Do té doby roztříštěná nabídka modelů, odlišná pro Británii a zbytek starého kontinentu, se s příchodem Escortu začala sjednocovat.
Po mechanické stránce nový model částečně navázal na Ford Anglia, který svým vzhledem tak trochu připomínal americké křižníky silnic, zvenku ovšem Escort svého předchůdce vůbec nepřipomínal.
Konzervativnost manažerů a inženýrů se ovšem promítla do základního pojetí vozu. V době, kdy už řada automobilek vyráběla či vyvíjela vozy moderní koncepce s motorem vepředu a pohonem předních kol, držel se Ford koncepce, kdy pod kapotou umístěný motor poháněl zadní nápravu.
V časech, kdy italská nebo francouzská konkurence začínala kromě předního pohonu nabízet zákazníkům také karoserie typu hatchback, zůstával navíc Ford u osvědčeného sedanu, ke kterému časem přibyla verze kombi.
Na zájem si ovšem přesto u Fordových dealerů po celé západní Evropě nemohli stěžovat, během půl roku od představení opustilo výrobní linku v továrně v anglickém Halewoodu 100 000 vozů. Největší úspěch slavil Ford Escort zpočátku na britském trhu.
Varianty s levostranným řízením nejprve vznikaly v továrně v belgickém Gentu, až v roce 1970 začali escorty vyrábět v nově vybudované automobilce ve městě Saarlouis na západě Německa.
Šest let po představení Fordu Escort pak přišla na trh druhá generace, s modernějším vnějším designem, postavená ovšem na mechanickém základu svého předchůdce. Prodejům to ale nijak nevadilo, stejně jako jezdcům rallye, kteří v Escortu našli ideální nástroj pro svůj sport.
V roce 1974 také opustil linku Ford Escort s výrobním číslem 2 000 000, konstruktéři ale už v té době pomalu začínali pracovat na zcela novém voze, který by dokázal držet krok s konkurencí. Tu viděl Ford například ve Volkswagenu Golf nebo Hondě Civic, tedy vozech s karoserií typu hatchback s motorem vpředu a pohonem přední nápravy.
Výsledkem projektu s kódovým označením Erika byla třetí generace Escortu, kterou automobilka představila na podzim 1980.
Byl to přitom druhý evropský Ford koncepce „všechno vpředu“ - jako první přišla na trh už v roce 1976 malá Fiesta. Vedle hatchbacku se „trojkové“ escorty vyráběly také ve verzi kombi, existovala i dodávková varianta a od roku 1983 přibyl ještě kabriolet.
Pro konzervativnější zákazníky byl připraven model Orion, vlastně Escort ve verzi sedan. Hranatý vnější design třetí generace se přiblížil větším modelům Taunus/Cortina a Granada, mimo jiné výraznou plastovou maskou.
V polovině 80. let přišla čtvrtá generace Fordu Escort, od svého předchůdce se ovšem na první pohled lišila jen drobnými úpravami masky a také pod kapotou šlo spíše o postupnou evoluci (například první naftový motor dostala třetí generace v roce 1983).
Na zcela nový model si tak zákazníci museli počkat až do začátku 90. let. Pátá generace přišla na trh v září 1990, větší, modernější a „kulatější“ Escort ale stále trochu zachoval boční linii předchůdce s malým třetím okénkem vzadu.
Šestou a poslední generaci evropského bestselleru představila automobilka v roce 1995, podobně jako o deset let dříve představovala ovšem spíše mírnou evoluci.
Zcela nové auto přišlo v roce 1998, neslo ale nové jméno Focus a Ford s ním mířil na trhy po celém světě. Escort se v Evropě vyráběl ještě dva roky, v Jižní Americe ještě o čtyři roky déle. Dnes pod tímto jménem nabízí Ford starší generaci Focusu v Číně, v minulosti se ale escorty - ovšem zcela jiná auta než v Evropě - prodávaly i v USA.
Před dvaceti lety nahradil Escorta mnohem modernější model Focus. Ten přinesl fenomenální jízdní vlastnosti a skvělý design. Dnes je na trhu jeho třetí generace
