Když žokej po boji o necelou koňskou délku (prameny uvádějí o hlavu, půl délky i krk) prohraje Velkou pardubickou, musí být diplomaticky řečeno naštvaný. I proto se zřejmě kapitán Rudolf Popler rozhodl, že si spraví chuť v posledním závěrečném dostihu Memoriálu Zdeňka Kinského.
„O půl páté nasedal Popler k daleko lehčímu závodu, než byla Velká pardubická. Jelo pět koní. Popler ve svém černo-bílém pruhovaném dresu o málo sice, ale vedl. Jeho Ella brala překážky prudce jednu po druhé. Důstojníci si mezi sebou vypravovali, jaký je Ella prudký a dravý kůň, těžko k udržení. Koně se blíží k celkem velmi jednoduché překážce, která je v polích za tribunami, bez příkopu pouze dřevěná, skloněná ve směru jízdy. Ella však zaklopýtává předníma nohama, Popler obloukem letí ze sedla vpřed, avšak kůň se v prudkém oblouku převrací a celou šíří hřbetu dopadá na svého jezdce,“ takto popsal dobový tisk fatální pád populárního Rudyho Poplera.
 |
A zatímco klisna se zvedá a jako volný kůň pokračuje v dostihu, těžce zraněný Popler zůstává ležet. Na odlehlé místo běží lidé a jede kočár. Sanitka se s ním potkává v polích a přebírá kapitána Rudolfa Poplera v bezvědomí a umírajícího. Lékař Krčmář beznadějným gestem naznačuje, že pomoc je marná.
Úřední zpráva zní: Kapitán Rudolf Popler zemřel na roztříštění lebeční kosti a vtisknutí do malého mozku následkem vniknutí kopyta.
Tehdy měl jezdec dva pohřby. Nejprve se s ním rozloučili na posádce v Pardubicích, druhý následoval v jeho rodném Vysokém Mýtě. Na zdejším hřbitově je také Rudolf Popler pohřben.
Vážená rodina
Rodina Poplerů byla ve Vysokém Mýtě velmi vážená. Poplerův děd Jan Popler se do Mýta dostal, když zakoupil zdejší mlýn Jangelec. Dělal zapisovatele u okresního soudu a byl dlouholetým radním. Syn Albert pak pokračoval v zavedené tradici, staral se o mlýn, spravoval akcie cukrovaru. Ale Rudolf byl jiný. Zdědil lásku ke koním po svém strýci stejného jména. Ten ho vzal také poprvé na Velkou pardubickou, když bylo malému Rudolfovi deset let.
„Strýc ale v jeho 11 letech zemřel. Rodiče Poplerovi koupili koně, když studoval ve Vysokém Mýtě na víceletém gymnáziu. Ten ale neměl výkonnost. Protože se ale Popler dobře učil, na přímluvu matky mu koupili dalšího, lepšího. Navíc ho docházel trénovat štábní šikovatel, který ho naučil základy jezdectví. Popler měl ke koním silný vztah, rozuměl si s nimi víc jak s lidmi,“ říká Petra Grimová, současná majitelka penzionu Jangelec, kde se kapitán Rudolf Popler narodil.
Po absolvování gymnázia musel Popler narukovat, ale dostal se k jezdectvu. Když se pluk přeměnil na devátý jezdecký pluk, Popler v něm působil. „Byl jezdecký obojživelník stejně jako mnoho dalších v té době. Popler se účastnil dvou olympijských her v parkurovém skákání.
V Paříži v roce 1924 obsadil 23. místo. Na olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928 soutěž v parkurovém skákání vyhrál Čech František Ventura, Popler ale v sedle Denka závod nedokončil a kvůli němu nebylo klasifikováno ani české družstvo,“ řekl ředitel vysokomýtského Regionálního muzea Jiří Junek.
Jak uvedl, Popler byl pověstný tím, že si vybíral těžko jezditelné koně. I jeho životní kůň Gyi Lovam! (v překladu Běž, koníčku!) byl komplikovaný. Jako hřebce ho Poplerovi přivezli z Maďarska coby nezvladatelného. „Nikdo ho nezvládal. Popler ho nechal vykastrovat a začal ho trénovat. Hned svůj první dostih v Karlových Varech vyhrál,“ řekla Grimová.
Jestliže se tradovalo, že Gyi Lovam byl tvrdohlavý, totéž platilo o Poplerovi. „V roce 1926 Popler poprvé zvítězil ve Velké pardubické. Spadl, nasedl, znovu spadl a nasedl a ještě zvítězil. To by nezvládl každý,“ řekl Junek.
Koňský duch z Poplerova rodiště na Jangelci nevymizel. Slavného Rudyho připomíná nejen stylový bar Popler, ve výbězích se i nyní pasou koně, které zde současní majitelé penzionu Jangelce chovají.
