Český výběr posadila do autobusu s nápisem Brazílie. Novináře zase poslala do Hlavy 22: „Tiskové středisko otevřeme, jakmile začneme vydávat akreditace. Ale ty zatím nejsou, technické problémy. Pardon.“ Bludný kruh zažil i český funkcionář, když měl kvůli blokovanému internetu dočasně nepřístupný e-mail a potřeboval kontakt na organizátory. Odpověď? „Číslo jsme vám poslali. Do mailu.“
Megaakce trpívají na „předporodní bolesti“, ale to, co bylo úvodní dny k vidění v Šanghaji, je porod po všechny zúčastněné. Historky o šlendriánu se kupí; kdyby někdo řídil šanghajské metro tak jako světový šampionát, zasukují se linky snad i na obrázku.
Což se týká i oficiálního hotelu: když v noblesním Ritz-Carltonu české výpravě oznámili, že list papíru lze vytisknout za 35 korun, přišla na řadu matematika. Dvanáct hráčů plus trenéři krát 25 stran přípravných informací na každý ze tří duelů ve skupině krát 35 korun... Češi si raději koupili vlastní tiskárnu.
MS basketbalistů 2019Vše o turnaji v Číně |
Což je obrovský kontrast k tomu, jak Čína pečuje třeba o tenis. Ne každý má rád místní jídlo, smog vás štípe do nosu a zákazy do mysli. Ale je fér uznat, že organizace bývá precizní a podmínky až rozmazlující. Že by proto, že se na akce ATP a WTA hvězdy rok co rok vracejí, zatímco basketbal je věcí jednorázovou?
V Šanghaji začali střílením vlastních košů. Za první povedený protiútok lze považovat to, že se na autobusu pro Satoranského a spol. postupně objevila aspoň česká vlaječka.
