Lubomír Růžička je poutavý řečník s darem udělat si legraci sám ze sebe, třeba takto: „Nejtěžší to má moje přítelkyně. Něco mi říká, ale mně zrovna v hlavě běží, jak bychom mohli bránit nějaký systém. A ona se jen podívá a řekne: Zase oranžový míč?“
Lubomír Růžička je zároveň asistentem kouče basketbalistů zodpovědným za scouting soupeřů a i díky němu to Česku s „oranžovým míčem“ jde zatím tak dobře, že dnes od 18.30 hraje proti Srbsku čtvrtfinále mistrovství Evropy.
Ale to ještě daleko, zatím sedíme na kožených sedačkách v místnosti, kde se úspěch rodí. Růžička zapíná projektor, propojuje počítač a ukazuje, jak vypadá špičkový basketbal 21. století. Upřímně – pro laika to není zrovna lehké vstřebat; potíže to jsou někdy podobné, jaké následně zažívají čeští soupeři, když se Růžičkova příprava vydaří.
Dobrá příprava = do 17 minut
Být basketbalovým reprezentantem, dostanu hned ve dveřích „scouting report“ – papír se základní charakteristikou soupeře – a možná si i sednu dopředu, viz žertéř Růžička: „Tam sedí dědkové, mají horší zrak.“
Pak legrace končí. „Vždycky je ticho,“ říká 29letý Růžička, který u videa završuje práci trenérského štábu (dalšího asistenta Pavla Beneše a kouče Ronena Ginzburga).
A dává nahlédnout na papír připomínající složité matematické úlohy: na dvoustraně nachystané pro vítězné osmifinále proti Chorvatsku je dohromady 13 herních systémů soupeře, každý s pěti variantami zakončení! „Hráčům vybereme jen pět nejčastějších,“ dodává.
Asistent trenéra českých basketbalistů Lubomír Růžička u videa.
Tady se hodí odbočka. Do místnosti v týmovém hotelu ve francouzském Roubaix se Růžička dostal takto: nejprve basketbal hrál, po zranění začal trénovat děti, pak jako asistent u mužů začal se scoutingem. A naučil se jednu věc: „Kluky nesmíme zahltit. Sám jsem se někdy soustředil víc na soupeře než na vlastní tým – a naše hra pak hořela.“
Proto tedy „jen“ 5 systémů místo 13. „Je vědecky dokázáno, že lidský mozek se dokáže soustředit jen 17 minut, pak začne vypouštět,“ říká a vzpomíná na konferenci, kde se dozvěděl, že i kvůli tomuto faktu trvají porady Manchesteru United prý vždy maximálně čtvrt hodiny.
Dopřejí si Češi další tanec?
Cíl práce je jasný: „Co nejvíc to soupeři stěžovat, co nejvíce jej dostávat do nekomfortních situací.“
Nepsané pravidlo basketbalu zní, že dobrý scouting zajistí 8 až 10 bodů navíc. Nikoli zadarmo. Jeden soupeř, to je... „Tři zápasy po hodině a půl u televize, pak než to rozeberete a rozepíšete. Takže tak deset hodin. Po nocích,“ dodává.
Ve skupině proto naspal 20 hodin za pět dnů, ale nestěžuje si; zaprvé jej práce baví – a navíc vidí výsledky. Třeba když Chorvati po prohře o 21 bodů hořce říkali, že Češi přečetli skoro každou jejich akci.
Dostat se až sem, to chce i roky sbírání dat na specializovaných serverech – o hráčích i kouči, už jeho rukopis napoví. Výsledkem jsou papíry psané v angličtině, nejen kvůli naturalizovanému Američanovi Schilbovi a Izraelci Ginzburgovi: „Basketbalová angličtina je jednodušší.“
Takže: hráči jsou „nabrífovaní“, zápas začíná... A práce nekončí.
„Proto skáču na lavičce a běhám za trenérem. Aby věděl, jak střídají, jak mění hru,“ říká Růžička. Když je v hale dobře slyšet, slyší on sám: „Růžo, volej, co hrajou!“ I hráčům pomůže, když uslyší název akce, hned se jim lépe vybaví pokyny.
Růžička sám říká, že si i po letech vzpomene na systém soupeře, ale už ne to, že je třeba zaplatit složenky. I detailistická práce však končí odlehčeně, jak ukazuje. Na závěr přípravy na Chorvaty totiž přišlo video hráčů tančících v autobuse po vítězném duelu na předloňském mistrovství Evropy ve Slovinsku - tehdy to pro český basketbal byl první takový triumf po dlouhých čtvrtnácti letech.
Načež promluvil kouč Ginzburg: „Rád bych, abychom si zatancovali ještě jednou.“
Přijde oslavné juchání znovu? Pokud ano, bude na tom opět mít velký podíl i tiché dění v místnosti s koženými sedačkami.
