Čína požádala o vydání Tchajwanců kvůli tomu, že údajně v Praze založili gang, který postupně vylákal ze tří Číňanek žijících v Austrálii v přepočtu přes 60 milionů korun. Tchajwanci vinu popírají. Obávají se toho, že po vydání do Číny mohou čelit mučení, zmizet beze stopy nebo být popraveni. Upozorňovali na to, že mezi Čínou a Tchaj-wanem panuje přes 70 let nepřátelský vztah.
Tchajwanci dosud byli v takzvané předběžné vazbě, na kterou se nevztahují vazební důvody a podmínky stanovené trestním řádem pro vazbu v rámci trestního stíhání. Podle ústavních soudců taková vazba postrádá svůj účel, protože vydání do Číny zatím není možné. Teoreticky je možné, že by muže začala stíhat česká policie a soud by na ně uvalil standardní vazbu.
Česká justice dříve uvěřila zárukám čínské strany, že nezákonné pronásledování nebo trest smrti Tchajwancům nehrozí, a rozhodla proto o přípustnosti extradice. Případné vydání by musela ještě schválit ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO).
Po rozhodnutí vrchního soudu udělilo ale české ministerstvo vnitra zadrženým Tchajwancům na jeden rok takzvanou doplňkovou ochranu, která je překážkou vydání. Později také Ústavní soud přiznal odkladný účinek stížnostem Tchajwanců proti rozhodnutí o přípustnosti vydání. Dal jim tak vyšší míru právní jistoty, že je zatím Česko do Číny nevydá.
Lidskoprávní organizace dlouhodobě vytýkají Číně kruté zacházení s vězni. Čína považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií. Ostrov však funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení. Česká republika uplatňuje jako většina států světa tzv. politiku jedné Číny, oficiálně uznává jen pevninskou Čínu.
Nevydávejte mě, prosil u soudu zadržený Tchajwanec (červen 2019):
