Byly to dva dny, které psaly atletickou historii.
Dva dny, které na olympijských hrách bezpochyby patřily atletice. Kvůli dvěma naprosto bezprecedentním světovým rekordům na 400 metrů překážek.
Nejprve 3. srpna Karsten Warholm zničil skoro 30letý rekord Kevina Younga a o den později olympijský stadion v Tokiu viděl rovněž nejkvalitnějších 400 m překážek v ženském podání.
Karsten Warholm a Sydney McLaughlinová
Američanka Sydney McLaughlinová vyhrála ve světovém rekordu 51,46 před krajankou Dalilah Muhammadovou, která byla o 12 setin pomalejší, ale také se dostala hluboko pod hranici bývalého historického maxima.
Expertka iDNES Premium Hejnová: Mäki mě nadchla! A Warholm? Šílený výkon |
„To bylo šílené,“ říká nyní Hejnová. „Já byla zrovna na dovolené na Mallorce a vždycky jsem si dala na mobilu upozornění, když jsem něco chtěla vidět. Zastavili jsme, když jsme jeli autem, a já se dívala v přímém přenosu. Přijde mi šílené, kam se to časově posunulo.“
Na dovolené byla proto, že do Tokia neodletěla, i když mohla.
Doma je to složitější
Její poslední start?
Loni 8. září na Zlaté tretře v Ostravě. Od té doby na sobě Hejnová neměla startovní číslo, od té doby nezávodila.
V letošní sezoně vůbec nevyběhla a už ani nevyběhne. Na start ji nepustila ta zpropadená achilovka, se kterou se už tolik let trápí. Přitom ještě na začátku roku při soustředění v Africe všechno vypadalo nadějně.
„Tam bylo všechno dobré. Teplo, třikrát týdně jsem ležela fyzioterapeutce Anitě na stole, zvládla jsem dvoufázové tréninky,“ líčila.
Zuzana Hejnová během tréninkového období v Jižní Africe
Jenže pak přijela do Česka, kde tropické teploty vyměnila za zimu. Zároveň přišla o tak častý kontakt s fyzioterapeutkou, kterou už ve svém věku prostě kvůli regeneraci potřebuje.
„Doma je to určitě složitější. Pořád někam dojíždíte, nemáte ty věci na stejném místě. V Jihoafrické republice se o mě Anita postará, tam přípravu zvládám bez problémů. Pokud se chci kvalitně připravit na sezonu, nevidím jiné místo, kam bych mohla odjet,“ říká.
Jenže je otázkou, jestli před příští sezonou Hejnová do Afriky opravdu odletí.
Expertka iDNES Premium Hejnová: Oštěpaři? Překvapili všechny, i sami sebe |
Kvůli neúčastí na olympiádě v Tokiu totiž přišla o část podpory, díky které si přípravu v teple mohla dovolit. Přitom vlastně stačilo, aby do Japonska odjela, jenže to ona nechtěla.
„Mohla jsem na hry jet, ale já se nechtěla jen zúčastnit. Ale kdybych odjela, na svazu bych dostala větší podporu než teď. Kdyby soutěž byla jednokolová, asi bych tam byla. Ale takhle by se mohlo stát, že bych postoupila z rozběhu a do semifinále bych nenastoupila, protože bych nemohla vůbec chodit. To jsem nechtěla,“ tvrdí.
Díky tomu se však nejspíš připravila o část podpory, která je pro ni po sportovní stránce výsostně důležitá. I tak Hejnová dál věří, že jí svaz spolu s Duklou vytvoří takové podmínky, že si Afriku i v nadcházející zimě bude moci dovolit.
„Věřím, že to klapne. Na Dukle mě podpořili, těší mě, že mi pořád věří, přestože jsem letos vůbec nevyběhla,“ říká.
Klušu bez bolesti
Hry v Tokiu pro ni přitom byly velkým cílem.
Svým způsobem vrcholem kariéry, vždyť právě tam se s běháním mohla rozloučit.
„Je škoda, že se olympiáda odložila, protože loni jsem byla připravená. Pak ze mě trochu spadla motivace a vracet se bylo složité,“ říká.
Naději na hry dlouho živila. I přes bolest se tak na jaře snažila trénovat, udržovat. Prostě proto, že dlouho věřila, že bolest odezní. Jenže tímto přístupem se naopak stav její achilovky nezlepšoval, až Hejnová musela nakonec přestat běhat.
Začala jezdit na kole, plavat a stav achilovky se postupně přece jen zlepšil.
„Teď už klušu bez bolesti, tak snad to tak půjde dál. Jinak už jsem vyzkoušela snad všechno na světě, ale na achilovku není jednotný recept. Chce to jen čas,“ líčí.
Toho má před příští sezonou pořád ještě dost. Rok 2022 nabízí pár vrcholů, na kterých by se ráda představila. Chtěla by zkusit halu, během léta pak pár týdnů dělí mistrovství světa v Eugene a mistrovství Evropy v Mnichově.
„A já se na léto připravím nejlépe, jak budu moct. Věřím, že se vše vrátí do normálu a já se rozloučím někde před plným stadionem,“ říká.
