitou dámu než krásnou mladou holku. A u aut je to stejné. Vraky nabízejí možnost sledovat v přímém přenosu proces, jak si příroda bere nazpět jednotlivé materiály. Paralela s lidským údělem je tu zřejmá - prach jsi a v prach se obrátíš."
A jak k tak zvláštnímu koníčku přišel? Zabývá se renovací proslulých Škod 110 R. Z počátku spíše hledal vraky kvůli náhradním dílům, pak ale pochopil, že ho ty zrezivělé vozy, na které už 30 let nesáhla ruka člověka, fascinují víc než precizně zrenovovaný veterán. Začal vraky systematicky fotit.
A neomezoval se jen na stodesítky. Do jeho hledáčku se dostávala všechna historická auta vyrobená do 70tých let. "V tom hledačství je pořádný kus dobrodružství. Nejvíce propátrané mám samozřejmě vlastní teritorium, což je Ústecko. Tady dostávám tipy od svých kamarádů," říká fotograf.
"Ale vyrážím i do dalších regionů, kde jsem narazil na podobně zaměřené lovce vraků. Letos v létě tak chystám výpravu za vraky na Valašsko, do Havířova a na Plzeňsko," poznamenal fotograf.
Na jedno z "nejvýnosnějších" nalezišť narazil v Trmicích na vrakovišti renovátora historických vozů Marka Čvančary. Tady má k dispozici na jedné ploše hned několik úchvatných starých rozpadajících se aut všemožných značek a roků výroby.
"Vladimír v tom vidí výtvarný objekt, ale pro mě je to pořád auto, které bude jednou zase jezdil v plné kráse. Sbírám ty vraky po celé republice, abych je kompletně zrenovoval anebo zužitkoval na náhradní díly. I totálně zrezivělá karosérie mi poslouží alespoň jako mustr pro výrobu nové plechařiny," poznamenal majitel vrakoviště na adresu svého častého návštěvníka.
Vladimír Cettl fotografie vraků vystavuje na svých webových stránkách www.vladimir.cettl.cz a už si získal slušný okruh příznivců. "Funguje to hlavně na chlapy. Oni si u těch fotek popláčou. Probouzí v nich touhu zachraňovat ta vyfocená auta, přestože by vynaložená energie na jejich renovaci byla už evidentně nepřiměřená hodnotě vozu," komentuje ohlasy.
Jeho koníček ale v posledních letech zažívá kritické ohrožení. Nejdříve zredukovala počet vraků vysoká cena výkupu železa, teď je dalším strašákem snaha o zavedení šrotovného.
"Stará auta strašně rychle mizí. Objevil jsem před nedávnem krásný vrak, a když jsem ho jel za týden fotit, byl už pryč. V budoucnu nejspíše nebudou vraky existovat vůbec. Stát totiž vymyslel systém, jak po vysloužilých autech dokonale zamést stopy. Tím se přerušil ten přirozený stav," dodává pesimisticky ústecký lovec vraků.
