Dehet mě provází celým dnem od začátku do konce. Nejprve ho musím vypustit z vagonů, které do fabriky míří z koksoven. Připojuji k nim hadice a spouštím přívod páry, která vypouštění dehtu ulehčí. Pak mířím nahoru na vagony, abych zapojil odsávání par. Hydraulické rameno, které se prý dobře ovládá, se mnou cvičí jako s hadrem na holi.
Nakonec však uspěji a míříme zase dolů. Teď se musí napojit odsávání. Závit u výpustě povolí až poté, co ho profouknu hadicí s párou, pak si to šinu zase k hornímu poklopu a žufánkem na dlouhé tyči odebírám vzorek dehtu. Přeliju ho do plechovky, opatřuji ji štítkem a mířím s ní do laboratoře.
Hned ve dveřích tam dostávám kartáč. Plechovku jsem totiž upatlal, takže ze štítku nelze nic přečíst. Než se tedy převléknu do bílého, musím údaje běžet znovu opsat z vagonu.
Pak se už dostávám k testování, destilací se v dehtu zjistí obsah vody. Při větším než pětiprocentním podílu vody je dehet nekvalitní. Teď je ale nekvalitní spíš moje práce, nejenže mi padají kádinky, destilační zařízení nasadím opačně a nakonec teplotu destilačního procesu přeženu natolik, že mi obsah málem vyletí na strop.
Upřímně, tolik posměšků jsem nezažil snad za celý život. "Každý byl někdy blbec, ale někomu to evidentně zůstane," vynáší nade mnou ortel vedoucí laboratoře.
Poplach na zkoušku. Velká legrace
Moje další cesta míří na velín, sofistikované pracoviště podobné tomu, kde pracuje Homer Simpson. Obrazovky plné čísel, ilustrací reaktorů a procesů mi zamotají hlavu.
A pak se ozývá alarm. Od vedoucího dostávám vysílačku a pokyn k uvolnění tlakového ventilu. Bezmyšlenkovitě se rozbíhám a mířím do kovového světa plného trubek, ventilů, pák a kovových roštů. Až poté mi dojde, že netrefím ani k hlavní bráně. Z vysílačky se ozývají urgence, já naopak prosím o navigaci.
Těžká dřinaReportérova muka můžete na vlastní oči sledovat ve čtvrtek 27. září od 20:15 v pořadu Těžká dřina na televizní stanici Prima Cool. |
Když se mi po bloudění nakonec podaří ventil najít, už k němu přibíhá i obsluha druhého, vzdálenějšího velínu. Upouštíme tlak, znovu si poslechnu pár výtek a navrch se dovídám, že celá akce byla jen simulovaná. Prý jen tak pro zábavu, mou ale rozhodně ne.
Snažím se zapomenout a pln sil a odhodlání mířím k lince, kde se pytluje ftalanhydrid, bílá práškovitá hmota, která se získává oxidací naftalenu, jednoho z produktů destilace dehtu. Zde je mým úkolem obsluhovat pytlovací linku.
Beru do ruky papírový pytel, nasazuji na zobáček, který ho plní a mačkám tlačítko. Tady nemám co zkazit, kochám se nadějí. Když je pytel plný, zavírám ho a posílám na pás, který míří na paletizaci. Když udělám desátý, linka se zasekne. Údajně jsem některý z pytlů špatně uzavřel.
Důvěra zaměstnanců ve mě klesá, proto dostávám poslední úkol. Oblékám si ochranný oblek, štít a do rukou dostávám lopatu a sbíječku. Pro tuhle práci vysoká škola potřeba není. Byť ji mám, neuspěju ani tady.
Ve velké kovové vaně je třeba rozbít sbíječkou odpad, který vzniká při destilaci dehtu. Je pevnější než beton. Odhodlaně se pouštím do sbíjení, načež mi po chvíli exploduje hadice s přívodem tlaku a odlétá směr fabrika. A to je v dehtárně mé skutečně poslední slovo.
