Půjde o pátý tým Kreuzigerovy profesionální kariéry po Liquigasu, Astaně, Tinkoffu a Mitcheltonu-Scott. Smlouvu podepsal na dva roky, tedy do konce sezony 2020.
Co jej k tomuto rozhodnutí vedlo a jak by mělo změnit jeho pozici v pelotonu objasňuje v rozhovoru pro iDNES.cz a MF DNES.
Na jaře jste tvrdil, že byste rád zůstal v Mitcheltonu-Scott. Proč k tomu nakonec nedošlo?
Oni by mě chtěli i nadále. Ale přišla nabídka od Dimension Data, která pro mě znamená další posun v kariéře, opravdu velkou výzvu a nový sportovní impulz. S Mitcheltonem se rozcházíme v dobrém. Ve zbytku roku 2018 pro tým udělám maximum.
Co tedy rozhodlo pro Dimension Data?
Především to, že chtěli, abych se od domestikování vrátil k tomu, co jsem dělal i dřív a jezdil zase víc na sebe.
Kde všude?
Hlavně v ardenských klasikách, ale i v menších etapácích. Posilou Dimension Data bude i Dán Valgren (někdejší kolega v týmu Tinkoff, spolubydlící na Tour a letošní vítěz Amstel Gold Race), který také přestupuje do Dimension Data a společně s Boassonem Hagenem by se měl zaměřit na kostkové klasiky a pak i na Amstel, ale na Lutychu i jiných závodech by měl naopak být k ruce mě.
Roman Kreuziger během závodu Lutych-Bastogne-Lutych.
A jaká má být vaše role v etapových závodech?
Pro ně jsou lídry týmu stejně jako pro závody Grand Tour především Jihoafričan Meintjes a pak mladá naděje O’Connor, kteří však svoji výkonnost musí ještě potvrdit, protože není ještě stabilní. Jde o jihoafrický tým a Jihoafričanovi Meintjesovi hodně věří, hlavně do let 2019 a 2020, ale zároveň také chtějí mít body a postupovat výš v rankingu, takže musí trochu změnit i svůj dosavadní přístup k závodům. To je i důvod, proč dělají tyhle nákupy. A těch by mělo být ještě víc. Myslím, že ještě neoznámili všechny přestupy. Ale na etapáky už nikoho dalšího brát nemají. Rolf Aldag, hlavní sportovní ředitel týmu, by byl rád, abych na těch kratších zkusil jako lídr zase jednou bojovat o přední příčky a zůstávat v popředí až do závěru závodů.
Na což jste kývl.
Ano. Možná jsem se unáhlil, když jsem byl s Albertem Contadorem v Tinkoffu, že jsem se tam až příliš vžil do role domestikování a mentorství. Což neznamená, že bych už nechtěl být mentorem, budu jím ve své plzeňské cyklistické akademii, nebo třeba i po boku Meintjese a O’Connora. Ale myslím si, že ještě pořád nejsem starý, a tak chci vyzkoušet tým, v němž budu mít větší prostor i pro sebe.
S takovými plány ovšem sám na sebe opět naložíte i větší tlak.
Já vím. Ale oni mi řekli, že mě berou jako zkušeného závodníka. Očekávají, že to budu dělat uvolněně a tak, aby mě to bavilo. Prostě se pokusím zase vyhrát nějaký menší etapák, nebo etapu, což jsem dělal kdysi a v posledních letech trochu zapomínal.
Mohl byste po letech být opět i lídrem na Grand Tour?
To neříkám. Na tento post mají Meintjese. Ale šance, že bych mohl být i na Grand Tour jeho zálohou, určitě je. Asi nebudu chtít jet Giro, protože v květnu trpím alergiemi, budu se směřovat spíš k Tour nebo Vueltě, což je i lepší kombinace s Ardenami.
Mezi kolika nabídkami jste před podpisem nové smlouvy vybíral?
Ze čtyř stájí.
Dlouho jste se rozmýšlel, než u vás vyhrál tým Dimension Data?
Řešil jsem to během Tour. Měl jsem na stole ty různé nabídky a srovnával plusy a mínusy, právě i z toho hlediska, ve kterém týmu bych mohl dostat větší prostor. Pro Dimension Data rozhodlo také to, že jezdí na kvalitním materiálu, a navíc se mi líbil i jejich charitativní projekt.
Kola pro chudé africké děti?
