Více než tříhodinovým stěhováním karavany z Pyrenejí na východ to v neděli začalo. Příští cíl: město Nimes.
Tedy jak pro koho. Tým Dimension Data s Romanem Kreuzigerem tam ani nedojel.
V ruletě, ve které organizátoři přidělují jednotlivým týmům ubytování na každý den, vyšel na stáje AG2R a Dimension Data hotel Golf De Montpellier Massane v Baillarues, nedaleko od Montpellieru. Odtud to mají do Nimes ještě 40 kilometrů.
V porovnání s ostatními tu však nacházejí pro druhý volný den svatý klid (pokud pomineme nikdy neumlkající cikády) i výhled do zeleně.
„O půl jedenácté jsme se jeli na hodinku a čtvrt projet, našlapali jsme nějakých 40 kilometrů, vrátili se, šli na oběd a teď to půjdu zalomit,“ sděluje v pondělí před třetí odpoledne Kreuziger.
Zato sportovní ředitelé si musí „šlofíka“ odpustit, vyrážejí do Nimes projet si autem trať 16. etapy. „Abychom věděli, co nás v úterý čeká.“
Tým Lotto Soudal ubytovali organizátoři pro změnu na opačné straně od Nimes, v hotelu La Bégude Saint-Pierre u majestátního starověkého mostu Pont du Gard.
Thomas de Gendt a Tim Wellens, parťáci na trati i na pokoji, shromáždí dosavadní puntíkaté trikoty nejlepšího vrchaře, které Wellens vybojoval, a stvoří z nich „pohoří puntíkatých vrcholů.“
Po tréninkové vyjížďce se pak všichni zastaví na hlavní třídě obce Remoulins na nezbytném kávovém dýchánku během volného dne.
Většině týmů nicméně byly přiřknuty hotely přímo v Nimes, seskupené pěkně u sebe v nákupní a ubytovací zóně u sjezdu z dálnice do Avignonu. Tady beton převládá nad zelení, na ulici přecházíte od jednoho týmového autobusu ke druhému, proplétáte se mezi mechaniky, auty, fanoušky, novináři.
Jde tak trochu o ubytování ve stylu „Přijela k nám pouť“.
Kvalita hotelů je rozdílná, ti šťastnější vyfasují bazén. Jezdci týmu Wanty Group do něj naskákají kolektivně, Elia Viviani z Quick-Stepu dokonce v dresu. Rtuť teploměru šplhá ke čtyřicítkám, vedro mučí.
Vivianiho týmový kolega a majitel mnoha žlutých trikotů a plyšových lvů Julian Alaphilippe vezme jednoho člena své lví smečky, dočasně utábořené za oknem autobusu Quick-Stepu, posadí ho na kolo a pokusí se jej vyslat na trénink místo sebe.
Peter Sagan z Bory možnost tréninkové vyjížďky zavrhne a prohlásí: „Rozjezdím se během úterní etapy.“
Jasper Stuyven z Treku se nechá zvěčnit v posteli a na Twitter k fotografii připíše: „Dobíjení baterií.“
Lennard Kämna ze Sunwebu, pozitivní překvapení nedělní etapy, vypočítává: „Volný den, to jsou média, přítelkyně, káva a relax.“ Za jeho kolegou Nikiasem Arndtem dorazí manželka, a tak Arndt oznamuje: „Na chvíli chce být má hlava pryč od cyklistiky.“ To Sörena Kragha Andersena nenavštíví manželka, nýbrž mentální kouč. „Popovídáme si,“ chystá se.
Jejich kolega a na začátku závodu i lídr týmu pro celkové pořadí Wilco Kelderman už tráví volný den doma. Sedmý muž z Gira 2014 a čtvrtý z Vuelty 2017 dal v neděli Tour sbohem.
„V posledních dnech se u něj stupňovaly bolesti zad,“ vysvětluje lékař týmu Anko Boelens. „Už nemohl tlačit do pedálů tak, jak byl zvyklý. Následky březnové zlomeniny krčních obratlů ze závodu Kolem Katalánska stále ovlivňují Wilkovo tělo. Nechceme raději nic podcenit. Než aby tu jel přes limit, raději ať podstoupí další léčbu.“
Co na to může Kelderman říci? „Je obrovské zklamání takhle opouštět závod, ale mé tělo nereaguje, jak bych si představoval.“
Těla dalších aktérů závodu jsou sice vyčerpaná rovněž, musí se však vypořádat s náloží závěrečných šesti etap, včetně tří dnů v řídkém alpském vzduchu nad hranicí 2000 metrů.
Volný den znamená zároveň i seriál tiskových konferencí a setkání s jezdci. Stačí přecházet z hotelu do hotelu a naslouchat - někdy doslova s nastraženýma ušima, protože Dave Brailsford, šéf týmu Ineos, jakoby s každým dalším ročníkem Tour víc šeptal, než aby mluvil nahlas. A reproduktory do sálu hotelu C’Suites nikdo nenainstaloval.
