A tak se nejlepší biatlonistka Světového poháru stranou od hlavního vchodu vrhá na kovovou bariéru a přelézá ji, zatímco tři policisté utíkají za ní a smějící se ženu se snaží stáhnout za nohy zpět.
„Já myslela, že mi snad roztrhnou kombinézu,“ vykládá Soukalová později.
Vítězem je, stejně jako na pohárovém kolbišti, 26letá Češka.
Byl to v neděli bizarní konec dlouhé sezony. Než se odehrála popsaná scénka, prudký vichr nejprve způsobil odklad závěrečného hromadného klání žen. A když na střelnici padl jako podťatý obří stožár s umělým osvětlením, bylo definitivně po závodech. Soukalová, od soboty jistá majitelka velkého glóbu, získala bez dalšího boje svůj už třetí malý glóbus za prvenství v klasifikaci závodů s hromadným startem.
Tenhle sloup, který se ve vichru zřítil na střelnici, za to mohl. Žádný další závod v Chanty Mansijsku, vážení. pic.twitter.com/PAziqIAKxW
Vyrazili jsme poté za ní na rozhovor do hotelu Na sedmi pahorcích, vzdáleného 500 metrů od areálu. Jenže když jsme se vraceli zpět do areálu, vyrostla najednou mezi hotelem a závodištěm neprostupná hráz policistů.
„Dovnitř vás už nepustíme.“
„Proč? Máme v tiskovém středisku všechny věci, rozepsané články. Jsou tam další kolegové.“
„Nelze. Příkaz. Opustili jste koridor. Nikdo zpět dovnitř nesmí,“ zůstávali policisté neoblomní.
Marné bylo přesvědčování. Intervenovali jsme po telefonu u komunikačního ředitele biatlonové unie IBU Peera Langeho, ten pro nás vyslal pracovnice tiskového střediska. Jenže také ty byly na muže v maskáčích krátké.
„Zabraňujete nám v práci,“ říkal jsem policistům.
„Naší prací je zadržet vás tady.“
Důvod? „Padlý stožár, odklízí se.“
„Ale střelnice je přece úplně jinde než tiskové středisko.“
Odpověď? Jen mlčení. Nezájem. Rozkaz je v Rusku svatý. Před bariérou se hromadily švýcarské biatlonistky, francouzští i ruští trenéři. Půl hodiny jsme tu mrzli. Po další intervenci u Peera Langeho přišla esemeskou odpověď: „Příkaz pro policisty k vašemu vpuštění do areálu je v procesu.“
Teprve ruský šéf organizačního výboru nám vymohl návrat do tiskového střediska. „A ještě máme povolení provést dovnitř Gabrielu Soukalovou kvůli fotografování,“ oznámily nám ženy z tiskového oddělení.
Telefonoval jsem jí to na hotel.
„Jo, ale na recepci jsou tady davy fanoušků, musím se jimi probít,“ sdělovala. Vtrhnutí fanoušků do hotelového přízemí paradoxně nikdo z policistů nezamezil, patrně byli všichni odveleni k ochraně bariéry.
Soukalová si nakonec usmyslela, že to vyřeší po svém. Vyšla zadním východem, načež absolvovala už popsaný přeskok bariéry a úprk před strážci pořádku.
Vzápětí se s ním pochlubila i fotografům. „Slyšeli jste to? Gabriela utekla ruským policajtům. No, to je zase historka,“ halasil Christian Manzoni, oficiální fotograf biatlonové unie.
Finále v Chanty-Mansijsku bylo ostře střeženou akcí. Zbraně putovaly v cargu, zapečetěném v Oslu, z letiště přímo do hlídaných boxů v areálu. Na jediných dvou přístupových silnicích do města (více jich sem vážně nevede) vznikla kontrolní policejní stanoviště.
„Ta jsou tu vždy?“ ptali jsme se.
„Ne, jen kvůli biatlonu,“ odpovídal náš řidič Miša.
V centru jinak velmi pohledného města, u tanku T-34, dlouhou alej lemovala i výstava fotografií k 85 letům zdejší autonomní oblasti Jugra. Technik pracuje na ropném vrtu. Učitel vykládá látku. Kuchařka připravuje oběd. A všichni dohromady udělají moc. Ústřední motto zní: „Práce je oslavou člověka.“
Práce biatlonistů v sezoně právě končila. Soukalová ji odvedla skvěle. Oslavila český sport a vlastně ani zátarasy ji nakonec nezastavily.
KRÁLOVNA BIATLONOVÉ ZIMY. Česká závodnice Gabriela Soukalová s velkým křišťálovým glóbem
„Jen nevím, jak ty glóby poberu. Vždyť jeden malý váží tak šest kil, je těžší než malorážka. A co potom ten velký. A budu mít nadváhu,“ dumala.
Což však už byl ten úplně nejmenší problém, s nímž se na Sibiři musela potýkat.
