Jen pár úderů často rozhoduje o milionech, o slávě, o splněných snech. K cílům se někdy kráčí i nemilosrdnými prostředky, přesto tenhle dotaz Juana Martína del Potra vyloženě rozladil.
Reportérovi magazínu GQ loni při jeho souboji s Milosem Raonicem soupeřův kouč Goran Ivaniševič líčil: „Chová se, jako by byl zraněný. Tahá nohy. Ale on je v tomhle mistr. Proti Milosovi už to udělal.“
Jinými slovy: snažil se prý soka zmást, ukolébat, zajistit si výhodu.
Argentinec kroutil hlavou, tvář mu zkřivil nesouhlas. „Nikdy jsem nic takového neudělal. Každý den musím absolvovat dvě až tři hodiny cvičení, abych vůbec mohl vstoupit na kurt. Mé tělo je opotřebované. Pro ostatní je těžké to pochopit, když si nikdo neprošel tím, čím já.“
Tenisová hvězda si nestěžovala, jen konstatovala. Těch comebacků, co už má za sebou! Nyní se dobrotivý obr vrací znovu. A opět s vírou.
V mysli jsem měl šeredné věci
Del Potro byl i ve zmíněném rozhovoru sám sobě prorokem. „Už ze svého těla nemám strach,“ povídal smířeně. Nikoli však bez obav: „Jsem unavený. Zůstat celý rok zdravý, to je největší výzva.“ Za pár týdnů si zlomil čéšku!
Křehký titán z města Tandil byl přitom zrovna v životním laufu. Slavil v Acapulku i na megaakci v Indian Wells.
V Paříži hrál semifinále, v Londýně čtvrtfinále, v New Yorku finále - svůj první grandslamový duel o titul od chvíle, kdy jako dvacetiletý drzoun právě na US Open nakráčel na kurt, rozbil Rogera Federera a zrodila se nová hvězda, nový miláček.
Tentokrát sice podlehl Novaku Djokovičovi, ale i tak se mu dařilo skvěle. Byl třetí na světě, na svém maximu. Jeho křížová cesta mu však vystavila další stopku. Nemilosrdnou. A výhrůžnou.
„Honily se mi v mysli šeredné věci,“ popisuje nyní. „Myslel jsem, že to je konec života.“
Juan Martín del Potro (vpravo) gratuluje Novaku Djokovičovi z triumfu na US Open.
Patrně nejpopulárnější hráč okruhu ATP je po čtyřech měsících zase zpět v akci. Na turnaji v Delray Beach se uvedl vítězstvím 6:3, 7:5 nad Japoncem Nišiokou a úlevně si odfoukl: „Těžké první kolo.“
Výsledek ale v téhle chvíli nebyl nejdůležitější. „Vím, že to bude chtít čas, než si zase začnu věřit. Nikdy bych nečekal, že se loni, ve svých 29 letech, dostanu tak vysoko. Pak přišlo další zranění, ale takový už je můj život. Tuto sezonu chci hlavně zůstat zdravý. A překvapovat sám sebe.“
Delpo je nejlepší, že?
Podobná slova se už roky ozývají jako ozvěna; kdyby si je Del Potro nahrál na diktafon, může je novinářům pouštět znovu a znovu.
Zazářil - a hned ztratil rok kvůli operovanému zápěstí. Pak mu museli vyspravit i to druhé. Nahlodávaly ho deprese: „Přijel jsem do Tandilu a řekl si, že už toho mám dost. Začal jsem dumat, co bych mohl dělat kromě tenisu... Nic. Nic!“
Překousl tedy i další více či méně vážné bolístky. Fanoušci se naučili milovat jeho zábavný tenis i duši chlapíka, co běží proti zdi vlastního zdraví. „Delpo je nejlepší, ne?“ mrknul na reportéra GQ sám Roger Federer. „Pokaždé se mě zeptá: Jak se máš? Ale ne jen tak z povinnosti, on je starostlivý, vaše odpověď ho vážně zajímá. A taky si uvědomuje svoji zodpovědnost vůči fanouškům.“
Jejich duely bývají zvláštní tím, že obecenstvo nestraní legendě RF, ale borci z Jižní Ameriky: „A na to Roger není zvyklý. Já z lidí čerpám veškerou energii. Rvu se pro ně.“
Rafael Nadal (vpravo) musel kvůli silným bolestem vzdát semifinále US Open.
Tleskat se mu tak rozhodně bude při návratu v Delray Beach. Fanoušci a fanynky budou následně poctivě svírat palce také v Indian Wells, kde obhajuje tisíc bodů, a když selže, hrozí mu pád žebříčkem.
Pády bolí, ale Del Potro se dávno naučil, že je lze využít i jinak: zvednout se - a bít se dál. Jako teď.