Geraint Thomas, když se posléze ocitne uprostřed chumlu reportérů, hovoří naštěstí pořádně nahlas a velšskou angličtinou říká: „Čím blíže budeme Paříži, tím důležitější bude, abychom spolu na trati co nejlépe komunikovali, jak se kdo z nás cítí. Hlavní je vybojovat žlutý dres pro tým.“
Což by mohli dokázat on i Egan Bernal.
Ale počkejte, to není všechno.
„Vím, že jsem dokázal vyhrát loni a vím, že jsem schopný předvádět vyrovnané výkony po celé tři týdny,“ přidá obhájce titulu. „A když to bude zapotřebí, mohu požádat o pomoc i Egana.“
Aha, že by to s dvojitým plánem A u Ineosu nebylo zase až tak jasné? Bernal Thomasova slova víceméně potvrzuje: „Primárním lídrem je stále G (Geraint). My ostatní budeme stát za ním.“
A mnozí soupeři proti nim.
Marc Madiot, manažer stáje Groupama-FdJ, vítá reportéry v Grand Hotel de Nimes společně s Thibautem Pinotem a s poznámkou: „Vás tady najednou je.“ Čím úspěšnější lídr týmu, tím větší zájem. Když však reportérka New York Times požádá Madiota o rozhovor v angličtině, zakroutí manažer hlavou: „Ach ne, angličtina ne.“ Vzápětí, snad aby si anglofonní novináře aspoň trochu udobřil, prohlásí: „Ale jsem velkým fanouškem FC Liverpool.“
Pinot pronáší slova, která nyní v pelotonu Tour od málokoho uslyšíte: „Tři alpské etapy budou opravdu nádherné. Tvrdé, ale nádherné. Nejtvrdší bude asi už ta čtvrteční přes Galibier. Když se budu cítit dobře, zase zaútočím, aniž bych kalkuloval. Jsem tady, abych získával čas.“
Julian Alaphilippe je tu, aby čas bránil. Lépe řečeno, aby bránil svůj náskok, který má na špici pořadí Tour.
„Dám do toho všechno až do samého konce,“ slibuje na tiskové konferenci Quick-Stepu, po které belgická stáj dodrží svoji tradici z volných dnů na Tour a pořádá mušlovou party pro fanoušky.
Ti francouzští vyhlížejí svého vítěze Tour, už 34 let jeho příjezd očekávají. Alaphilippe si také prozkoumá profily alpských etap - a slovo „nádherné“ k jejich definici rozhodně nepoužije.
„Závěrečné sobotní stoupání do Val Thorens vypadá hrůzostrašně,“ usoudí. „Když se podívám na vše, co nás v Alpách čeká, říkám si, že můj žlutý trikot visí na vlásku.“
Že se mu fanoušci pokusí dodat energii, kterou bude tolik potřebovat, není třeba pochybovat. „Jejich fantastické povzbuzování mně i Julianovi dává křídla,“ ujistí Pinot. „Je to stejné jako na fotbalovém stadionu. Vždycky si připadáte silnější, když hrajete na domácím hřišti.“
Tým Movistar na takovém hřišti není a momentálně nemá ani příliš pročištěný vzduch v kabině. Možná proto pořádají Nairo Quintana a Mikel Landa své tiskové konference odděleně.
Kolumbijec se obhajuje z nařčení některých členů týmu (Alejandra Valverdeho a spol.), že při zběsilém útoku Movistaru v tourmaletské etapě neřekl svým kolegům pravdu o tom, jak se ve skutečnosti cítí.
„Při stoupání na Soulor jsem jim několikrát říkal: Klidněji, klidněji, klidněji, když Andrey Amador nasadil tak ostré tempo, protože jsem si procházel složitými chvílemi. Pád v 10. etapě mě ovlivnil více, než jsem myslel,“ vykládá Quintana. „Ale Mikel jel tehdy dobře a tým chtěl utahat další soupeře.“
Quintana po oba víkendové dny strádal a ztrácel, a tak se nyní vzdává postu jednoho z lídrů. „Odteď budu pracovat pro Mikela. Zatím jsme nebyli dostatečně odměněni za práci, kterou jsme tu odvedli.“
Landa tu odměnu chce. Chce po čtyřech letech opět stát na stupních vítězů Grand Tour, které mu od té doby dvakrát těsně unikly. „Budu se rvát o každou sekundu,“ ujišťuje Bask.
Nastává čas opět závodit.
Kolem Nimes, do Gapu, v Alpách a na samém konci u Vítězného oblouku.
Christian Prudhomme, ředitel Tour, hrdě hledí na své dítko, na dosud nejdramatičtější a nejatraktivnější Tour pod jeho vedením.
„Říkali o Tour, že je moc předvídatelná,“ připomene pan ředitel. „A podívejte se letos. Máme útoky každý den. Máme překvapení každý den. Máme velký závod. Jsem šťastný. A věřím, že také třetí týden bude stejně dobrý jako ty dva předchozí.“