Přesně tak. Vydělávají i peníze na to, aby se mohly děti v Africe rychleji přesouvat do vzdálených škol, k doktorovi nebo kamkoliv. To je něco, čeho budu rád součástí, protože cyklistika mi hodně dává a já se snažím jí to vracet. Pomýšlíme poměrně vysoko s mojí akademií a tohle je určitě také hezký nápad, který se budu snažit podporovat a rozšiřovat mezi další veřejnost.
Při jednání vám pomohly výkony, které jste letos předvedl v Ardenách?
Určitě bylo dobré, že sportovní ředitelé viděli, jaké výkony jsem letos podával v celém úvodu sezony, ať už na Paříž - Nice, nebo hlavně v Ardenách. I když na Giru potom nebyly takové, jaké bych čekal.
Roman Kreuziger v časovce na Giro d'Italia
Jde o tým, kde závodí Mark Cavendish, na němž vždy stavěli svoji nominaci na Tour. Tam vyžadoval i svůj rozjížděcí sprinterský vlak. Nemůže to zkomplikovat vaše zájmy?
Není ještě řečeno, jestli Mark v Dimension Data zůstane. Ale žádný handicap to pro mě nebude, já s Meintjesem bychom neměli mít problém, abychom na Tour byli.
Co vás čeká nyní ve zbytku sezony ještě v dresu Mitcheltonu - Scott? Pojedete Vueltu?
Nepojedu. Směřují přípravu ke kopcovitému mistrovství světa v Innsbrucku, tak jsem ji i nastavil s trenéry a se sportovním ředitelem Mattem Whitem. Byl jsem v širší nominaci na Vueltu, ale řekl jsem Mattovi, že ji kvůli Innsbrucku nechci jet, a on mi vyšel vstříc.
Proč se vám na ni nechtělo?
Protože její začátek je v Malaze v Andalusii, kde bude strašné vedro, a pak následuje přesun do Baskicka, kde zase naopak může být na severu i extrémně hnusně, což by nebylo úplně ideální. Preferuji radši startovat na jednorázových závodech World Tour, které budou intenzivní, a mezi nimi budu mít i čas na kvalitní trénink za motorkou nebo v kopcích, abych se na mistrovství připravil, jak bude potřeba.
Kde tedy konkrétně budete startovat?
Možná už příští neděli v Hamburku, to nyní řešíme, jestli si dát do programu ještě jeden rychlý závod nebo ne. Pak mě čeká Bretagne Classic ve Francii, kde už bych chtěl zkusit jít do úniku nebo pracovat pro tým. A potom se chci na dvou jednorázovkách v Kanadě v Quebeku a Montrealu dostat už na nějakých 85 až 90 procent kondice. Po nich pořád zbývají tři týdny do mistrovství světa a bude čas formu doladit. Ale rozhodně bych už v Kanadě byl rád, aby se mi tam povedl dobrý výsledek, nebo abych se cítil v závodě dobře a věděl, že by forma měla kulminovat 30. září v Innsbrucku a následně třeba i při klasice Kolem Lombardie.
Závod Kolem Polska byl po delší pauze vyloženě na rozjetí?
Na něm mělo tělo dostat po přípravě zase trochu šok, šlo pro mě po delší době zase o první vyšší závodní intenzity. Všichni si mysleli, že první tři etapy tam budou v klidu, ale hodně se v nich závodilo, takže tělo opravdu dostalo zabrat. V poslední etapách jsem se potom už cítil o něco lépe. Výsledkově samozřejmě nemohu být spokojený, ale šlo mi o dlouhodobé hledisko, abych se směrem k Innsbrucku postupně rozjížděl a všechno mělo hlavu a patu.
Když se ohlédnete za dvěma lety v Mitcheltonu-Scott, na co budete nejraději vzpomínat?
Na dobrou partu, jak personálu, tak jezdců z týmu. Konečně jsem se tu naučil obstojně i anglicky, což byla pro mě dobrá škola. Věřím, že ty dva roky byly přínosem pro mě i pro ně. Jel jsem s nimi dvě Grand Tour, které nedopadly úplně podle mých představ, ale co se týče Arden, tam jsem na tom byl vždy dobře a letos si je vyloženě užíval. A stále ještě není tahle sezona u konce. Doufám, že se mi v ní ještě něco povede, abych spolupráci s nimi ukončil úspěšně.
