„Mám radost, že jsem si nastavení z Östersundu převezl i sem a povedlo se mi na něj navázat,“ svěřoval se dvanáctý muž celkové klasifikace Světového poháru.
Taková bilance vás tedy nabudí i do přípravy na další sezonu?
Každý úspěch vás motivuje. Ale i kdybych v závěru sezony nejezdil takhle pravidelně v desítce, pořád bych celou sezonu hodnotil pozitivně. Udělal jsem v ní znatelný posun dopředu, nejen v celkovém pořadí svěťáku.
V čem byl ten posun největší? Co vám dělá radost?
Dokázal jsem si uvědomit, že musím kontaktní závody jezdit jinak. Až do Östersundu jsem je neměl moc povedené.
Suverén Bö si mohl i zavtipkovat na střelbě. Krčmář skončil ve stíhačce devátý |
Proč?
Jak se mi letos celkově jezdilo líp než loni, možná jsem v těchto závodech na sebe až příliš tlačil. Teď beru pěkně položku za položkou a natvrdo bojuju až v posledním kole. Předtím jsem se vždycky snažil co nejrychleji procpat dopředu, byl jsem až moc hrrr, a potom jsem i na střelnici až moc chtěl dát nulu. Z čehož plynulo, že jsem byl ve výsledku takový svázanější. Teď je to víc uvolněnější. Dělám práci, kterou umím z tréninku.
Také střelecky pozorujete letos zlepšení?
Procentuálně budou mé statistiky lepší než loni. Ale stále cítím, že ve střelbě mám potenciál na zlepšení, že bych s ní mohl pracovat líp. Což mě i ve dvaatřiceti letech motivuje do další práce a těším se na další přípravné období.
Když pomineme extrémy jako Johannes Bö, je potěšující, že jste byl v průběhu sezony běžecky často konkurenceschopný se závodníky bojujícími o rozšířené pódium pro šest nejlepších. Vždy je lepší mít rychlý běh a věřit v dobrou střelbu, než když jste naopak střelecky vynikající, ale rychlejší běh v sobě prostě nemáte.
Jo, střelba se učí líp než se naučíte rychleji běhat. U mě většinou platí, že s čím do sezony běžecky vjedu v prvním trimestru, dokážu držet až do konce. Nejsem typem závodníka, který by měl extra velké výkyvy, spíš si konstantně držím výkonnost po celou sezonu. Skutečnost, že se nám běžecky v přípravě celému týmu povedl pořádný krok dopředu, mi rozhodně pomohla.
NA TRATI. Michal Krčmář (s číslem 10) během stíhacího závodu v Oslu.
I v sobotní stíhačce jste se ocitl blízko k rozšířenému pódiu, dělilo vás od něj 19 sekund. Tím víc vás mrzí jedna chyba na třetí položce? Na druhou stranu čtyřpoložkový závod s jedinou chybou, to je pořád velmi dobrá střelecká bilance.
Přesně tak. Nemrzí mě z mého pohledu nic. Udělal jsem maximum a prostě mi ta jedna rána vyskočila, to se občas stane. Nebyly tam žádné kopance, práci jsem odvedl dobrou. Jen je mi trochu líto, že když je takové teplo a sníh přísavka, jako byl v Oberhofu nebo dnes tady, tak dopředu víme, že moje značka lyží (Rossignol) není až tak konkurenceschopná jako fischery a lyže, na kterých jezdí jiní kluci.
Mnohem radši jste tedy měl östersundské mrazy?
Bylo to dobře vidět i na Dorothee Wiererové, která v Östersundu válela a dnes na rossignolech chytla ztrátu 1:10 minuty a lyže jí taky moc nejely. Když je studená podmínka a sníh není přísavka, nemáme s lyžemi nejmenší problém a jsem naprosto spokojený. Ovšem to není z mé strany nějaké stěžování, tyhle věci k našemu sportu patří.
Říkáte v Rossignolu své výhrady?
Věřím, že firma na tom zapracuje, protože si je toho nedostatku vědoma, a do příštích sezon bude mít lepší lyže i na téhle nasákavé houbě, kde pokulháváme. Dnes ten rozdíl dokazuje i běžecký výkon Kuby Štvrteckého (nejrychlejší čas dne na fischerech), se kterým jsem předtím v průběhu sezony jezdil běžecky zhruba vyrovnaně. Každopádně to vše nic nemění na faktu, že kluci z našeho servisu odvedli před závodem perfektní práci.
CÍL Michal Krčmář (vlevo) si finišuje pro 9. místo.
Vysněná první desítka konečného pořadí Světového poháru už je příliš vzdálená, protože dnes druhý Fillon Maillet vám bodově utekl, ale ať už skončíte celkově jedenáctý nebo dvanáctý, půjde o zlepšení vašeho dosavadního kariérního maxima.
Pro mě je to pocitově nejlepší sezona v kariéře. Ano, měl jsem medaili z olympiády 2018, ale co se týče vnitřního pocitu ze závodění, mohu říci, že letos mě bavilo nejvíc. A dokázal jsem výkonnost prodat i výsledkově.
Nedělní hromadný závod bude tak trochu za odměnu?
Svým způsobem ano. Jasně, bude obrovsky bolet a půjde o boj až do posledních metrů. Já to však beru jako čest, že mohu startovat v posledním masáku sezony na Holmenkollenu, a myslím, že stejné pocity má většina závodníků. Protože tohle je závod, který chce jet každý. A kdo ho nechce jet, není z mého pohledu správný sporťák. Těším se. Ať už dopadnu jakkoliv, nezmění to můj celkový pocit ze sezony, ale rozhodně nechám na trati všechno a ještě jednou zabojuju.
