Při své premiéře na nejtěžší a nejslavnější světové soutěži dojel dvacátý. V hodnocení třídy RC2, která zahrnuje modely R5, mu patřila desátá příčka.
„Když poznáte, jak to chodí ve výškách, chcete tam zůstat,“ pokračoval Bisaha ve svém příměru. „Mistrovství světa je opravdu náročné, sáhnete si na dno. Ale rád bych se tam vrátil.“
Okamžitě po svém příjezdu do alpského města Gap, v jehož okolí se uskutečnila většina rychlostních zkoušek, poznal, jak těžká výzva ho čeká. S tuzemským šampionátem se to vůbec nedá srovnat.
„Pokud nejste připravení na sto deset procent, nezvládnete to. Je to očistec, který jsem si předtím nedokázal představit,“ přiznal Bisaha, jenž závodil s Fordem Fiesta R5 s navigátorem Jiřím Hovorkou. „Začíná se trénovat brzy ráno, končí se v šest večer. K tomu připočítejte dlouhé přejezdy zpátky do centra soutěže nebo na hotel. Kvůli tomu jsme málo spali, což nám bralo dost elánu.“
Od začátku se soustředil na to, aby dorazil až na cílovou rampu u knížecího paláce v Monaku. Toto slavnostní zakončení, stejně jako start u proslulého kasina, patří mezi „drobnosti“, které soutěži dávají punc výjimečnosti.
„Jsme hrdí na to, že jsme dojeli až k paláci,“ libuje si.
Hned po prvním testu se usadil ve třetí desítce a výsledek postupně vylepšoval. Během druhé etapy se dokonce přetahoval s někdejším továrním jezdcem Peugeotu, Fordu a Mitsubishi Francoisem Delecourem, který v Monte Carlu poprvé startoval už v roce 1984.
„Byl velice fajn, nasmáli jsme se spolu,“ popsal Bisaha setkání s ikonou soutěžního sportu. „Bohužel po druhé etapě odstoupil. Ani nevíme proč. V servisu se sbalili a odjeli pryč.“ S umístěním je Bisaha pochopitelně spokojený. I proto, že jel na hranici svých možností. Až na jednu výjimku v šestém testu dokázal vůz udržet na silnici.
„Je těžké najít správné tempo. A taky musíte hodně předvídat, protože podmínky se rychle mění,“ upozornil. „Špička na asfaltu letí neskutečným způsobem. Ale do toho se pustíte na sníh a led, musíte totálně změnit jízdu. Na ledu přitom auto nechce ani zatáčet, ani brzdit.“ K solidnímu výsledku mu pomohly také rady ledových špionů Jaromíra Tarabuse a Jakuba Wagnera. Využil je přitom poprvé v kariéře.
„Odvedli stoprocentní výkon. Kde napsali led, tam byl. Kde ho z rozpisu vymazali, tam nebyl,“ ocenil je.
Úplně ho pohltila atmosféra soutěže. Rallye Monte Carlo vždy sledují špalíry diváků, kteří stojí nejenom na rychlostních zkouškách, ale také na běžných silnicích.
„Když vidíte, jak lidé stojí zavěšení jako kamzíci na skalách a při tom tleskají a mávají vám, dostane vás to,“ podotkl. „I na přejezdech je spousta lidí. Celou dobu jsem měl pocit, že jsme na rychlostce.“
