Dominika přišla do Klokánku jako sedmnáctiměsíční vyděšená bytost, která měla od svých rodičů zpřerážené ruce i nohy, osm zlomených žeber a poranění hlavy. Trvalo hodně dlouho, než se přestala bát lidí a začala reagovat jako normální malé dítě.
Teď soudkyně Dana Pernetová z Obvodního soudu pro Prahu 3 rozhodla, že ačkoliv mají nestátní zařízení přednost před ústavní výchovou, dítě skončí v kojeňáku. Údajně prý proto, že Klokánek není trvalým řešením.
V Klokánku přitom často žijí – a to i velmi dlouho – celé sourozenecké skupiny. Fond ohrožených dětí (FOD), který takzvané Klokánky vymyslel a provozuje, se snaží i pro nejrůznější děti druhé kategorie (slovy komunistické poslankyně Čelišové) najít rodinu. Ač je to pro státní úředníky leckdy neuvěřitelné, i pro romská, asijská a černošská batolátka někde existují jejich adoptivní rodiče.
Dokonce si někteří lidé berou do pěstounské péče děti odrostlejší, problémovější, mentálně či těžce fyzicky postižené.
FOD už dokázal pro takovýchto několik set dětí najít rodinu. Na rozdíl od státu, který by nestandardní malé občánky umisťoval do ústavů sociální péče nebo dětských domovů.
Nevím, kdo je pražská soudkyně Dana Pernetová a proč takto bezcitně rozhodla. Dovedu si však představit, že kdyby případ dostal na stůl někdo z mladých soudců, které nedávno odmítl prezident Klaus, třeba by rozhodl jinak.
Vybavený útulek
Smůla je, že ještě pořád mají v rukou osudy dětí soudci, kterým ústavní výchova připadá jako dost dobrý model. Možná je to tím, že nemají s něčím podobným žádnou reálnou zkušenost. To je zdaleka neomlouvá.
Většina lidí by se shodla na tom, že je pro život psa lepší jakákoliv rodina, kde ho nebijí a dají mu najíst a napít, než sebelépe vybavený útulek.
Pro děti však stále platí nějaká jiná, podivná měřítka. Dostanou nepodmíněný trest, aniž chápou za co, a vysvobozením je pouze jejich plnoletost.
Vysvobozením pouze v uvozovkách, protože ve většině případů putují z ústavů rovnou na ulici.
Fyzické týrání Dominiky naštěstí ukončil pobyt v Klokánku. Dalšího – psychického – týrání se jí teď dostane od státu.
Bude zajímavé sledovat, jestli v tomto případě očividné křivdy spáchané na bezmocném dítěti zasáhne ministr spravedlnosti stejně rychle jako v případě otce, který se domáhal návštěv syna.
Dominika bohužel není potenciální volič, který píše na všechny strany stížnosti, takže se ho všichni bojí a nakonec mu raději vyjdou vstříc. Její šance v boji se soudní mašinerií jsou proto daleko mizivější.
