Skutečnost, že někdo před listopadem 1989 tajně pracoval pro západní zpravodajskou službu, ještě podle ÚS automaticky neznamená, že musí být vymazán ze seznamu spolupracovníků komunistické StB. Jméno dvojitého agenta neznáme – Ústavní soud osobní údaje aktérů jednotlivých případů nezveřejňuje.
Soud s příslušníky StB odložen. Obhajoba zpochybnila nestrannost senátu |
Muž podal žalobu na ochranu osobnosti a domáhal se určení, že je v materiálech StB evidován neoprávněně. Uváděl, že jeho závazek s komunistickou tajnou policií negovala pozdější spolupráce s Federálním úřadem pro vyšetřování (FBI).
Chtěl prý bojovat proti komunistickému režimu a formální spolupráce s StB mu pomohla navázat kontakt s Američany. Muž se podle svého přesvědčení zachoval morálně i statečně a nebýt pádu komunistického režimu, hrozil mu mnohaletý trest vězení.
ÚS potvrdil zamítnutí mužovy žaloby. Z obsahu žaloby podle soudu vyplývá, že prvotním důvodem pro podepsání vázacího aktu StB byl nepřímý nátlak jejích příslušníků, kteří muže kontaktovali. Později mu vyhrožovali, že znemožní jeho profesní kariéru a nedovolí dětem studovat.
Teprve poté, co spolupráci podepsal, dostal se do konspiračních bytů a seznámil s požadavky StB, se muž rozhodl kontaktovat zprostředkovaně americké velvyslanectví. Posléze služebně vycestoval do USA, kde se přihlásil u FBI.
„Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatel nenavázal spolupráci s StB z důvodu svého morálního přesvědčení, které mu velelo bojovat skrytě proti komunistickému režimu, jak uváděl v ústavní stížnosti,“ stojí v usnesení ÚS.
„Ani jeho další činnost, kdy spolupracoval (při vědomí vysokého mu hrozícího trestu odnětí svobody při vyzrazení) s tajnou službou Spojených států amerických, nemůže ničeho změnit na tom, že evidence stěžovatele ve svazcích StB byla oprávněná a opodstatněná, a že soudy rozhodly ústavně souladným způsobem, když jeho žalobu, kterou se domáhal určení opaku, zamítly,“ shrnuli ústavní soudci.
Přes osm let dlouhý spor
Spor trval od roku 2011, měl několik zvratů. Městský soud v Praze žalobu zamítl. Konstatoval, že muž se v 80. letech písemně zavázal ke spolupráci, sám si zvolil krycí jméno a ze spolupráce mu plynuly výhody.
Vrchní soud v Praze v roce 2014 verdikt změnil. Určil, že muž je evidován neoprávněně, protože od počátku neměl v úmyslu chovat se jako tajný spolupracovník, tedy například podávat písemné zprávy o zájmových osobách a provokovat je k určitým činnostem.
Slovenský soud se znovu zabývá případem evidence premiéra Babiše u StB |
Další zvrat způsobil Nejvyšší soud, který v roce 2015 rozsudek vrchního soudu zrušil. Rozhodl, že při řešení otázky oprávněnosti evidence v materiálech bývalé StB je nutno vycházet především ze zjištění, zda evidence byla opodstatněná, tedy provedená v souladu s interními předpisy.
V řízení na ochranu osobnosti prý soudy nemají zkoumat, zda člověk spolupracoval, či nespolupracoval s orgány bývalé StB. Zjišťují pouze oprávněnost či neoprávněnost evidence.
Podle Nejvyššího soudu se také nezjistilo, že by se muž spolupráci s StB jakkoli bránil anebo projevil výhrady. Vrchní soud pak napodruhé rozsudek městského soudu potvrdil. Mužovo dovolání pak Nejvyšší soud odmítl.
V ústavní stížnosti neúspěšně kritizoval formalismus Nejvyššího soudu a poukazoval na svou někdejší odvahu, morální pohnutky odporu proti totalitě a „korektiv dobrých mravů“ jako zásadní kritérium svého chování.