Představitelé NATO pravidelně přicházejí s prohlášeními, že na ukrajinském území operuje na straně separatistů tolik a tolik ruských vojáků, že do země z Ruska přijelo tolik a tolik tanků či raketometů. Kritici se ptají, proč Aliance nezasáhne. Proč na východ Ukrajiny nevyšle početné mírové či stabilizační jednotky, které by dohlížely na dodržování příměří a uklidnění situace? Důvodů je hned několik. Ty hlavní však pramení ze samotných základních principů Aliance.
1 Hrozba velkého konfliktu
Spojenci jsou si dobře vědomi, že vojenský zásah by situaci jen eskaloval, především v očích Moskvy. Reálně by tak hrozilo, že by se z Ukrajiny stalo válečné pole ve střetu Západu s Ruskem s katastrofálními následky. „A pochopitelně je zájmem se přímé konfrontaci s Ruskem vyhnout,“ říká politolog Petr Suchý, který vede Katedru mezinárodních vztahů a evropských studií na Masarykově univerzitě. Ukrajina podle něj není mnohými členskými státy NATO brána tak, že by měla až tak zásadní politický nebo strategický význam, aby případná vojenská intervence měla smysl. Vzkaz mezi řádky aliančních představitelů je jasný: světovou válku nebo konflikt velkých rozměrů kvůli Ukrajině nikdo nepovede.
2 Spojenci nejsou jednotní
Osmadvacítka členských zemí není v názoru na možnou intervenci jednotná. A to je jedna ze základních podmínek v rozhodovacím procesu NATO. Pro vysláním vojenských sil by musel mezi členy panovat všeobecný konsenzus, tedy nikdo by nesměl být proti. Úvahy o vojenském zásahu v nějaké podobě tak nejsou vůbec na pořadu dne. Ani případná koalice vedená například Spojenými státy a třeba několika dalšími členy NATO není v tuto chvíli pravděpodobná. „Nikdo si netroufne rozpoutat konflikt větších rozměrů. Spojenci sází na diplomatické a ekonomické způsoby řešení krize a vojenské možnosti nechávají stranou,“ podotýká Suchý.
3 Ukrajina není členem
V tuto chvíli je to pro samotnou Alianci jeden z nejsilnějších argumentů, proč na Ukrajině ještě nejsou tisíce spojeneckých vojáků. Ačkoliv NATO udržuje po léta s Kyjevem partnerské vztahy, Ukrajina prostě není členskou zemí. A v tomto případě zkrátka neplatí základní princip spojenectví v NATO, zakotvený v článku 5 základní listiny Aliance (Washingtonské smlouvy z roku 1949), tedy že útok na jednoho člena je útokem i na ostatní. Tudíž v tomto případě neplatí závazky a principy kolektivní obrany. Jiná situace by nastala, kdyby šlo o členský stát.
„Aliance sama sebe definuje jako kolektivní obranné spojenectví,4: nikoliv globální bezpečnostní organizaci, jež by vojensky zasahovala v každé zemi, která se ocitne v ohrožení,“ konstatuje bezpečnostní expert a politolog Břetislav Dančák, děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
4 Mají dost starostí s vlastní obranou
V posledních měsících má Aliance jako celek dost práce s tím, aby kvůli ukrajinské krizi posílila svou vlastní obranu. Zaměřuje se na posilování obranných kapacit zemí na východě, které s krizovou zónou bezprostředně sousedí, a těch, které mohou být nějakým způsobem ruským chováním ohroženy. Prohlášení Moskvy například k Pobaltí nebo Rumunsku v tom spojence jen utvrzují.
Proto také upozorňují na pohyby ruských jednotek a zapojení ruských vojáků přímo na Ukrajině. „Aliance chce ukázat, že situaci pečlivě sleduje pro případ, že se krize bude dále prohlubovat a šířit a měla by dopady na některé z členských států třeba v podobě vlny uprchlíků,“ uvádí Suchý.
5 Pro intervenci není mandát
Kdyby i přesto chtěla Aliance zasáhnout mimo hranice své působnosti, muselo by jít o daleko větší krizi a především, spojenci by chtěli mandát OSN nebo žádost OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě). „Stávající situace však u řady členských zemí nevyvolává dojem potřeby přímé intervence,“ říká Suchý.
6 OSN je paralyzovaná
Žádost OSN směrem k NATO o vyslání mírových nebo stabilizačních sil, které by oddělily znepřátelené strany, nepřijde. Rada bezpečnosti OSN je už delší dobu právě kvůli ruskému vlivu a právu veta doslova paralyzovaná.
7 Nepřímá vojenská pomoc v zásobě
Dalším důvodem může být, že kromě diplomacie a ekonomických sankcí mají spojenci v zásobě ještě nepřímou vojenskou pomoc Ukrajině v podobě dodávek zbraní, techniky, vybavení či výcviku ukrajinských jednotek. „Je možné uvažovat o vojenské pomoci, ale zbytek bude na Ukrajincích,“ předpovídá Suchý. Něco ve smyslu: tady máte tisíc tanků a padesát vrtulníků, které nepotřebujeme, ale bojovat musíte sami.
Taková nepřímá vojenská pomoc by podle Suchého vyslala Rusku jasný varovný signál. A takovým signálem by mohlo být i další sbližování se severskými státy - Finskem a Švédskem, které v posledních měsících kvůli ruskému chování o členství v NATO usilovně přemítají.
