O takových číslech hovoří alespoň statistika, kterou má k dispozici Nadace Via. Ta pomáhá obnovovat zpřetrhané tradice dárcovství. A to třeba i po smrti. Letos poprvé ve své historii ocenila im memoriam českobudějovického učitele Lubomíra Kohouta. Odkázal více než dva miliony korun dvěma organizacím. (více o činu Lubomíra Kohouta čtěte tady)
Lubomír Kohout je v menšině. Pokud někdo neuzavře závěť a nemá dědice, jeho peníze putují nikoliv na dobročinné účely, ale do rozpočtu státu.
Po smrtiPo úmrtí se vyhotovuje nejprve úmrtní list, trvá to zhruba 14 dnů. Jeho kopii obdrží soud a zahájí dědické řízení. O tom, komu majetek připadne, ale nerozhoduje soudce, nýbrž notář. Soud ho pověří do funkce takzvaného soudního komisaře. Než rozhodne, mohou uplynout měsíce. Některá řízení se táhnou ale i léta. |
Na konci června evidoval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) 2 558 dědických řízení. Odhadoval, že část z třetiny těchto případů se nakonec dostane do takzvaného režimu odúmrtě, tedy do majetku člověka, který neměl ani závěť, ani dědice, nebo se ho všichni dědicové zřekli. V takovém případě majetek "zdědí" stát. Kolik případů odúmrtě evidoval třeba loni, není jasné. ÚZSVM si statistiku nevede, protože mu to nenařizuje zákon.
O případy odúmrtě se stará ÚZSVM. Majetek nabízí dalším státním institucím. Umělecká díla si mohou převzít muzea a galerie, šperky úřad bezúplatně převádí puncovnímu úřadu. Pokud ho nepotřebují, stát ho prodá ve výběrových řízeních. Výnos z nich je příjem státního rozpočtu.
Byty v dezolátním stavu i dědictví za 35 milionů
Státu připadají nejrůznější druhy majetku. "Od drobných uměleckých předmětů až po byty a domy. Velmi časté jsou případy příbytků, které jsou ve špatném technickém a hygienickém stavu," popsala mluvčí ÚZSVM Jana Rennerová. Vybavení takových bytů pak končí většinou na skládkách, samotný byt je po vyklizení, desinfekci a deratizaci k prodeji.
I takto vypadá nechtěné dědictví, které se dostává do rukou státu.
Ne vždy ale je dědictví v dezolátním stavu. Rekordem, který stát eviduje, je dědické řízení, v němž připadl státu majetek za více než 35 milionů korun. Takový případ se stal před pěti lety, soudní tahanice trvaly tři roky, poté majetek připadl státu. Ten zdědil například cennné papíry v hodnotě více než 11 milionů, zůstatky na účtech v součtu za více než 8 milionů, zemědělské usedlosti, rekreační chatu na Dobříšsku nebo obytný dům s pozemky.
ZávěťUpravuje okruh dědiců. Je zbytečná, pokud vyjmenovává například nejbližší příbuzné. Ti totiž mají na dědictví nárok ze zákona. "Pokud v ní napíšu, že odkazuji polovinu majetku někomu nepříbuznému a druhou třeba synovi, pak dědí oba společně," vysvětlil prezident Notářské komory ČR Martin Foukal. |
Proč ale takový majetek končí v rukách státu? Podle Nadace Via a těch, kteří peníze sbírají pro jiné, lidé bez dědiců nejsou v Česku zvyklí psát závěti, v nichž by majetek odkazovali nadacím, občanským sdružením nebo třeba univerzitám.
"Odkaz v závěti je pro nás mimořádnou událostí. Za 10 let fungování jsme se s ní setkali poprvé," řekla před časem iDNES.cz Olga Vilímková, zakladatelka Nadačního fondu INKA. Lubomír Kohout mu odkázal více než jeden milion korun.
Podle Rennerové ale existuje i zcela prozaický důvod, proč majetek končí v odúmrti. "Přibývá dědických řízení, u nichž se dědicové postupně majetku zříkají. Důvodem toho je, že zůstavitel po sobě zanechal více dluhů než majetku."
