Obyvatelé Donbasu utíkají jen s minimem věcí a jejich domy jsou po ostřelování často zcela zničené. „Lidé se ukrývají ve sklepech. Banky jsou navíc zavřené, a tak se lidé nemohou dostat ke svým úsporám,“ popisuje situaci Vlach. Lidé většinou nachází útočiště u svých příbuzných nebo v uprchlických centrech.
Krize na UkrajiněBÍLÝ KONVOJ: Posíláme humanitární pomoc, tvrdí Rusko TVRDÉ SANKCE: Evropa trestá Rusko VÁLKA NA PULTECH: Rusko zakázalo dovoz potravin ze Západu POLSKO: Varšava nabízí NATO základnu ve Štětíně VÁLKA V ULICÍCH: Ukrajince čeká bitva o Doněck MASKIROVKA: Rusko nacvičuje novou válku BATALION AZOV: Bojovníci ve stínu vlčí runy SMLOUVA S EU: Ukrajina podepsala pakt, který odstartoval revoluci VŮDCI POVSTALCŮ: Ruský rozvědčík, krupiér či "Děda Mráz" PROPAGANDA: Jak se manipuluje se zprávami ZKÁZA BOEINGU: Vše o pádu letu MH17 |
Jedním z uprchlíků je i sedmiletý Maxim, který před pár dny utekl z Luhansku do Popasné, kde jemu a příbuzným z města Pěrvomajskoje starosta přidělil místo v ubytovně jedné z místních továren. Boje probíhají jen pár kilometrů odsud a granáty létají každou noc. Ukrývají se proto ve sklepě. V ubytovně si ale mohou vařit, lidé nosí potraviny a nocleh mají zdarma.
S životem v ostřelovaném městě se to nedá srovnat. „V Pěrvomajském nefungují obchody. Separatisté někteří místní všechno rozkradli,“ říká další obyvatel ubytovny Nikolaj s tím, že denně vybuchují granáty a jsou mrtví a ranění.
Lidé si přitom musí poradit sami. „Nefunguje záchranka ani hasiči. Když už dojde k nejhoršímu, pohřbívají lidé své mrtvé ve dvorech, protože jakákoli cesta po městě je nebezpečná,“ dodává Nikolaj.
Dostat se z ostřelovaných oblastí přitom není jednoduché. Odvážní taxikáři si za cestu mezi frontovými liniemi berou v přepočtu až 1 000 korun. Podle uprchlíků může třistakilometrová cesta z oblasti bojů kvůli objížďkám a zátarasům trvat až 24 hodin. Další možností je utéct přes louky a pole, kde ovšem leží miny.
Zatímco na začátku června se počet vnitřních uprchlíků z doněcké a luhanské oblasti podle UNHCR pohyboval kolem 2 600, na začátku srpna už jich bylo 102 600. Mezi registrovanými uprchlíky je přes 20 000 dětí.
Podívejte se, jak vypadá město, kterým prošla fronta. Uglegorsk dobyla zpět ukrajinská armáda:
„Riskla jsem to a běžela“
Jedním z těch, kdo v oblastech zasažených boji zůstává, je i Raisa Jelisjevová. „Bylo to krátce před devátou ráno. Výbuch, plno prachu, už jsem myslela, že je konec. Vyběhla jsem z bytu na schody, kolem se různě prohýbaly panely, říkala jsem si – zavalí mě to, nebo ne? Nakonec jsem to riskla a běžela,“ vzpomíná na okamžik, kdy její dům v Mikolajevce nedaleko Slavjansku zničil dělostřelecký granát.
Pod troskami domu zemřelo 12 lidí, jednu ze sousedek záchranáři vytáhli z trosek až po třech dnech. Náhradní ubytování úřady uprostřed války neřešily. „Pomohli sousedi s malým kamrlíkem kus vedle,“ říká paní Raisa.
„Co bude dál, nevím. Mám čekat? Nebo odjet pryč? Do Ruska? V Petrohradu jsem se narodila,“ zamyslí se Raisa. „Kam bych jezdila – bez peněz. A stejně mě tam nikdo nečeká,“ říká po chvíli.
Výbuch a najednou se dívali z obýváku na ulici
Ukrajinka Olga Babrickaja a Ruska Marina Pavličenko trpěly během bojů v Semjonovce nedaleko Slavjanska spolu. „Zůstaly jsme tu samy. Dvě ženské v jednom domě,“ říká Olga s tím, že se všichni z domu odešli buď do Ruska nebo k příbuzným. Marině zabil manžela granát, když pracoval v psychiatrické léčebně.
Jak pomociHumanitární organizace Člověk v tísni na východě Ukrajiny pomáhá vnitřním uprchlíkům, ale také lidem, kteří se vracejí do poničených oblastí, opravují poškozené domy a byty. Ukrajinským uprchlíkům můžete pomoc i vy. A to příspěvkem na účet sbírky SOS Ukrajina 93209320/0300 nebo dárcovskou SMS ve formě DMS SOSUKRAJINA na číslo 87777. |
Obě ženy dům uklidily, natáhly na rozbitá okna igelit a pak začalo obléhání úřadů, aby obnovily dodávky elektřiny a vody. Na plyn stále čekají, stejně jako na komisi, která by měla určit rozsah škod a případnou kompenzaci, kterou by lidé mohli dostat po skončení konfliktu od vlády.
V tu ale doufá málokdo. Obě berou plat v přepočtu dva tisíce korun měsíčně. „To je jen na přežití, ale nic za to nepostavíme. Co s tím budeme dělat? Prostě necháme dům jak je a budeme doufat, že buď ho někdo opraví, nebo nám prostě spadne na hlavu,“ říkají svorně.
Nina Kravetsová z nedalekého Kramatorsku má štěstí, že jejich dům je na očích, a tak starosta slíbil opravu. Jednou v noci je probudil výbuch a najednou se dívali z obýváku přímo na ulici. Nábytek a vybavení bytu, na které vydělávali celá léta, zničil granát. „Naštěstí jsme v té místnosti nespali,“ vzpomíná Nina.
