Devine při své nominaci vyloučil hráče z amerických týmů pro mistrovství světa. A taky reprezentanti na olympiádě v Aténách 2004 u něj nepochodili. Vždyť si připsali několik proher a z Řecka si ostudně odváželi pouze bronz.
Do sestavy nejsou hráči dosazováni za celou svou kariéru či za své vrcholné výkony, avšak ve formě, v jaké se nacházeli na jednotlivých olympijských turnajích.
Takhle Dan Devine vybral.
Základní pětka:
Magic Johnson (Barcelona 1992). Kostra týmu se obešla bez experimentu. Na místo dirigenta byl dosazen legendární Magic. Přestože v Barceloně už byl na konci kariéry, krátce před 33. narozeninami, a několik měsíců před tím šokoval svět oznámením, že je HIV pozitivní.
Michael Jordan (Barcelona 1992). Jordanovi bylo v Barceloně čerstvých 28 a šestkrát za sebou vládl střelcům NBA. Dvakrát s Chicagem nejslavnější soutěž ovládl. Nejlepší hráč historie v nejlepší formě.
Michael Jordan během utkání amerického Dream Teamu v Barceloně 1992
LeBron James (Londýn 2012). Také sázka na LeBrona Jamese patří mezi zjevné. Na výběr byl ten devatenáctiletý z Atén, třiadvacetiletý z Pekingu a sedmadvacetiletý z Londýna. Přednost dostal ten poslední, čerstvý šampion NBA s Miami.
Kevin Durant (Rio 2016). Post menšího pivota zastal poněkud netradičně Kevin Durant. Jeden z nejlepších střelců historie v Brazílii proměnil 58 procent svých trojkových pokusů a překonal i své předchozí výkony z Londýna.
David Robinson (Atlanta 1996). Z velké tlačenice na pozici klasického pivota vyšel nejlépe dlouholetý pilíř San Antonia. Ten se v Atlantě podle Devinea ocitl na vrcholu svých sil a pozici si vybojoval 28 body ve finále se Srbskem a Černou Horou.
Náhradníci:
Gary Payton (Atlanta 1996). Slovutný rozehrávač si místo mezi ideální dvanáctkou získal hlavně za svou defenzivní práci. V Atlantě mu bylo 28 let a čerstvě se těšil z trofeje pro nejlepšího obranáře NBA.
Chris Paul (Peking 2008). Tehdy třiadvacetiletý mladík měl za sebou třetí sezonu v NBA, ve které panoval ve statistikách asistencí i zisků a v hlasování o nejužitečnějšího hráče ligy obsadil druhou pozici.
Scottie Pippen (Barcelona 1992). A znovu vynikající obránce. Jordanův parťák v pětadvaceti fyzicky dominoval, navíc se 47 asistencemi vládl Dream Teamu nejen v Barceloně, jeho výkon zatím nikdo z amerických nástupců nepřekonal.
Americký rozehrávač Chris Paul zakončuje proti litevskému pivotu Jonasu Valančiunasovi.
Dwyane Wade (Peking 2008). Přicházejí patrně dvě nejkontroverznější nominace. Miamský vůdce Wade byl na hrách v Číně zdravý a podle toho jeho výkony také vypadaly.
Carmelo Anthony (Londýn 2012). V Londýně byl tehdy osmadvacetiletý křídelník ve skvělé střelecké pohodě, Nigérii nasázel rekordních 37 bodů (z pole trefil 13 z 16 pokusů). Prý pro něj hovoří i celková sbírka tří zlatých a jedné bronzové.
Charles Barkley (Barcelona 1992). Barcelona = Barkley. Tehdy devětadvacetiletému pivotu, který nenarostl ani do dvou metrů, turnaj turnajů prostě sedl. Právě Sir Charles byl nejlepším střelcem původního Dream Teamu, průměru 18 bodů na utkání docílil zásluhou 71,1procentního zakončení z pole.
Shaquille O’Neal (Atlanta 1996). Ve čtyřiadvaceti letech ještě neměl problémy s fyzickou kondicí. A ač ho vrchol klubové kariéry teprve čekal, už tehdy dominoval.
Na koho se nedostalo:
Kobe Bryant (Peking 2008). Nemožné opominutí? A přece přednost dostal Wade, přestože třicetiletý Bryant v pekingském finále patřil mezi klíčové postavy.
Patrick Ewing (Barcelona 1992). Neprošel přes Robinsona a O’Neala.
Hakeem Olajuwon (Atlanta 1996). Platí o něm totéž co o Ewingovi. V Atlantě byl zkrátka až ten třetí.
Karl Malone (Barcelona 1992/Atlanta 1996). Do elitního týmu ho přes sebe nepustil Barkley a větší střelecké kvality Duranta.
Kevin Garnett (Sydney 2000). Na muže, který předběhl basketbalovou dobu, se při volence zapomnělo. V Austrálii mu však bylo teprve 24 let.
Vince Carter (Sydney 2000). Také autor ikonické smeče z australské olympiády má smůlu.
Jason Kidd (Sydney 2000/Peking 2008). V Sydney ještě nebyl zcela na vrcholu a v Pekingu už za zenitem.
Russell Westbrook (vpravo) z týmu basketbalistů USA takto prolétl kolem rozhozeného Patricka Millse z Austrálie.
Tim Duncan (Atény 2004). O naděje na nominaci ho obral pouhý bronz z Řecka.
Allen Iverson (Atény 2004). Zlato chybí také další legendě NBA, jež vládla v první dekádě 21. století.
Russell Westbrook (Londýn 2012). Ve třiadvaceti letech se vydal pro své první olympijské zlato. V Riu, kde si mohl nominaci vysloužit, ale chyběl. Tak třeba po Tokiu 2020.
