V nedělní rozjížďce na račickém kanálu ještě nestačili na favorizované Iry, zlaté medailisty z olympiády v Tokiu. Jenže potom?
Suverénní představení. Pohlídaná vítězství.
Opanovali středeční čtvrtfinále, v němž porazili i italskou posádku, jež v Tokiu skončila třetí. Stejný pár pak zdolali i ve čtvrtečním semifinále a v sobotu se mohou těšit na souboj o medaile.
„Nemám moc slov, která bych k tomu pověděl,“ radoval se Vraštil. „Vždycky jsme byli spíše na pomezí béčka a áčka. Často nám to uteklo o fous nebo jsme na to prostě neměli. Teprve loni se nám začalo dařit, ať na olympijské kvalifikaci, na Evropě nebo na olympijských hrách.“
A v parádních výkonech pokračují i v Račicích.
Pochvalují si, jak do sebe nyní vše zapadá. Že se jim podařilo doplnit poslední dílek ke zdárnému složení skládačky.
Jednak za sebou mají podařenou přípravu. Jsou sebevědomí, plní motivace. Daří se jim držet ideální váhu.
Mistrovství světa ve veslování v Račicích: dvojskif lehkých vah Jiří Šimánek a Miroslav Vraštil se raduje.
„Právě ta je důležitá,“ povídá Vraštil. „Jezdit lehké váhy znamená, že máme ještě jednu disciplínu – váhu. Není jednoduché ji držet, ale nám se to tady daří.“
Při ranním vážení prý mají sedmdesát kilo. V průběhu dne pak maximálně o dvě kila víc. „Vše do sebe prostě zapadá. Proto nám to tak jede,“ pochvaluje si Šimánek. „Jsou to maličkosti. Když je ale přidáte, tak v cíli najednou najedete sekundu, kterou potřebujete.“
Když před Račicemi mluvili o svých cílech, říkali, že by se chtěli probojovat do finále A. To se jim podařilo. Ovšem nebyla by škoda takovou formu nezužitkovat a začít myslet třeba i na medaili?
„Mají hodně nabito,“ říká Ondřej Synek, dnes sportovní ředitel veslařského svazu. „Doufám, že jim to vydrží a – jak se říká – se z toho nepo a pojedou o medaili.“
Vraštil se Šimánkem mezi elitou. Na MS v Račicích je čeká finále |
Šimánek s Vraštilem si na roli favorizované posádky zatím zvykají. Velká medaile jim ještě chybí, byla by to premiéra.
„Furt se trochu necítím. Jsou tady Italové, Irové, největší špičky v našem sportu,“ líčí Šimánek. „Cítím, že to může klapnout, ale necítím se jako favorit. Italové mají tolik světových medailí, že finále může být úplně jiné. Mohou skvěle začít a jet tak celý závod. A my si nečuchneme. Irové jsou posledních pár let nedosažitelní.“
Boj o třetí místo ale vidí otevřeně. Předpovídají, že by o něj mohli zabojovat spolu se Švýcary.
„Celou sezonu jsem si na ně věřil. Nikdy se nám to zatím nepovedlo, tak uvidíme v sobotu,“ dodává Šimánek.
Pomoci by jim mohl i fakt, že už ty největší nervy mají za sebou. Tlak cítili hlavně před čtvrtfinále. V něm to bylo: všechno, nebo nic.
„Teď před semifinále to bylo už lepší,“ povídá Vraštil. „Neměli jsme den volna, takže nebyl čas, aby se nám to rozleželo v hlavě. Finále už je za odměnu, může se stát cokoliv. Pojedeme, jak nejlépe umíme. Může to být náš poslední závod, minimálně na měsíc pak odložíme vesla.“
 |
V pátek si dopřejí chvíle odpočinku. Plánují, že budou ležet na pokoji, sledovat seriály.
„Já jen přemýšlím, že bych jel do Prahy odvolit. Jsem tam autem za čtyřicet minut, takže to je dobré,“ plánuje Šimánek.
A v sobotu to pro ně vypukne. První finálová účast mezi elitními posádkami na mistrovství světa. Zaplněné domácí tribuny.
„Jsou elektrizující, ženou vás dopředu,“ povídá Synek.
Radit jim ale pětinásobný světový šampion neplánuje. „To nepřichází v úvahu. Teď je to na nich a na trenérovi,“ uvědomuje si Synek. „Je dobré, že vědí, že na to mají, a vezou se na euforii.“
Dosavadní výkony v Račicích to potvrzují.
