O tikot biologických hodin se obvykle starají jenom ženy. Ale možná by jim měli věnovat více pozornosti i muži. "Všechny naše výsledky ukazují na možnost, že s rostoucím věkem muže stoupá počet dědičných mutací v jeho spermatu," řekl agentuře Reuters ředitel společnosti deCODE Genetics v Reykjavíku a spoluautor studie v britském časopisu Nature Kari Stefansson.
Podle něj by mohlo stárnutí otců souviset s vyšším výskytem některých poruch, třeba autismu nebo schizofrenie. Jde ale zatím jen o hypotézu. A i kdyby tomu tak bylo, není vůbec jasné, jak veliké riziko by otcovství ve vyšším věku mohlo znamenat.
Ostrovní laboratoř
Výzkum vznikl v oblíbené "laboratoři" genetického výzkumu, na Islandu. Protože tamní populace je poměrně malá, uzavřená a příbuzenské vztahy jsou dobře zdokumentované, pro genetiky je prostředí přehledné a snadno se jim tu pracuje. V tomto případě analyzovali genetickou informaci 78 islandských rodin, ve kterých se nacházely děti s diagnostikovanou schizofrenií nebo autismem. Zjistili, že na riziko výskytu takových poruch má zásadní vliv věk otce.
Čím je muž v době početí starší, tím více spontánních změn obsahuje genetická informace, kterou předává svým potomkům. Počet nových mutací (tj. takových, které otec nemá ve své DNA) předávaných z otců na děti se od puberty za každých 16,5 let zdvojnásobí. Jinak řečeno, s každým rokem věku otec předá dítěti dvě náhodné genetické změny navíc. Ty mohou být často neutrální, někdy škodlivé a občas i prospěšné. Jde v podstatě o loterii.
Otcové podle výsledků studie kupodivu mají na množství nových mutací u dítěte větší než matky. Podle představ je to dáno zřejmě tím, že muži si sperma vytváří celý život ve velkém množství a při této "velkovýrobě" se naskytne řada příležitostí k chybám. Ženy se naopak rodí už se všemi vajíčky na celý život, a tak by se jejich genetická kvalita neměla během času měnit (i když to tak možná není).
Ale i když se průměrný věk otců ve vyspělém světě zvyšuje, ze studie nevyplývá, že by to byl nějaký veliký problém. Pro ilustraci: průměrné islandské dítě z 80. let mělo otce ve věku 28 let a v genomu 60 nových mutací, které jeho rodiče nemají. Otci z z loňského roku měli v průměru 33 let a v genomu 70 mutací.
Vzhledem k tomu, že náš genom má miliardy písmen genetického kódu, je to malý nárůst. Většina těchto nových mutací je zřejmě zcela neškodná a nemá žádný pozorovatelný vliv na chod organismu.
Není také jasné, jaké je vlastně zdravotní riziko takto zvýšeného počtu mutací. Kari Stefansson upozorňuje, že byť tyto nové mutace mají podle statistik roli ve výskytu některých poruch, jako je třeba autismus nebo schizofrenie, síla jejich vlivu je neznámá. Pokud nějaký významný nárůst bude, projeví se výrazně jen u dětí opravdu starých otců. Sedmdesátiletý muž předá dětem osmkrát více mutací než dvacetiletý.
Takže byť nám studie naštěstí neříká, kdy přesně se má muž stát otcem, výsledky jsou zajímavé. Zaprvé ukazuje až nečekaně velký vliv otců na počet nových mutací u jejich dětí. Podle genetika Richarda Sharpeho z Edinburské univerzity, který do studie nebyl zapojen, výsledky také naznačují, že schopnost mužů zplodit potomky i ve vysokém věku má svou cenu, kterou však "platí jejich děti".
