"Mohu potvrdit, že je to velmi úspěšná knížka. Týden před Vánoci byla v žebříčku našeho řetězce devátou nejprodávanější knihou," řekl iDNES.cz mluvčí řetězce Kanzelsberger Zdeněk Fekar. Publikace byla okamžitě vyprodána a chystá se už několikátý dotisk.
Kniha vzbudila zájem laiků i historiků především tím, že Štrougal promluvil poprvé po svém odchodu z politiky v roce 1988. Šanci říci, jak to vlastně bylo a zároveň si vydělat, už před ním využila řada komunistických funkcionářů.
Myšlenka je věčná, zklamali lidé
lubomír štrougal1945-49 - vystudoval práva |
Ačkoli byl Štrougal považován za umírněného reformistu, vyznění jeho knihy je stejné jako u jeho bývalých kolegů.
"Systém se ve svých základech, racionálních principech nezhroutil. Porážku utrpěla jeho dogmaticky realizovaná, hrubě zkreslená koncepce," tvrdí Štrougal.
"Byly vybudovány tisíce kilometrů ropovodů, plynovodů, produktovodů. Vybudovaly se stovky kilometrů silnic," argumentuje bývalý politik, podle něhož kapitalisté v roce 1989 převzali prosperující a vzkvétající zemi bez dluhů.
Podle něj byly příčinami porážky socialismu levičácký dogmatismus konzervativní části ve vedení KSČ a systém centrálního direktivního plánování nařízený ze SSSR.
Z tohoto pohledu pak Štrougal kritizuje kde co. Ústavně zakotvenou vedoucí úlohu KSČ, zrušení malých podnikatelů, politické procesy, útvary PTP, zákazy spisovatelů, čistky v KSČ po roce 1969. Čtenář se ptá, jak se mohl takový "reformista" udržet na špici komunistické politiky tak dlouho.
Atomové hlavice v ČSSR byly jen zpravodajská hra
Kniha ale obsahuje i některé nové a zajímavé informace. Například fámy o atomových hlavicích rozmístěných sovětskými vojsky v Československu byly podle Štrougala jen zpravodajskou hrou. Informace se objevily v západním tisku v 70. letech a nikdo ze SSSR na ně prý nereagoval.
Štrougal naznačuje, že buď on nebo další lidé z vedení vlády či KSČ se obrátili na československé tajné služby, zda je informace pravdivá.
Přísně tajná realita byla podle Štrougala taková, že na území ČSSR jaderné zbraně nebyly, ale SSSR měl zájem, aby si to NATO myslelo. Dezinformační kampaň prý byla tak dokonalá, že se na základnách konaly přesuny a úpravy, které měly fámu potvrdit i pro americké družice.
Tato otázka se řešila v 90. letech a podle historiků byly na našem území zřejmě jen raketové nosiče. Byly úředně označeny jako složky ozbrojených sil Varšavské smlouvy pod sovětskou kontrolou. Jaderné hlavice měl Sovětský svaz a pouze on by rozhodl o jejich namontování na nosiče.
Haló, tady Brežněv
Velkou část knihy věnuje Štrougal událostem let 1968 a 1969, kdy na jedné straně souhlasí s pokusy o reformu, především ekonomickou, na druhé kritizuje tehdejší vedení za naivitu, s jakou ignorovala názory "velkého bratra".
Podle Štrougala po roce 1968 dokonce Rusové přikládali ČSSR takovou důležitost, že Brežněv jako generální tajemník KSSS měl na starosti jen problém Československa a od ostatních povinností byl osvobozen. Každý týden pak volal Gustávu Husákovi a zajímal se o všechny novinky.
Další zajímavostí jsou zákulisní informace o Miroslavu Müllerovi, pověstném a obávaném šéfovi kulturního oddělení ÚV KSČ. Müller, vlastním jménem Kapek, sám autor několika románů a textů k hudbě, byl podle řady osobností české kultury hlavní kat všeho, co se jakkoli odchylovalo od oficiálního směřování socialistické kultury. "Restrikce, zákazy, příkazy," tak popisuje jeho kulturní politiku Štrougal.
Podle Štrougala měl ale tento muž vysoce nadstandardní kontakty na sovětské vedení. Dokonce sám Brežněv prý tvrdil, že Moskva věří právě jemu. Müller začátkem 60. let pracoval v zahraničním oddělení ÚV KSČ, kde měl na starosti i program pro sovětské delegace. V tu dobu sem na přátelské návštěvy jezdil také Brežněv a Müllera poznal na sedáncích s alkoholem.
Závodský? To byla vražda
Na druhou stranu je třeba ocenit, že se Štrougal staví k některým věcem naprosto jednoznačně. Například rozsudek smrti nad bývalým interbrigadistou a v roce 1950 velitelem StB Osvaldem Závodským prostě nazývá vraždou.
Omlouvá se také za lhaní v pověstné akci StB Neptun, kterou sám označil za podvod na občanech. Tajná operace se uskutečnila v roce 1964 na Černém jezeře na Šumavě. Stb pod vedením experta na dezinformace Ladislava Bittmana tehdy do jezera tajně potopila bedny s dokumenty SS. Záznamy pak sportovní potápěči před televizními kamerami "objevili" a vylovili.
Režim pak tvrdil, že našel seznamy spolupracovníků gestapa. Podle Štrougala byla důvodem akce snaha zamezit promlčení válečných zločinů, které mělo nastat v roce 1965.
Sám Bittman ve své knize Špionážní oprátky tvrdí, že akce měla "posílit protiněmecké nálady mezi západoevropskými partnery SRN." Dalším cílem bylo vystrašit tehdejší západoněmeckou tajnou službu, která měla spolupracovníky i z řad bývalých lidí gestapa. Štrougal jako ministr vnitra tehdy "překvapivý" nález představil veřejnosti.
Tajná operace proběhla v roce 1964 na Černém jezeře na Šumavě. Autor: Martin Janoška
